Díky za tu vzpomínku

Díl č. 9 (2. série - 3. epizoda)

Všechny scénáře

ařská loď Červený trpaslík tři miliony let v kosmu. Její posádka: Dave Lister, poslední žijící člověk, Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy, a tvor, který se na lodi vyvinul z kočky. Konec sdělení. (Zmizí a znovu se objeví) Dodatek: Zásob jídla máme hodně, dost na to aby vystačilo třicet tisíc let, ale došla nám všechna pěna na koberce.

Modrý Skrček letí na jakousi planetu.

HOLLY: (Hlas) Dodatek k dodatku: Minulý týden jsme našli planetu s atmosférou, v níž se dá dýchat.


Planeta

Pohled na malý kráter na planetě, oheň hoří. LISTER paří na kytaru, KOCOUR tancuje a robík hraje na klávesy. RIMMER tancuje v holografické projekční kleci.

HOLLY: Dneska se paří. Faktor pařby je pět. Ou jé! (Pod jeho obrazovkou se rozbliká diskotékové světlo)

LISTER: Pauza přátelé (Zahodí kytaru, ztlumí hudbu a vrhne se k ohni) Párky jsou hotový.

HOLLY: Je to pěkné, že? Není nad to si občas provětrat kabely.

RIMMER: (Velmi opilým hlasem) Tak tohle nechápu, tolik jsem toho vypil a nic mi to nedělá. Jsem naprosto střízlivý.

LISTER: No jasně. A jak to že tancuješ?

KOCOUR: Há, tomu ty říkáš tanec? Člověk zasažený proudem tancuje líp než on.

HOLLY: Měli bychom jít, měsíc bude za chvilku zapadat.

LISTER: Jo, takže přípitek, rychle. (Pozvedá skleničku) Pánové a robíci. Sešli jsme se dneska, abysme oslavili výročí smrti pana Rimmera.

RIMMER: (Drží imaginární skleničku a krkne si) To si piš, Listere.

LISTER: A při této slavnostní příležitosti jsem upekl ?(Zvedne víko a ukáže dort ve tvaru klíče) dortíček.

HOLLY: Co to je?

LISTER: Je ve tvaru klíče, Holly, protože to byl mechanik.

HOLLY: To je opravdu vtipné. Kdyby dělal pošťáka, tak to bude mít třeba tvar obálky, že jo?

LISTER: Jo.

HOLLY: Kristepane, ještě, že nedělal gynekologa.

RIMMER: Ať žiju. (Škubne sebou, jako kdyby do sebe hodil panáka)

LISTER a KOCOUR: (Zpívají) Hodně štěstí tobě. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, milý Rimmere. Hodně štěstí tobě.


Kokpit Modrého skrčka

LISTER přepne několik přepínačů.


Planeta

Modrý skrček se zvedne na nohách a velmi opilým krokem odchází po planetě. Občas se zažehnou motory a skrček poskočí. Nakonec velmi těžce vzlétne.


Kokpit Modrého skrčka

VŠICHNI: (Zpívají) Ukaž mi cestu domů, jsem znaven, takže vzhůru do prachuuuuuu.


Vesmír

Modrý skrček se blíží k Červenému trpaslíku.

RIMMER: (Hlas ? velmi opilecký) Myslíš, že to řízení zvládneš?

LISTER: (Hlas) Já pil a pil a pil, - jasněéé!!!

VŠICHNI: (Hlasy) Já pil a pil a pil, jednu za druhou, abych oslavil Rimmerovu smrrrrrrrt!

Následně se Modrý skrček asi na potřetí trefí do vrat nákladového prostoru.



Ubikace

RIMMER leží ve velmi zbídačeném stavu na posteli a LISTER skládá puzzle a nalévá si pití.

LISTER: Kolik je?

RIMMER spadne z postele na všechny čtyři a doplazí se k budíku.

RIMMER: Sobota.

LISTER: A víc mi neřekneš?

RIMMER: Pak tam jsou nějaký čísla, ale bůhví co znamenaj.

LISTER: Víš, na co bych měl teďka chuť?

RIMMER: Na velkou tlustou babu se stehnama jako hroch.

LISTER: Ne. Na sendvič se smaženkou, s chilli vomáčkou a čatní.

RIMMER si sedne vedle LISTERA.

RIMMER: Já taky.

LISTER: Bez problémů. V den smrtozenin máš nárok na všechno.

RIMMER: Správně.

LISTER: Holle! Holle!

Na monitoru se objeví HOLLY s noční čepicí na hlavě.

LISTER: Sežeň nám něco k jídlu!

HOLLY: Cože, já? Jsem úplně tuhej.

LISTER: Ty přece nespíš.

HOLLY: Jasně že jo. Jsem off-line. Nemůžu jet na plné pecky, rozžhavený do červena a bez přestávek. Taky si musím dát chvíli voraz.

RIMMER: (Probere se na chvilku z deliria) Chci trojitý sendvič se smaženkou a s č?

LISTER: A s chilli omáčkou a čatní.

HOLLY: To je jídlo?

LISTER: Dovedený do stavu dokonalosti.

HOLLY: Já se spíš bojím o stav podlahy. Tak jo, jak chcete.

V RIMMERově ruce se objeví holografický sendvič.

LISTER: Věř mi.

RIMMER se zakousne do sendviče, nejdřív se zdá, že mu vůbec nechutná, ale pak se v jeho tváři objeví blažený výraz, který je ovšem vystřídán absolutním hnusem.

RIMMER: Je mi, jako kdybych měl rodit.

LISTER: Síla, co?

RIMMER: Neskutečné. Kdes přišel na ten recept?

LISTER: Už ti ani nevim. Myslím, že v knížce o bakteriologickejch zbraních.

RIMMER: Je to něco mezi jídlem a operací střev.

LISTER: Má to říz, ale musíš jíst rychle, než to rozežere ten chleba.

RIMMER: Na takovýhle sendvič bych já nikdy nepřišel. Rozumíš, každá jeho součást je nanic. Smažená vejce nanic, čatní nanic, ale když je to dohromady, když je to dohromady, nějakou záhadou to funguje. Je to prostě ono! Celý ty. Ten sendvič, Listere, to jsi celý ty.

LISTER: Co to meleš, Rimmere?

RIMMER: Jsi nanic. Každá jednotlivost je nanic. Jsi ušmudlaný, nemáš smysl pro disciplínu, jsi jediný člověk, který vyrazí svoje peníze z každého všiváka. Přesto tě maj všichni rádi. Rozumíš? Proto jsi jako sendvič se smaženkou, chilli a čatní. A teď já. Teď já. Každá jednotlivost je v pořádku. Jsem disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky mám u sebe tužku. Výsledek: Naprostý magor, kterým pohrdají všichni, krom lodního papouška. A to jen proto, že žádného nemáme. Jak to? Jak to?

LISTER: Řek` bych, že je to tim, že seš naprostej magor.

RIMMER: Ale nejsem, jsem fajn kluk, jsem slušňák.

LISTER: Jo, jenomže ty si nikdy neuděláš čas na lidi, pořád se snažíš bejt úspěšnej, do noci ses furt učil a?a?a... a tady se hlásí velkej šprt. (Předvede parodii na RIMMEROVO salutování)

RIMMER: Ale já si nechávám čas na lidi, co času mě stálo podlézání Todhunterovi, přestože to byl naprostý vůl a kapitán Hollister? Pan špína, pupkáč číslo 204. Moh´ jsem se přerazit, abych si u něj šplhnul.

LISTER: Rimmere, tohle není ?udělat si čas na lidi?.

RIMMER: Víš kolikrát v životě jsem se já s někým miloval?

LISTER: Né, to nechci vědět.

RIMMER: Já ti to chci říct.

LISTER: Já to nechci vědět.

RIMMER: Ale já ti to chci říct!

LISTER: Já to nechci vědět!

RIMMER: Já ti to chci říct a já ti to taky hned řeknu, Listere!

LISTER: Přestaň, přestaň, když mi to řekneš, tak se ráno vzbudíš, budeš mít kocovinu a bude ti zle. Dokulíš se k zrcadlu, podíváš se do něj, vzpomeneš si a řekneš: ?Ááááááá!? (Vrazí si sevřenou pěst do pusy) Takže to nemá cenu, proto ti radim, radši mlč a nic mi neříkej.

RIMMER: (Skloní se k LISTEROVI a ukáže jeden prst) Jednou.

LISTER: Boha jeho!

RIMMER: Jednou jedinkrát.

LISTER si zacpává uši.

LISTER: Nic mi nevykládej, ráno se budeš chtít zabít!

RIMMER: McGruderová, krátký a nezávazný vztah s přebornicí lodi v boxu. 16.března, 7:31 až 7:43 večer.

LISTER: Prosim tě.

RIMMER: Dvanáct minut.

LISTER: Ah, prosím.

RIMMER: A to včetně doby, co jsme jedli pizzu.

LISTER: Ušetři mě.

RIMMER: Za celej svůj život jsem víc času prostonal.

LISTER: No a co. Zatim jsi nepotkal tu pravou.

RIMMER: Né, to nepotkal, Listere, nepotkal jsem ji a třeba by se našli tací, kteří by tvrdili, že vzhledem k tomu, že lidstvo už neexistuje a navíc tváří v tvář tomu, že jsem skonal, dalo by se z toho usuzovat, že jsem tedy drobínek zaspal.

LISTER: Ale ty sám sis přece zvolil povolání na úkor osobního života.

RIMMER: Jó, to jistě, to jó, to jsou perly moudrosti od našeho smaženkového sendvičáka s chilli a čatní. Tak já ti něco povim. Něco ti teda povim. Všechno bych to vyměnil, všechno, frčky, medaile za dlouhou službu, plavecké diplomy, dalekohled i kopyto na boty, všeho bych se vzdal, kdyby mě ... někdo měl rád. (Začne zpívat) Já jsem beránek zbloudilý a hodný a... jsem a moh` jsem být, jen tebe po svém boku mít. (Lehne si na postel) Tohle měla být naše písnička, ale nenašel jsem nikoho s kým bych ji sdílel. Takže je teď jenom moje.

LISTER: (Vezme jeden kousek skládanky) Kousek oblohy. (Vezme jiný) Hvězda.

RIMMER si stále brouká a LISTER rozladěn odchází.


Ubikace, později

LISTER spí, v ruce má láhev, druhá ruka mu spadne přes okraj postele nad RIMMERA, ten vyskočí z postele a začne s broukáním cvičit, náhle se objeví vzpomínka na přípitek. RIMMER se podívá na ruce, zakroutí hlavou a cvičí dál. Další vzpomínka - na sendvič. Přestane cvičit a najednou mu něco dojde. Vzpomíná si, jak vykládal LISTEROVI o svém jediném pohlavním styku. Prst má ve stejné poloze jako tehdy, ale v důsledku vzpomínky si okamžitě vrazí pěst do pusy. Posadí se na postel. LISTER se vzbudí.

LISTER: Áááááá, moje noha. Musel jsem si jí přeležet. Ááááá.

RIMMER: Páni, tys byl včera úplně namol, Listere. Ten můj vtip jsi spolknul i s navijákem.

LISTER: (Kroutí se na posteli) Bože to je bolest.

RIMMER: To s tou McGruderovou, to se mi fakt povedlo! (Pak ztratí víru ve svůj trik a s prosíkem přichází k LISTEROVI) Dám ti svůj dalekohled, jenom to, prosím tě nikomu neříkej.

LISTER odrhne pokrývku a je vidět, že má nohu v sádře.

LISTER: To jsi udělal ty?

RIMMER: Kdy sis jí zlomil?

LISTER: To já ne, šel jsem spát a probudim se s timhle.

RIMMER: (Všimne si stolku) Kdys dodělal tu skládanku?

LISTER: To já ne.

HOLLY: (Objeví se na monitoru) Ahoj, kdo se mi hrabal v astromapách? Tak já se vám tady dřu s podrobnou, přímo dokonalou mapou úplně celého vesmíru, se všemi jmény ulic, s poštami a s každou věžičkou, a ňákej kretén se mi v tom hrabe!

LISTER: My to nebyli.

Vchází KOCOUR.

KOCOUR: Tak, hoši, která opice mi udělala tohle. (Zvedne nohu v sádře na stůl)

HOLLY: Heleďte, v podstatě každá věc se dá logicky vysvětlit. Možná až na počet členů Kelly Family.

RIMMER: Co?

LISTER: (Drží v ruce budík) Moment, dneska je neděle, že jo?

RIMMER: No a?

LISTER: Jenže tyhle hodiny ukazujou čtvrtek a támhlety ukazujou taky.

KOCOUR: Hlavně ukažte mé noze toho, kdo jí tohle udělal.

LISTER začne listovat v diáři.

LISTER: Z mýho deníku někdo vytrhnul čtyři stránky.

RIMMER: (Začne ukazovat na místa podivuhodných událostí jako Sherlock Holmes) Nějak jsme přišli o čtyři dny.

KOCOUR: Díval ses za ledničku? Když něco nemůžu najít, je to skoro vždycky tam.

RIMMER: (Ve svém geniálním osvícení) Ufouni!

LISTER: Už zase.

KOCOUR: Co to plácáš, ty moulo?

RIMMER: To je dobře zdokumentovaný jev. Nejdřív vás unesou, dají vám sondu do mozku, vymažou vám paměť a vrátí zpátky.

LISTER: Takže jsme tady měli ufouny.

RIMMER: To je bez debaty.

LISTER: Zlomili mě nohu.

RIMMER: Z nějakého důvodu.

KOCOUR: A mě zlomili nohu.

RIMMER: Jo.

HOLLY: A pak složili skládanku?

RIMMER: Jo.

HOLLY: No, tak se to tedy vyjasnilo.

RIMMER: Vy neuvažujete jako oni. Ufouni už jsou holt jednou takoví, dělají divné věci, věci které ?jsou zvláštní. Možná tak s námi komunikují.

KOCOUR: Tím, že nám lámou nohy?

LISTER: A doplňujou skládanky?

RIMMER: Proč by měli ?mluvit? tak jako my, jsou z cizí planety.

LISTER: Tak, profesore, co to má všechno znamenat?

RIMMER: Možná, možná, dobře, ta zlomená noha to je zdraví, ano? Zdraví. Ťukli vás pod kolenem - ?Ťuky, ahoj kluci!? Zlomili ji vám dvěma. Jste dva - ?Ahojko dvojko.? A umějí si hrát - hraví kamarádi.

KOCOUR: Nerad bych se tady vyskytoval, až budou mít delší proslov.

KOCOUR odkulhává z ubikací.

LISTER: Moment, černá skříňka. Holly, v černý skříňce to musí bejt nahraný, ne?

HOLLY: Jo, chviličku, já ji najdu.

HOLLY zmizí a zase se objeví.

HOLLY: Je fuč. Někdo ji šlohnul! Tak moment, musím si to promyslet. Vydává signál, takže ji najdem.


Vesmír

Okolo Červeného trpaslíka proletí Modrý skrček. Pak se ozve podivné zaskřípění a Skrček sebou trhne.

LISTER: (Hlas) Já ti říkám, že je to převodovka.


Kokpit Modrého skrčka

RIMMER: Zatím nic?

LISTER: To se nedá, může bejt kdekoliv. To je jako hledat pšouk ve vířivce.

Z obrazovky vedle RIMMERa se ozve pípaní.

RIMMER: (Ukazuje na červený bod na monitoru) Koukejte, támhle dole na tom měsíci.


Neznámý měsíc

LISTER a KOCOUR se belhají po povrchu měsíce a RIMMER to všechno sleduje na monitoru.

LISTER: Už něco vidíš?


Kokpit Modrého skrčka

RIMMER: Jo, ale kvalita je dost mizerná.

LISTER: (Hlas) Ježišmarjá!

KOCOUR: (Hlas) Co je sakra tohle? Bože né!!!

LISTER: (Hlas) To je síla!

RIMMER: Eh, Holly, nastartuj a buď v pohotovosti, prosím tě. Co to je?

LISTER: Stopa velikosti surfovýho prkna.


Neznámý měsíc

KOCOUR měří rukama stopu.

KOCOUR: Takovýhle dlouhý nohy! Ten chudák se naběhá než sežene trochu slušný boty, che.

LISTER: Jo, kdyby jenom boty, ten musí mít postavu, že by mohl jít na maškarní převlečenej za lokomotivu.


Kokpit Modrého skrčka

RIMMER: Už byste se měli vrátit.

LISTER: (Hlas) Je jich tady víc, vedou támhle za ten roh.

RIMMER: No tak k nám přišel obr, doplnil skládanku, vybral nám paměť a zlámal dvě nohy. Tak mu to, proboha, už odpusťte!

LISTER: (Hlas) Tohle se mi nějak nezdá.


Neznámý měsíc

LISTER s KOCOUREM stojí u náhrobního kamene na povrchu měsíce.

LISTER: Tohle je náhrobní kámen. Památce vzpomínce na Lisu Yatesovou.

RIMMER: (Hlas) Kdo je Lisa Yatesová?

LISTER: Nebudeš tomu věřit, ale já, já jsem s jednou Lisou Yatesovou kdysi chodil. Je to mělký, ta černá skříňka bude hned pod tim.

LISTER s KOCOUREM vyndají z malé rakvičky černou skříňku.


Kokpit Modrého skrčka

HOLLY: Ano, je to tam.

Všichni sledují monitor.

LISTER: Tak si to přehrajem.

Nápis na obrazovce: ?Nahrávka z černé skříňky, loď Jupiterské důlní společnosti Červený trpaslík.?

HOLLY je teď na dvou obrazovkách. Na té své původní i na záběru z černé skříňky.

HOLLY: (Ke svému obrazu) Tobě to sekne, hochu.

HOLLY: (Ze záznamu) Nevím, jestli tohle kdy někdo najde, ale jestli ano a jsi to ty, Dave, nebo ty, Arnolde, tak si to nepouštějte. Jsou věci, které je lepší nechat pohřbené. (HOLLY zastaví video)

LISTER: Proč jsi to stopnul, Holle?

HOLLY: Slyšels, co říkal. Ten fešák ví, o čem mluví.

LISTER: Tak neblbni, od sobotní noci.



(Záznam na monitoru)
Ubikace

RIMMER: Chceš vědět, kolikrát v životě jsem se já s někým miloval?



(Přítomnost)
Kokpit Modrého skrčka

RIMMER: Tenhle kousek si všichni pamatujeme, dál, přetočte to.

Záznam na monitoru se přetáčí s obrazem a beze zvuku. LISTER s KOCOUREM na sebe posunkují za zády RIMMERA. KOCOUR se gesty dotazuje na počet RIMMEROVÝCH styků. LISTER nejdřív dělá drahoty, ale pak ukáže KOCOURovi jeden prst.

KOCOUR: Tolikrát?

RIMMER si jejich posunků všimne a zle se na dvojici podívá.



(Záznam)
Ubikace

LISTER skládá puzzle.

LISTER (Vezme jeden kousek skládanky): Kousek oblohy. (Vezme jiný) Hvězda.

Ozývá se RIMMEROVO zpívání a LISTER rozladěn odchází.



Chodba

KOCOUR a LISTER jdou po chodbě na Trpaslíkovi směrem k holografické simulační místnosti. KOCOUR má na hlavě natáčky a čepec, který mu je kryje.

KOCOUR: Tenhle kousek se mi líbí, spím a spím, to je moje třetí nejoblíbenější věc. Touhle dobou mě vzbuďte.


Holografická simulační kabina

KOCOUR: Kde to teď jsme?

LISTER: V holografický simulační kabině. Místnosti, co vyrábí Rimmera.

KOCOUR: A my jsme ji přišli vyhodit do vzduchu?

Oba se posadí k terminálu.

LISTER: Hele, tohle jsou jeho sny a tak, koukni, o tomhle se mu zrovna zdá.

RIMMER tančí na jakési verandě, je oblečen ve fraku, ale když kamera odjede je vidět, že je jenom v trenýrkách.

RIMMER: (Ve snu, zpívá) Hodný já jsem, a moh` jsem být, jen tebe po svém boku mít, po svém boku mít.

LISTER: Dám Rimmerovi ten nejlepší dárek, co kdy dostal.

LISTER si nasadí helmu na hlavu, na obrazovce se objeví nápis ?Nahrává se?.

KOCOUR: Co děláš?

LISTER: Nahrávám svoji paměť.

KOCOUR: Celou svoji paměť?

LISTER: Jo, všechno, všechny místa, kde jsem byl, všechno, co jsem se naučil.

Na obrazovce se téměř okamžitě objeví nápis ?Nahrávání dokončeno?, LISTER si sundá helmu.

LISTER: Tak a je to. Dám Rimmerovi románek.

LISTER začne programovat.

LISTER: Vezmu osm měsíců svejch vzpomínek a nahraju mu je do paměti, takže všechno, co jsem prožil, teď jakoby prožije on.

KOCOUR: Ty mu chceš dát jednu ze svých přítelkyň?

LISTER: Dám mu svojí bejvalou: Lisu Yatesovou.

Na obrazovce se objeví běžící LISA, lehne si na trávu.

LISA YATESOVÁ: Jsi senza kluk, Dave, a mám tě fakt moc ráda.

LISTER: (Hlas) Já tebe taky, Liso.

LISTER: Pár drobnejch úprav.

Na obrazovce se objeví běžící LISA, lehne si na trávu.

LISA YATESOVÁ: Jsi senza kluk, Rimmere, a mám tě fakt moc ráda.

LISTER: (Hlas) Já tebe taky, Liso.

LISTER: Změnit hlas.

Na obrazovce se objeví běžící LISA, lehne si na trávu.

LISA YATESOVÁ: Jsi senza kluk, Rimmere, a mám tě fakt moc ráda.

RIMMER: (Hlas) Já tebe taky, Liso.

LISTER: A je to.

KOCOUR: Takže, až se probudí, tak si bude myslet, že tohle prožil.

LISTER: Jo, celejch osm měsíců.

KOCOUR. Tééda, to je fakt krásnej dárek. Určitě čekal tak maximálně kravatu.

Ubikace

RIMMEROVI se zdá, jak se prochází s LISOU kouří, v ruce má pivo, na hlavě LISTEROVU čepici a je oblečený do jeho hadrů. Usmívá se ze spaní.


Chodba

LISTER jde po chodbě směrem k ubikacím. Slyší hlasitou hudbu a je zjevně potěšen.


Ubikace

RIMMER tancuje a objímá se sám zezadu.

LISTER: Máš dobrou náladu?

LISTER vypne hlasitou hudbu.

RIMMER: Aby ne, Listy, když je život jako sen.

LISTER: A proč je život jako sen?

RIMMER: To bys nepochopil, tys nikdy nebyl zamilovaný.

LISTER: Ale byl!

RIMMER: Ale ne doopravdy, ne tak jako já. Nezažils výbuchy vášně, ani lásku až za hrob, ani milování v písku na pláži. Ne jako já a Lisa.

LISTER: Jaká Lisa?

RIMMER: Na tom nesejde, Listere. Jedno děvče, co bylo do mě absolutně blázen, víc vědět nemusíš.

LISTER: No jo, když si to chceš nechat pro sebe?

RIMMER: Ale, každopádně, odteďka mi říkej ?tygře! (Škrábne imaginárním drápem) Wau!

LISTER: A chodili jste spolu dlouho, tygře?

RIMMER: Eheee, to byl přímo pekelně bláznivý rok. První tři měsíce jsem byl na Saturnské technice na školení. A pak, z ničeho nic jsem se odstěhoval do Liverpoolu. Hrozně jsem kouřil, hrozně moc pil. Stal se ze mě hotový vagabund. Seznámil jsem se s Lisou, dokonce jsem začal pojídat nehty na nohou.

Střh na LISTERA, který si zmíněné nehty na nohou zrovna okusuje. Když to zaslechne, rychle přestane.

RIMMER: Můj hudební vkus se úplně změnil. Mého oblíbeného Mantovaniho vystřídali Rastabilly Skank, šílenství!

LISTER: To víš, když se zaláskuješ, začneš trochu šílet.

RIMMER: To bylo zvláštní. Byl jsem do ní úplně blázen a přitom jsem se k ní choval hrozně.

LISTER: Ne, nechoval.

RIMMER: Ale jó, začal jsem jí vykládat nějaké potrhlé nesmysly o tom, že se nechci vázat.

LISTER: Byl jsi mladej, nechtěl ses usazovat, chtěl sis vyhodit z kopýtka, užít si.

RIMMER: Ale mně je proti srsti se takhle chovat.

LISTER: Ale takový jsme, když jsme mladý.

RIMMER: Ale já jsem takový nebyl, když jsem byl mladý, tak proč jsem tak blábolil?

LISTER: Chtěla, aby sis našel slušnou práci.

RIMMER: O tom jsem vždycky snil, tak proč jsem to s ní skončil?

LISTER: Protože?, chtěl jsi to zkusit s někym jinym.

RIMMER: Přesně tak, řek` jsem, že to chci zkusit s někým jiným. Tohle že jsem řek`? Musel jsem zešílet. Byla skvělá a o mně si myslela totéž.

LISTER: Jo, máš pravdu. Neměl jsi to říkat.

RIMMER: Byla milenkou i kamarádkou.

LISTER: A moc krásná.

RIMMER: Nádherná!

LISTER: Se smyslem pro humor.

RIMMER: S ohromnym!

LISTER: A jak skvělá byla v posteli?

RIMMER: Fantastická!

LISTER: Nepřekonatelná.

RIMMER: Ježiš, byla jako dynamit!

LISTER: Nažhavená, rozpálená, to já vždycky? uáááh!

RIMMER: Listere!!!

LISTER: To byla síla, to byla taková síla!

RIMMER: Listere!!! Listere, jak ty to víš?

LISTER: Já jenom hádám.



(Přítomnost)
Kokpit Modrého skrčka

RIMMER: (Na obrazovce) Tak s tím přestaň.

RIMMER: (Už v reálu) Jaks mi to mohl udělat? Tohle je ta nejsmutnější tragédie, co se v mém smolném životě stala!

KOCOUR: Popcorn?

LISTER: (Vezme si od KOCOURA z balíčku) Fakt mě to mrzí, doopravdy jsem si myslel, že tě to potěší, no.

HOLLY: Ale jak to souvisí se skládankami, polámanýma nohama a stopama od godzilly, co?



(Záznam)
Ubikace

RIMMER velice naštvaně přichází z chodbičky.

RIMMER: Tak, ty lumpe, připrav se na smrt.

LISTER: Cože?

RIMMER: Našel jsem ty dopisy.

LISTER: Jaký dopisy?

RIMMER: Neptej se jaké dopisy. Ty dopisy!!!

LISTER: Jaký dopisy?

RIMMER: Tys chodil s Lisou Yatesovou. Našel jsem dopisy, co ti posílala.

LISTER: A kruci.

RIMMER: Celou tu dobu, co chodila se mnou, se musela scházet i s tebou. Přímo za mými zády! A aby toho ještě nebylo málo, tak sis ji vodil na ta samá místa, kam jsem ji bral já a dělali jste ty samé věci!

LISTER: Rimmere, takhle to vůbec neni.

LISTER: Ta ženská je fakt neskutečná. Strávili jsme noc v hotelu v Southportu a šestkrát jsme se milovali. A podle toho, co píše, jste byli v tom samém hotelu a taky se šestkrát milovali.

LISTER: Hele -

RIMMER: Dvanáctkrát za noc? To neni ženská, ale nymfomanka.

LISTER: Poslouchej -

RIMMER. Štěstí, žes tam byl, kdybych tam byl sám, tak by do týdne bylo po mně. To je přece nesmysl, vždyť mě tak milovala.

LISTER: Zadrž, zadrž! Nechodila s náma oběma současně.

RIMMER: Zkontroloval jsem si data.

LISTER: Vůbec s tebou nechodila.

RIMMER: (Nechápavě) Vůbec?, vůbec se mnou nechodila?

LISTER: Ne, tys jí v životě neviděl.

RIMMER: Nic lepšího sis nevymyslel, to je víc než chabé.

LISTER: Byl jsem v holografické simulační kabině a dal ti osm měsíců svý paměti.

RIMMER: Cože?

LISTER: Měl to bejt dárek.

RIMMER: Ty jsi mi dal osm měsíců své paměti jako dárek?

LISTER: Jo.

RIMMER: Tak proto jsem byl sirotek, přestože rodiče byli ještě naživu, proto mně operovali slepé střevo, dvakrát.

LISTER: Myslel jsem, že po tomhle toužíš.

RIMMER: Tys mě zničil, Listere. Žena, kterou jsem v životě nejvíc miloval, mě vůbec nemilovala. (Velmi zklamaně) Milovala tebe.

RIMMER odchází.

LISTER: Rimmere, počkej, tak poslouchej! Rimmere!!! Do kosmu!!!!

KOCOUR: (Ležíc na posteli) Měls mu dát kravatu.


Rozhledna na povrchu lodi

RIMMER tu zírá do prázdna. Přichází LISTER.

LISTER: Co je, proboha, zažil jsi lásku, zvedl sis sebevědomí, víš, na čem seš!

RIMMER: Nic se nestalo, nikdy jsem ji neviděl.

LISTER: Ale prožils to. Tys ji miloval tak, jako já nikdy. Je teď tvoje a nikdo ti jí už nemůže vzít.

RIMMER: Jak mi tenkrát strčila jazyk do ucha. To nebylo moje ucho, to bylo tvoje. Žena, kterou jsem na světě nejvíc miloval, měla jazyk v tvém uchu. To nejněžnější, co jsem měl kdy v uchu já, byla čistící vatička.

LISTER: Ale běž, pokud jde o tebe, tak jsi prožil lásku, prímovou lásku, ne? A z nějakýho důvodu, kterýmu nerozumíš, se to celý sesypalo. No a co na tom? Myslíš, že jsi v tom sám? Stalo se to mně a každýmu na tomhle světě.

RIMMER: Já už se nechci takhle cítit.

LISTER: Takže tebe to bolí, jo? Víš, Rimmere, když žiješ a nic necítíš, když nic neprožíváš, tak nejseš o nic lepší než medúza, nebo bankovní úředník.

RIMMER: Tenhle pocit já nemám rád! Chci zpátky svoji paměť.

LISTER: No, jó, dobře. Ať je po tvym, vymažu poslední čtyři dny. Lisa Yatesová se nikdy nestane.

RIMMER: Ty o tom budeš vědět.

LISTER: No tak vymažu paměť od neděle i sobě.

RIMMER: A Kocourovi a Hollymu.

LISTER: Jó, to beru.

RIMMER: A co černá skříňka?

LISTER: Tu zničim.

RIMMER: Je nezničitelná!

LISTER: Tak jí vypálíme někam do vesmíru.

RIMMER: Někdo by ji moh` najít.

LISTER: Dobře, dobře, tak jí zakopeme na nějaký planetě, jo?


Neznámý měsíc

Je vidět do jámy, kde leží černá skříňka, RIMMER ji sleduje z holografické simulační klece. KOCOUR s LISTEREM ve skafandrech nesou náhrobní kámen.

KOCOUR: Padá mi to, už nemůžu. Polož to. Polož to!

Oba upustí náhrobní kámen.

KOCOUR: Na co chceš náhrobní kámen?

LISTER: Prostě jsem chtěl aspoň něco, no rozumíš, něco, co přetrvá.

KOCOUR a LISTER zvednou náhrobní kámen a jeho otisk v písku vypadá jako obrovská stopa. Jdou dál a zase ho upustí, tentokrát sobě na nohy.

KOCOUR: Moje noha!!! Zlomils mi nohu!



Ubikace

RIMMER leží na posteli. Přicházejí KOCOUR s LISTEREM. Oba mají nohu v sádře. LISTER jde ke své posteli a vytrhne čtyři listy z diáře.

LISTER: Tak, to stačí. Jdeme vymazat vzpomínky.

Všichni odcházejí. LISTER se ještě otočí a umístí poslední kousek skládanky. Je vidět, že na skládance je Červený trpaslík.

---
Autoři přepisu: Honny + Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: honny@usa.com + kohy@cervenytrpaslik.cz + rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00197