Já na druhou

Díl č. 6 (1. série - 6. epizoda)

Všechny scénáře

je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili, jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí, a jeho březí kočka bezpečně uzavřená ve skladišti. Takže po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. (Zmizí a znovu se objeví) Máme dostatek jídla na třicet tisíc let. Zbyla však jediná čokoládička na dobrou noc. Zůstává ze slušnosti nedotčena.



Ubikace

LISTER se probírá knihovnou.

LISTER: Co to je? ?Astronavigace a neviditelná čísla v technické praxi pro začátečníky?. To je Rimmerovo. (Hodí knížku do kufru a zkoumá dál poličku) A hele! ?Dětská Kámasútra - vydání pro nulovou gravitaci?! To se zabavuje! (Schová si knížku pod polštář a vrací se ke knihovničce, kde najde videokazetu) ?Arnold J. Rimmer - poslední pocta?. Co to je?

RIMMER: (Přichází do místnosti) Videokazeta. S mou smrtí.

LISTER: Ty sis natočil svojí smrt?

RIMMER: Holly to pro mě udělal.

LISTER: Ty seš fakt ujetej, Rimmere.

RIMMER: Nechápu proč. Jsou kazety ze svateb i porodů.

LISTER: Takže jako uděláš mejdan, kde promítneš film o tom, jak si natáh` bačkory?

RIMMER: Listere, moje smrt je jedna z nejdůležitějších událostí mého života. Tak to dej do kufru a mlč.

LISTER: (Hodí videokazetu do kufru) Dobrý Bože.

RIMMER: (Ukazuje na hudební a sportovní plakáty přilepené nad LISTEROVOU postelí) A co tyhle plakáty?

LISTER: Néé, ty jsou moje!

RIMMER: Já vím, ale lepidlo je moje.

LISTER: Ty si chceš vzít moje lepidlo?

RIMMER: Je moje. Já za něj zaplatil vlastními penězi.

LISTER: Hele, pod postelí je tvůj ustřiženej nehet. Nemám ti ho taky přibalit?

RIMMER: Á, tohle je nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy učinil. Už mě nebude ničit tvůj přitroublý obličej, ani tvé otravné zvyky.

LISTER: Co jsem tak hroznýho dělal?

RIMMER: Broukal sis. Zlomyslně a vytrvale celé dva roky. Kdykoli jsem si sedl k opáčku: MmmmMmMMmmmm.

LISTER: Moment. Takže podle tebe jsi nepovýšil na důstojníka, protože jsi bydlel s někým, kdo si broukal?

RIMMER: Ovšem, že to není jen tohle, hochu. Všechno! Všechno, co jsi kdy dělal, mě mělo jen srážet a vytáčet.

LISTER: Třeba?

RIMMER: Třeba jak sis udělal popelník z fotky mé matky.

LISTER: Ale to jsem nevěděl! Já myslel, že to byl suvenýr ze zoo na Titanu.

RIMMER: Vyměňovals mi značky na studijním plánu, takže jsem místo na důstojnické státnice šel plavat.

LISTER: Ty značky spadly samy. Já myslel, že jsem je vrátil na správný místo.

RIMMER: Vyměnils mi zubní pastu za antikoncepční gel.

LISTER: Ale prosim tě! To byl takovej fór.

RIMMER: Ano, stejný žert, jako když jsi mě zapsal na seznam čekatelů na experimentální operaci hemeroidů.

LISTER: Vidíš to jen z jedný stránky, Rimmere. Ty taky nejseš ctnost sama a není lehký s tebou žít.

RIMMER: O čempak to mluvíš?

LISTER: O tom, jak si pouštíš celou noc hypnopedický kazety. A učíš se Esperanto jenom ve spánku. A omíláš si kvantovou teorii zase jenom ve spánku.

RIMMER: Z toho máme prospěch oba.

LISTER: Jo, ani jeden z nás dvou se nevyspí. A co jak, jak jsi mě přivázal za vlasy a pak spustil požární poplach?

RIMMER: Listere, šlo jen o zoufalou sebeobranu. To ti nemusím vysvětlovat!

LISTER: Málem jsem skončil na operaci mozku!!!

RIMMER: Jakého mozku? To ty jsi mě vždycky připravil o úspěch, což je vědecky dokázáno.

LISTER: Rimmere, nemůžeš na mě házet vinu za svůj zpackanej život.

RIMMER: Ale ano, můžu.

LISTER: Vidíš!? Furt stejná písnička. Nikdy jsi neměl u zkoušky správný pera na rýsování. U kružítka se ti zase ulomil hrot, no!

RIMMER: Jo, ulomil!

LISTER: Vidíš? Copak si nevidíš do huby, když říkáš: ?Lituju, že jsem si zvoral život. Za všechno může Lister!?

RIMMER: To já přece nedělám. Stěhuju se. Pryč z bahna a špíny do luxusní čtvrti.

LISTER: A to jako vedle, jo?

RIMMER: Tady nejde o to kam, ale ke komu. Chci sdílet život s někým, u koho najdu podporu a porozumění, s kým se budu moct utkat na poli smysluplné diskuse.

Další RIMMER, RIMMER #2, strčí hlavu do dveří.

RIMMER #2: Všechno tip-ťop?

RIMMER: Naprosto, pane Rimmere. Jsem tam nato-tata.

RIMMER #2: Pokračujte!

RIMMER a RIMMER #2 si navzájem po rimmerovsku zasalutují. RIMMER #2 odchází.

RIMMER: To je pašák! Ani nevím, proč mě to nenapadlo dřív. Můj duplikát.

LISTER: Jo. (Zvedá obraz) Mám ti to tam donýst?

RIMMER: Ale buď opatrný. Ta starožitnost má ohromnou cenu.

LISTER obraz otočí a vidí, že je na něm namalovaný roztomilý šimpanz, který sedí na záchodové míse a čte si noviny.



Chodba 147

KOCOUR: Óóóúúú! Héééj, dneska vypadám opravdu k světu! Vypadat jen o chloupek líp, tak mě zakážou! (Vytáhne megafon) Haló, haló! Zkouška, zkouška! Jedna, jedna, jedna. Já, já, já! Pozor, všechny kočičí dámy. Dnes po vás velmi, velmi toužím. Slyšíte mě, kočky mé?! Mé tělo je k mání! Hezky do řady! Nestrkejte se! Dnes je váš šťastný den!



Chodba 159

LISTER jde koridorem od dveří své kajuty k vedlejším dveřím.

LISTER (Nesouc obraz): To je jak u blbejch. (Výsměšně) Naprosto tip-ťop. Nato-tata. Proboha, smysluplná diskuse.

Dojde ke dveřím, na kterých je napsáno ?Druhý technik Arnold J. Rimmer a Druhý technik Arnold J. Rimmer?.



Kajuta Rimmerů

Dveře se otevřou a v nich stojí LISTER a přináší obraz. Kajuta RIMMERŮ je symetrická. Uprostřed je malý stolek, na opačných stranách místnosti jsou dvě postele a na stěnách plakáty s geometrickými obrazci.

RIMMER #2: Á, Listere, s tímhle velmi opatrně. Ta starožitnost má ohromnou cenu.

RIMMER: Jé, to jsem před chvilkou říkal!

RIMMER #2: Opravdu? Neuvěřitelné! To se povedlo!

Oba RIMMEROVÉ se smějí.

LISTER: (Ukazuje na ceduli na stěně) Proč tady máte ceduli ?Nekouřit?, když ani jeden z vás nekouří?

RIMMER: Protože jsou to naše cedule a oba se shodneme, že jsou velice poutavé.

LISTER: (Všimne si na dveřích nalepených nápisů sestavených z novinových titulků) A co je tady tohle? ?Arnold je jednička?, ?Za všechno vděčím Rimmerovi?, ?Na Arnieho jste krátký?. To je fakt hrozně srandovní.

RIMMER #2: Kšá, kšá, kšá!

RIMMER: Vypadni!

LISTER: Tak tomuhle fórku se budu smát celou zimu!

RIMMER: Tohle už nemusíme dál snášet. Ty tvoje trapné poznámky, tvé nechutnosti, ty tvé ponožky, jež spustí kropicí systém. Ihned odejdi z naší kajuty!

LISTER: Sbohem, Rimmere. A netruchli. (K RIMMEROVI) Sbohem, (K RIMMEROVI #2) sbohem, (K oběma) Rimmere, Rimmere. (Výsměšně zasalutuje a odejde)

RIMMEROVÉ: Šupák.



Ubikace

LISTER: Áááá! Extáze! Lalálálalálalálalálalá! Tohle je megaextáze na entou. Teď si můžu broukat, jak chci a jak dlouho chci. Jsem svobodnej člověk. (Podívá se na svůj koš na špinavé prádlo) A vidíte ty fusekle? Vidíte je? (Vysype ponožky z koše na podlahu) Půjdou přesně tam, kam patřej, hezky na zem, kde je má každej normální chlápek s trochou sebeúcty. Vezmu si dolní postel, bezva ležení! (Skočí na dolní postel a radostně kope nohama. Vstane a vezme z umyvadla láhev šampónu) A taky nechám otevřenej šampón! A budu vymačkávat zubní pastu až zprostředka! Prostě budu dělat všecko, z čeho ten magor magořil! Budu luskat prstama! A skřípat zubama! (Během toho dělá vše, co říká) Budu zase jednou žít! Juchůchůhů! (Udělá stojku, ale zaboří při tom obličej do svých špinavých ponožek, které vysypal na podlahu) To je ale puch! (Zvedne ponožky a pokašlávajíc je vrátí do koše) Fuj, ble. (Něčeho si všimne) Co je tohle? (Zvedne ze země videokazetu) Video s Rimmerovou smrtí. Holly, dej nám popcorn a zapni nám video, prosím tě.

HOLLY: No, to bych mohl snad zvládnout.

LISTER se posadí na stoličku před monitor nad umyvadlem a robík k němu přispěchá s balíčkem popcornu. Na monitoru se objeví: ?Poslední pocta. Arnold J. Rimmer, BDP, SDP?. Vše je doprovázeno dramatickou hudbou.

HOLLY: BDP, SDP? Co to je?

LISTER: Bronzový Diplom za Plavání. Stříbrný Diplom za Plavání. Je to totální cvok.

RIMMER: (Na videu) Zdravím vás. Tato kazeta vzdává poctu muži, jemuž chyběl k velikosti pouhý ždibíček. Než shlédneme digitalizovaný záznam jeho posledních okamžiků, vyslechneme si oslavnou řeč, proloženou ukázkami jeho poezie v mém podání.

LISTER: Nééé! Přetoč to!

Video přetáčí rychle dopředu.

LISTER: Poezie v pohybu.

Video pokračuje.

RIMMER: (Na videu) ...a nebýt těch lidí, kteří jej neustále brzdili, sráželi, stahovali ke dnu...

LISTER: Přetoč to! (Video se přetočí dopředu a pokračuje)

RIMMER: (Na videu) ...kdybyste dali Napoleona do ložnice s Listerem, škrábal by ještě na Korsice brambory.

LISTER: (Nevrle) Přetočit! (Video se přetočí a pokračuje)

RIMMER: (Na videu) ...vidíme poslední okamžiky Arnolda J. Rimmera.

LISTER: Jo!

Na obrazovce se objeví kapitán Hollister stojící v řídícím centru, před ním stojí v pozoru RIMMER. Několik důstojníků stojí v pozadí.

HOLLISTER: (Na videu k RIMMEROVI) Rimmere, Vy jste to měl přece spravit! Oprava tepelného štítu se nedá odbýt!

RIMMER: (Na videu) Já vím, pane, a přijímám plnou zodpovědnost za případné následky. (Po rimmerovsku zasalutuje)

Náhle všechny oslní oslepující bílé světlo a tlaková vlna a žár je odmrští napříč místností.

HOLLY: (Hlas na videu) Pohotovost. Arnolde Rimmere, prosím, dostavte se do bílé chodby. Pohotovost.

Vidíme RIMMERA, jak je mrštěn proti zdi.

RIMMER: (Na videu - křičí) Ááááááhh... Polévka gazpacho!!!!

HOLLY: (Hlas na videu) Vyhlašuji pohotovost.

Kapitánovo těžítko spadne ze stolu a střepy se rozlétnou. Všude létají papíry. Vidíme RIMMEROVU ruku zatínat se v posledních křečích.

LISTER: Vypnout. (Video se vypne) Polévka gazpacho? Proč byla jeho poslední slova ?polévka gazpacho??

KOCOUR přijede na bruslích a volá do megafonu.

KOCOUR: Pozor, kočky mé! Smyslová pohotovost! Potřebuju se neodkladně pomilovat! (Točí se dokola) Uáá. (K LISTEROVI) Jak to? Zase žádný holky? Že by mi ten tah nevyšel? Hrůza! A že vypadám nebezpečně, že jo? Jo! Jo! Jo! Jo! Jo! Jo! Jo!

LISTER: Kocoure, copak to děláš?

KOCOUR: (Uhlazeně) Dvořím se.

LISTER: Dvoříš se komu?

KOCOUR: Každé, co se ukáže.

LISTER: Už jsem ti to říkal. Na lodi jiný kočky nejsou.

KOCOUR: Kdybych tomu na minutu uvěřil, tak mi hrábne! (Odtancuje pryč) Áááúúú! Júú! Jé! Jé! Jéé! Jé! Jé!



Kajuta Rimmerů

Oba RIMMEROVÉ cvičí dřepy s výskokem. Při každém výskoku vzpaží.

RIMMER #2: Ještě výš!

RIMMER: (Přestane) A pauza.

RIMMER #2: (Stále skáče) Ještě výš!

RIMMER: (Začne také znovu skákat) Jistě. Jít dál. Překročit práh bolesti.

RIMMER #2: Hop, hop, hop, hop!

RIMMER: (Opět přestane) A pauza.

RIMMER #2: (Stále skáče) Co to děláš, sakra?!

RIMMER: Odpočívám! Mám před očima mžitky!

RIMMER #2: To je tou bolestí! Překonej ji!

RIMMER: (Přemůže se a začne opět skákat) Máš pravdu, naprostou pravdu. Jede se dál.

RIMMER #2: (Přestane) A konec.

RIMMER: (Zmožen) Á, výborně! Ten kousíček navíc. V tom to je.

RIMMER #2: V kolik vstáváme?

RIMMER: No, brzo! V půl deváté.

RIMMER #2: Ne, dřív. Už v sedm.

RIMMER: A co v šest?

RIMMER #2: Ne, přesně v půl páté.

RIMMER: V půl páté? To je uprostřed noci!

RIMMER #2: Mám ti prohnat pérka. Tak ti je proháním.

RIMMER: Jak říkám, Arnie, máš naprostou pravdu. Holly, budíček ve 4:30 a ať to má grády, jako aerodynamický třesk.

HOLLY: Ano, Arnolde a Arnolde.

RIMMER si lehá do postele.

RIMMER #2: Erh, co to děláš, Arnie?

RIMMER: Jdu si lehnout, Arnie.

RIMMER #2: Ale vždyť jsou dvě hodiny ráno! To ještě stihneš dvě hodiny opakovat.

RIMMER: Vždyť za chvilku vstávám.

RIMMER #2: Vezmeš si pórovodiče a Esperanto. A já si vezmu tepelnou energii a dějiny filozofie.

RIMMER: (Vstává) Fantazie! O tomhle jsem snil! Jsem v sedmém nebi!

RIMMER #2: Kam se hrabe sex.



Vesmír

HOLLY: (Hlas) Je 4:30. Je váš časně ranní budíček.

Lodí znějí šílené hlasité zvuky - pískot, štěkot, řev, střelba, bzukot, hukot, sirény...

RIMMER: (Hlas) Vypnout!



Chodba 149 před ubikacemi

RIMMER řídí robíky, kteří natírají stěny.

RIMMER: (K robíkům) To je ono. Hezky roztírat. Nahoru a dolů.

LISTER vyjde ze své kajuty.

RIMMER: Á, Listere, přeju dobré ráno. Snad jsem tě nevzbudil?

LISTER: Ne, ještě jsem nešel spát.

RIMMER: Ale je pět a pět minut. Skoro čas na oběd.

LISTER: (Všimne si robíků) Co to tady sakra vyvádíte?

RIMMER: Tomu se říká práce. Nečekal jsem, že to budeš znát. P - R - Á- C - E. Je to ve slovníku. (K robíkům) No tak! Malujeme, malujeme, malujeme, malujeme!

LISTER: Ale proč malujou chodbu stejnou barvou jako předtim?

RIMMER: Místo ocelově šedé ji malujou na vojenskou šeď. To se mělo udělat už dávno.

LISTER: Podle mě je to úplně stejný.

RIMMER: Ne. Ne, ne, ne. (Ukazuje na dva úseky na stěně) Tady ten kousek je už vojenskou šedí a tady, to je nemoderní myší ocelová šeď.

Oba kousky vypadají stejně.

RIMMER: Nebo že by to bylo naopak?

LISTER: To je fuk, Rimmere. Je to moc pěkný. Jak se vede paní Rimmerové?

RIMMER: (Šklebí se) Láry-fáry, hochu! Radši se vrať do své žumpy, abys měl sílu na svůj celodenní flink.

LISTER: Jenom bych chtěl vědět, o čem si tak povídáte.

RIMMER: O milionu věcí, Listere. Krom toho, že je absolutní génius, je velmi zábavný člověk. Celou dobu se válím smíchy.

LISTER: Poslyš, ale dyť on ví všechno, co ty, a ty víš všechno, co on. Tak o čem se bavíte?

RIMMER: Vzpomínáme. Přemíláme staré časy, minulé úspěchy, dávné milenky.

LISTER: Jó, myslíš Yvonne McGruderovou?

RIMMER: Nemluv o McGruderové jako by byla jediná!

LISTER: Tak povídej. Jmenuj aspoň jednu další.

RIMMER: Listere, jsem příliš, příliš velký gentleman na to, abych se snížil k hovoru, jenž vedou primitivové ve sprchách. Vše, co potřebuješ vědět o McGruderové, je, že jsem jí sklátil!

Dá ruku v pěst a vytrčí ji do vzduchu, zatímco druhou rukou se drží za biceps.

LISTER: Tak jo, dobře. Seš borec. Moc velkej borec. Jo, a, co je to ?polívka gazpacho??

RIMMER: (Ohromeně) Co?

LISTER: Jsou to tvoje poslední slova, tak mě zajímá proč.

RIMMER: Ty ses díval na kazetu s mou smrtí?! To je osobní věc! Jen pro mé potěšení!

LISTER: Jenom mi to přišlo dost zvláštní, volat: ?Polívka gazpacho!?

RIMMER: Je mi líto, neměl jsem čas si sednout a zplodit báseň v jambickém pentametru. Atomová exploze se mnou sekla na zem.

LISTER: Ale proč ?polívka gazpacho??

RIMMER: Tak tohle ti, můj drahý, zůstane navždy utajeno.

HOLLY: Arnolde, měl jsem ti říct, až bude čas na opáčko z Esperanta.

RIMMER: Děkuju, Holly. (K robíkům) Vy pokračujte.



Kajuta Rimmerů

LISTER se vplíží dovnitř. Nikde žádná známka po RIMMERECH. LISTER přistoupí ke knihovně.

LISTER: (Vytáhne z police velkou knihu) ?Červený trpaslík od A do Z.? Ha, ha, ha ha, há!

Otevře knihu a najde uvnitř malou knížku ukrytou v díře vyřezané do stránek velké knihy.

LISTER: A mám tě, Rimmere! (Položí slovník zpátky a čte v malé knížce) ?Můj deník, od Arnolda J. Rimmera. Prvního ledna - rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara.? Další záznam... (Otočí list) ?17. července - narozeniny tetičky Maggie.? (Otočí list) ?25. listopadu - Den polévky gazpacho?! To je šest neděl před tím, než posádka zahynula.

Otevřou se dveře skříňky a vyleze KOCOUR.

KOCOUR: Tohohle nenajde. Hehe! To by si musel přezout boty. Hehehe! (Uvidí LISTERA) Áá! (Nasadí si tmavé brýle, přiloží dlaň na obličej a odchází ke dveřím) Viděli jste ho jasně? Prohlédli jste si jeho tvář? Zahlédli jste ho v průvodu? Neřekl bych. Mohl jsem být kýmkoli. (Odchází)



Ubikace

LISTER fouká ze žvýkačky obrovskou bublinu. Když je s ní spokojen, vezme kružítko a pravítko a změří ji, pak vyndá bublinu z pusy, a aniž by prskla, ji položí na stůl.

LISTER: Deset a tři čtvrtě centimetru! Plus pět za to, že nepraskla, a to je skvělý, skvělý skóre! Hnědý se budou muset pořádně předvést se svou poslední bublinou. Ticho prosím. (Vezme do pusy novou žvýkačku)

HOLLY: Máš práci, Dave?

LISTER se lekne a místo vyfouknutí žvýkačku vyplivne.

LISTER: Jo, jasně, že mám!

HOLLY: Aha, tak to tě asi nebude zajímat, že nás sledujou dvě nadsvětelné stíhačky.

LISTER: Cože?!

HOLLY: Nechám tě radši foukat bubliny.

LISTER: Ne, Holly. Holle! No tak?

HOLLY: Jsou ze Země.

LISTER: To je tři miliony let daleko.

HOLLY: Jsou to zástupci z federace SELPO.

LISTER: Co to je?

HOLLY: Sdružené ELektrické POdniky. Jdou po tobě, Dave.

LISTER: Po mně? Proč? Za co?

HOLLY: Za tvé zločiny proti lidskosti.

LISTER: Cože?!

HOLLY: Vypadá to, že před třemi miliony let jsi nechal v kuchyni na talíři dvě nedojedené klobásy.

LISTER: Fakt?

HOLLY: Víš, co se může stát s klobásami za tři miliony let?

LISTER: Jo, zkazej se.

HOLLY: Tvé klobásy teď pokrývají sedm osmin povrchu zemského. Taky jsi nechal na svém účtu sedmnáct liber, padesát pencí. Díky úrokům z úroků ti teď patří 98 % světových financí. A protože jsi je hromadil tři miliony let, nemá nikdo žádné peníze kromě tebe a SELPa.

LISTER: Proč SELPO?

HOLLY: Nechals rozsvíceno v koupelně. Mám tady konečný nedoplatek sto osmdesát miliard liber.

LISTER: Sto osmdesát miliard liber?!! Blázníš?!

HOLLY: (Má náhle na sobě legrační nasazovací obličej složený z brýlí, nosu a knírku) Aprílový žert.

LISTER: Vždyť neni duben!

HOLLY: Jo, já vím, ale nevydržel bych čekat půl roku s takovým bezvadným fórem v kapse.

LISTER: Takže sis všecko vymyslel?

HOLLY: Ano, ale aspoň jsme se trochu pobavili, ne? Není nad dobrý žertík. Hehe!

LISTER: Nepotřebuju dobrej žertík. Já se umim pobavit sám.

HOLLY: Neumíš a nemáš na to. Jsi k ničemu.

LISTER: (Slyší přes zeď RIMMERY) Šššš!

RIMMER: (Přes zeď) ...kupředu!

RIMMER #2: (Přes zeď) Radši mlč! Slyšíš?

RIMMER: (Přes zeď) Je ti ze mě na nic?

LISTER: (K HOLLYMU) Co to je?

RIMMER #2: (Přes zeď) Potichu!



Kajuta Rimmerů

RIMMER #2 je v posteli. RIMMER stojí před ním.

RIMMER: (Raněn) Už mě nebaví nechat se takhle buzerovat.

RIMMER #2: (S výsměchem) No ovšem, když narazíme na překážky, půjdeme si hezky poplakat do kouta. Většího padavku jsem v životě neviděl! Není divu, že tě otec nenáviděl!

RIMMER: To je lež! Lež, lež, lež, lež, lež!

RIMMER #2: Tak proč tě neposlal na akademii?

RIMMER: Nemohl si to dovolit!

RIMMER #2: Ále! Poslal tam všechny tvé bratry!

RIMMER: Jsi odporný, pitomý, prolhaný, odporný lhář!

RIMMER #2: Smiř se s tím, nikdo tě neměl rád! Dokonce ani maminka!

RIMMER: (Skoro brečí) Maminka mě měla ráda!!! Jenom neměla čas. Měla pořád nějaké schůze.

RIMMER #2: Kecy!

RIMMER: Dej si pozor, co říkáš o mamince! Jsem dospělý a nehodlám se s tím smířit.

RIMMER #2: (Křičí) Jste furt jak malej, pane Gazpacho!

RIMMER: (Potichu) Pane co?

RIMMER #2: (Křičí) Říkal jsem ... PANE ... GAAAZ ...PAAACHO!!! Jsi hluchý?!

RIMMER: (Brečí) Tohle je od tebe moc sprosté a hodně kruté.

RIMMER #2: (Křičí) DOBŘE!



Ubikace

LISTER stojí u dveří a snaží se zachytit co nejvíce z rozhovoru RIMMERŮ.

RIMMER: (Ze své kajuty) To byla poslední kapka. Končím s tebou, Rimmere!

RIMMER #2: (Křičí ze své kajuty) Já s tebou končím, Rimmere!

LISTER vidí RIMMERA vycházet z kajuty. Vyskočí na svou horní postel a předstírá, že čte knížku. RIMMER smutně vstoupí.

RIMMER: Á, Listere... jak se máš?

LISTER: Všecko tip-ťop. Co chceš?

RIMMER: Asi se ti nepodařilo splašit mi někde to lepidlo.

LISTER: Rimmere, jsou tři hodiny!

RIMMER: Nevadí, to může počkat do rána. (Míří k dolní posteli) Já se tu zatím prospím, než ho najdeš.

LISTER: Šlape všechno, jak má?

RIMMER: Jistě! Samozřejmě. Ano, ovšem.

LISTER: Takže žádný problémy?

RIMMER: Ne! Ne, ne, ne. Je to naprosto eňo-ňůňo.

LISTER: Měl jsem dojem, že jsem od vás slyšel ... zvýšený hlasy.

RIMMER: To je docela zábavná myšlenka, ne? Hádat se do krve sám se sebou.

RIMMER #2: (Křičí ve své kajutě) Zabuš na zeď! Jen zabouchej na zeď! Pořádně!!! Jó! Jó!

RIMMER #2 přikazuje robíkovi, aby bušil do zdi mezi oběma kajutami.

RIMMER #2: (Křičí přes zeď) Nemůžeš bejt zticha, Rimmere?! Jsou tu lidi, co chtěj spát!

RIMMER: (K LISTEROVI) Ovšem, že vedeme odborné pře, ale není za tím žádná nevraživost, žádná zlomyslnost.

RIMMER #2: (Řve přes zeď) Zmlkni, ty mrtvej červe!

RIMMER: (Vstává) Omluv mě na chvilku, Listere.

Dojde ke dveřím.

RIMMER: Přestaň s tím hnusným kňouráním, ty špinavá vylízaná příšero!!!!!

Vrátí se zpátky.

RIMMER: Listere, už nemá smysl to dál tajit. Rimmer a já? trochu jsme se chytli. Nic velkého, ale je nad slunce jasné, že JE TO JEHO VINA!!!



Kino

KOCOUR a LISTER spolu sedí v kině. LISTER kouří cigaretu, jí popcorn a pije sodovku.

HLASATEL: (Na plátně) Jsi na míle od Země, hluboko v srdci Sluneční soustavy a dal by sis kari? Tak zkus indickou restauraci Taj Mahal na Titanu! Pochutnej si na nejlepších orientálních specialitách v pětinové gravitaci! A je to jen kousek pěšky vesmírem z vašeho kina!

KOCOUR: (K LISTEROVI megafonem) Ticho!

LISTER: Nech mě bejt, prosim tě.

KOCOUR: (Stále do megafonu, přestože sedí hned vedle LISTERA) Chci se dívat na film!

LISTER: Jenom jím!

KOCOUR: Ne, jíst znamená, že jídlo jde do tvý pusy!

RIMMER #2: (Vstoupí) Dobré odpoledne.

LISTER: Hm.

RIMMER #2: (Sedne si vedle LISTERA) Co dávají?

LISTER: Orson Welles, ?Občan Kane?.

RIMMER #2: Ea, na téhle straně se nekouří. Měl by sis přesednout tam.

LISTER: Nikdo si nestěžuje.

RIMMER #2: Stěžuje! Já, Listere. Tak přesedl by sis, prosím, do vyhrazeného prostoru pro kuřáky v zájmu ostatních diváků?

LISTER vyfoukne oblak cigaretového dýmu RIMMEROVI #2 do obličeje.

LISTER: Ty filmy nenávidíš.

RIMMER #2: Já? Ne. Absolvoval jsem kurz filmu. ?Občan Kane? to je, to je Orson Welles, ne?

Na plátně běží kreslený film, v němž velká opice střílí po někom z pistole.

RIMMER #2: Jo, je to ?Občan Kane?, ovšem! Na beton.

LISTER: Proč jsi tady? Kde máš manželku?

RIMMER #2: Ani se neptej. Nemám s ním už nic společného. Naposledy jsem ho viděl, když přemalovával chodbu zpátky z vojenské šedi na ocelovou šeď. Úplně se zbláznil!

RIMMER: (Vstoupí) Ahoj Listere a Kocoure. (Posadí se přímo před RIMMERA #2)

RIMMER #2: (K RIMMEROVI) Pardon, ale já nevidím.

RIMMER: (K RIMMEROVI #2) Šššš.

RIMMER #2: (K RIMMEROVI) Pardon, nevidím přes zadní část tvé trapné, nečesané a trapně ušaté hlavy.

LISTER: Hele, chci se dívat na film!

KOCOUR: Jó!

RIMMER #2: (K RIMMEROVI) Posuň se!

RIMMER: Koukej, to sedadlo jsem si vybral náhodou. Jestli se ti nelíbí, kde sedíš, tak si sedni jinam.

RIMMER #2: Dobře. (Vstává) Tak, kam bych se posadil? Mám si sednout sem nebo támhle? Ea... né, tohle je dobré místo! (Sedne si přímo před RIMMERA)

RIMMER: Vidíte to? Jako malej fracek.

Za chvíli se zvedne a sedne si před RIMMERA #2, do první řady.

LISTER: Mohli byste se konečně chovat jako dospělí?

RIMMER #2: Mohli? Myslím, že je tu jen jedna nedospělá osoba a všichni víme, kdo to je.

RIMMER #2 a RIMMER na sebe vzájemně ukazují. RIMMER #2 se zvedne ze sedadla. Na plátně se objeví stín ruky RIMMERA #2 představující stínovou loutku.

RIMMER #2: (Jako stínová loutka) Nazdárek. Co si myslíte o Arnoldu Rimmerovi? (Začne vydávat ústy jakési prdící zvuky)

LISTER: (Vstává) Heleďte, takhle to dál nejde. Jeden z vás musí jít.

RIMMEROVÉ: (Najednou, ukazují jeden na druhého) Ano, on.

RIMMER: To je přece jasné jak facka, kdo z nás musí jít.

RIMMER #2: Ano, ty!

RIMMER: Já tu byl první! Vypiplal jsem Listyho, když byl úplně malinký a bezbranný!

RIMMER #2: My dva jsme identičtí. Jsme úplně stejný člověk, ale ty jsi mentálně narušený.

LISTER se rozhodne určit RIMMERA, který zůstane rozpočítáním.

LISTER: Ententýky, dva maníky v raketě svý mám. Neptun, Pluto, je mi líto a bolí to, tobě vale dám.

Po skončení říkačky ukazuje LISTEROVA ruka na RIMMERA.

RIMMER #2: Výborně! Dobře ses rozhodl! Listy, vypni ho.

RIMMER: Ten, u něhož jsi skončil, zůstane, ne?

LISTER: (Neústupně k RIMMEROVI) Končíš ty, Rimmere.

RIMMER: Tak moment. Přibrzděte trochu. Tohle je trochu kách, ne?

LISTER: Můžeš si za to sám, Rimmere. Kdyby jsi mi dal Kochanskou, tohle by se nemohlo stát. Jak si kdo ustele, tak si lehne. Za deset minut v řídícím centru.

RIMMER #2: Za pět minut v řídícím centru.

RIMMER: To se mi jen zdá. Zabijou mě ententýky.



Řídící centrum

LISTER, KOCOUR a RIMMER #2 jsou v řídícím centru.

LISTER: (K RIMMEROVI #2) Koukej vypadnout.

RIMMER #2: Co jsem řekl?

LISTER: Vypadni!

RIMMER #2: Na téhle lodi se člověk moc nepobaví. A když nemůžeš na popravu, co ti tu zbývá?

LISTER: Zmiz! Honem!

Když RIMMER #2 odchází, mine příchozího RIMMERA, který je oblečen do parádní uniformy.

RIMMER #2: (Vydá na RIMMERA pomocí rtů ono pohrdavé prdění, podobné frkání koňů) A napiš mi, Rimmere! (Odchází)

RIMMER: (Rimmerovsky zasalutuje) Listere..

LISTER: (Oplatí salutování) Dáš si panáka?

RIMMER zavrtí hlavou. LISTER si všimne čtyř medailí na RIMMEROVĚ obleku.

LISTER: Jééé! Já nevěděl, že máš ňáký medaile! Za co jsou?

RIMMER: (Postupně na ně ukazuje) Tříletá služba, šestiletá služba, devítiletá služba, (Chvíli si nemůže vzpomenout) dvanáctiletá služba.

LISTER: Aspoň jednoho panáka.

RIMMER: Dám si whisky.

LISTER: Holly, nalej mu whisky.

HOLLY: Jak ji chceš?

RIMMER: Čistou. S ledem, citrónovou šťávou a třešničkou. (RIMMER ucukne, když zakusí neviditelný drink)

LISTER: Ještě? (RIMMER přikývne a znovu ucouvne)

RIMMER: A ještě. (Ucukne) A ještě. Dej mi dvojitou. (Ucukne)

LISTER: Tak, co je s tou polívkou gazpacho? Prosim tě, o co tenkrát šlo?

LISTER si sedne, aby vyslechnul příběh.

RIMMER: Teď, když jsem odsouzen, tak ti to řeknu. Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi ?Arnolde?. Jako první chod byla polévka gazpacho. Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená. Dal jsem si zavolat kuchaře a řekl jsem mu, aby ji odnesl a přinesl teplou. Udělal to! Výraz v jejich tvářích mě pronásleduje dodnes!! (Brečí) A já myslel, že se smějou kuchaři, ale celou tu dobu se smáli mně, zatímco jsem jedl svou vařící polévku gazpacho! A pak už jsem nikdy nejedl u kapitánova stolu. To byl konec mé kariéry.

LISTER: Ale, no tak. To se přece může stát každýmu.

RIMMER: Kdyby nám o tom řekli při základním výcviku! Místo, abychom šplhali nahoru a dolů po laně a kopali zákopy. (Křičí) Kdyby nám aspoň jednou řekli: ?Polévka gazpacho se podává studená,? mohl jsem být dneska admirál!!! (Potichu) A místo toho jsem úplná nula, je to tak.

LISTER: Ale, no tak. Nejsi nula.

KOCOUR: To je.

RIMMER: (Ke KOCOUROVI) Máš pravdu!

KOCOUR: Já vím, že mám pravdu.

RIMMER: Nikdy jsem se neodrazil ode dna. A víš proč? Protože jsem neměl ty správné bohaté rodiče. Vsadím se, že Todhunterovi servírovali gazpacho, hned jak ho odstavili. Ne, vsadím se, že to sál z prsu. Z jednoho prsu polévku gazpacho, z druhého zdarma dobře vychlazené šampaňské! (Stiskne své imaginární ňadro a vydá zvuk vyprsknutí sektu)

KOCOUR: (Zlobí se) To budem poslouchat celý den? Já myslel, že ho měli vymazat!

RIMMER: Ano, jen mě už vypni! Do toho. Vypni mě! Zbav se mě!!!

LISTER: Už jsem to udělal. Vymazal jsem toho druhýho. (Šklebí se)

RIMMER: Co?! Vymazal... kdy??!!

LISTER: Těsně před tim, než jsi přišel.

RIMMER: A klidně mě tu necháš obnažovat svou duši?

LISTER: (Šklebí se) Jo, chtěl jsem zjistit, jak to bylo s polívkou gazpacho a ty by jsi mi to jinak neřek.

RIMMER: Ovšem, že bych ti to neřekl. Udělal bys mi ze života peklo neustálým vtipkováním o té polévce.

LISTER: Rimmere, já ti slibuju ? já přísahám ?, že už o tomhle nepípnu. A když já, když já přísahám, tak je to natuty.

LISTER vstává.

RIMMER: Slibuješ?

LISTER: Slibuju. (Pokřižuje se a zvedne dva prsty k přísaze)

RIMMER: Přísaháš na svou smrt?

LISTER: Já přísahám na svou smrt, že už nikdy nebudu mluvit o polévce gazpacho. (Znovu se pokřižuje a zvedne dva prsty)

RIMMER: Dobře. Jsi tak trochu podrazák, Listy, ale když o něco jde, držíš slovo. Protentokrát ti budu věřit. Dáme si ještě panáka.

RIMMER, LISTER a KOCOUR míří ke dveřím.

LISTER: Horkýho?

RIMMER upře na LISTERA zlostný pohled.

---
Autoři přepisu: Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz + rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00246