Kassandra

Díl č. 48 (8. série - 4. epizoda)

Všechny scénáře

Vězení

Lapák. Velká válcovitá hala rozdělená do pater s obytnými celami.



Cela

LISTER vejde do své cely. Zkontroluje, jestli se nejdou stráže, vyvolá HOLLYHO na monitoru na stěně cely a sedne si ke stolu.

LISTER: Tak už víš, jak se vodsaď dostaneme, Hole?

HOLLY: Jo, něco bych měl, Dave. Veškerý čas jsem strávil hledáním skulinky ve vězeňském řádu a přišel jsem na něco, co ti umožní odkroutit si celé ty dva roky během pouhých čtrnácti týdnů.

LISTER: To je paráda, co mám udělat?

HOLLY: Stát se psem.

LISTER: Psem?

HOLLY: Ano. Podle mé databáze je rok psa sedmkrát kratší než rok lidský.

LISTER to poslouchá s obdivuhodnou trpělivostí.

HOLLY: Matematika tohoto plánu je bezchybná.

LISTER: Nicméně malej zádrhel je v tom, že nejsem pes!

HOLLY: Ano, ale podle týdeníku z dvacátého století National Enquirer je ta operace dost jednoduchá.

LISTER nechápe, ale poslouchá, co to HOLLY blábolí.

HOLLY: Říkají tomu ?vořechotomie?.

LISTER si podepře hlavu a smutně s ní vrtí.

HOLLY: Je tam fotka chlápka, co si to nechal udělat.

Objeví se stránka zmíněného magazínu. Je to velká barevná strana s fotkou bílého psa. Nahoře je velký nápis ?Exkluzivně?. Dole je titulek ?Člověk, který se stal psem? a pod ním kratičký text ?Další fotografie a celý příběh na straně 8.?

LISTER: To je čokl!

HOLLY: Vidíš, jak je to přesvědčivé. Ani ty bys to nepoznal!

LISTER: ?Stát se psem.? To je v tomhle tejdnu ten nejstupidnější a nejnemožnější plán, se kterým jsi přišel.

HOLLY: Tak mě nezatracuj - je teprv pondělí.

LISTER zmáčkne knoflík na hodinkách a HOLLY zmizí.

Vstoupí RIMMER, odhodí na postel helmu a mrzutě se postaví s rukama v bok.

RIMMER: Můj život je v troskách. Kariéra, vyhlídky, přátelé, tohle všechno jsem měl a zahodil. To je tragédie.

LISTER: Co to meleš? Nic z toho jsi nikdy neměl.

RIMMER: To je fakt, nic z toho jsem neměl. Neměl jsem vůbec nic a všechno jsem zahodil. To je ještě větší tragédie!

Sedne si na postel.

LISTER: Přežijeme ve zdraví, když se nedáme vyvíst z parády, když... jaký je to slovo, co tenistky říkaj, že je hrozně důležitý..? Začíná na ?K?...

RIMMER: ?Kunnilingus??

LISTER: ?Koncentrace?. Musíme bejt koncentrovaný. Jsou to jenom dva roky; při dobrym chování jenom osmnáct měsíců. Vem si, když ti bylo jenom osmnáct měsíců. To ten čas prosvištěl!

RIMMER: Ano, protože jsi měl dvě ňadra jako tvoje hlava k dispozici ve dne v noci! To mi zařiď a nebudu si už stěžovat.

Vstoupí STRÁŽNÝ s kovovým kufříkem, který postaví před LISTERA na stůl.

LISTER: Co to je?

STRÁŽNÝ: Uniforma a základní informace pro Kanárky.

Odejde. LISTER vezme kufr, hodí ho na svou pryčnu, otevře ho a začne zkoumat jeho obsah.

LISTER: Přihlásil jsem se k nim dobrovolně. Ňákej chlap s tim chodil v dílně, tak jsem to podepsal.

RIMMER: Ke Kanárkům?

LISTER: Jo, dyť víš, jde přece o zpívání. Měl bys vidět, kolik maj privilegií, neskutečný.

RIMMER: Ty nevíš, co jsou ty Kanárci, viď?

LISTER: Jasně, že jo: pěvěckej sbor jako v kostele... (Zpívá) Jsi má radost, slunce zář, úúú, a kroužit navěky budu já...

LISTER si všimne RIMMEROVA pobaveného výrazu a uvědomí si, že to asi bude trochu jinak.

LISTER: To nebude o zpěvu, že ne?

RIMMER zavrtí hlavou.

LISTER: Holly mi lhal, že jo?

RIMMER: (Přikývne) Hmm.

LISTER: Do pytle, skočil jsem mu na špek.

Přisedne si k RIMMEROVI na postel.

RIMMER vstane a jde si sednout na židli, viditelně rozveselen.

RIMMER: Á, Listy! Listy, Listy, Listy!

LISTER si přisedne ke stolu.

LISTER: Tak už to vybal, na co jsem se to teda zapsal?

RIMMER: V devatenáctém století, když fárali horníci do šachty, nejdřív spustili kanárka v malé klícce -

LISTER: Na co, aby kopal uhlí? V tom století musely žít samý jelita. Kolik toho může takovej kanárek nakopat?

RIMMER: - A když tam byly jedovaté plyny, a že tam byly často, hádej, co udělal kanárek.

LISTER: Stěžoval si předákovi?

RIMMER: Chcípnul, Listy. Kanárek byl určen pro krajně nebezpečné, strašlivé a mezní situace a měl zjistit, jestli lze přežít. Pak věděli, že je bezpečné tam poslat důležité lidi.

LISTER: Sakra, já ho zabiju!

RIMMER: Jak to žes o Kanárcích neslyšel? Náborové plakáty visí na všech záchodech! Jak to žes je neviděl?

LISTER: Když jdu na pány ve vězení, tak se radši moc nerozhlížím, jestli mi rozumíš. Jako když hraju golf: držím pevnej postoj, zírám na to kulatý a nikdy se nekejvám!

RIMMER: ?Kanárci?... Víš, co prý ta zkratka znamená? ?Kázeňská Armáda Na Amanty Ropuch Cvičených Idiotů?! (Směje se) Nemají jediný chromozom X, o nějž by se podělili!

LISTER: Do pytle! Je v tom ještě něco horšího.

RIMMER se směje, když vidí LISTERA v nesnázích.

RIMMER: Á, horšího! Ven s tím.

LISTER: Napsal jsem tam i tebe.

RIMMERŮV úsměv ztvrdne.

LISTER: Padělal jsem podpis, myslel jsem, že ti tim pomůžu.

RIMMER: Mě?! Proč?!

LISTER: Napsal jsem tam všechny. Krytona, Chris, všechny!

RIMMER: Ani náhodou! Ani náhodou! Ze mě Kanárek nikdy nebude!



Hala

Na terase nad ostatními stojí hlavní strážný ACKERMAN a kapitán HOLLISTER a z výšky se dívají na Kanárky, kteří jsou dole nastoupeni. Všichni oblečeni v předepsaných uniformách: přiléhavá černo-žlutá kombinéza, v pase s malým symbolem Kanárků - černým otiskem ptačí nohy ve žlutém kruhu, těžké boty, rukavice a žlutá vycpaná vesta se jménem. KRYTON se do uniformy se svým plechovým krunýřem nevešel, a tak si prostě oblékl pouze vestu. RIMMEROVI nejspíš přirostla nová uniforma k srdci, neboť se nacpal ještě do tlusté šedé bundy s velkým symbolem Kanárků na levé straně hrudi.

ACKERMAN: Je to velká čest pro třinácté podlaží, neboť dnes nás navštíví kapitán Hollister se zvláštním úkolem.

Jeden mladý blonďatý vězeň, očividně překypující energií, kterému tu přezdívají SMRŤÁK, se klepe nedočkavostí.

SMRŤÁK: Konečně ňáký vzrůšo! Už mi to lezlo na bednu, celou dobu zaríglovanej, není co zabít!

STRÁŽNÝ NEB: Smrťáku, koukej zavřít zobák!

HOLLISTER: Tak poslouchejte. Narazili jsme na jednu loď jménem Silverburg. Nachází se na dně měsíčního oceánu. Naše sonda tam nenašla žádné stopy po posádce, tělesné pozůstatky, žádné kostry, nic. Chceme, abyste se tam, hoši, podívali a zjistili proč.

Vtom RIMMER vystoupí z řady a otočí se čelem k trpaslíkovcům.

RIMMER: Raz, raz, raz-dva-tři-čtyři:

KRYTON, KOCHANSKÁ, LISTER, KOCOUR: (Zpívají a pohupují se do rytmu, předvádějíc rozličné taneční kreace) Jsi má radost, slunce zář, úúú, a kroužit navěky budu já -

ACKERMAN: RIMMERE!

Strážný ACKERMAN sejde po kovových schodech až dolů k RIMMEROVI.

RIMMER: Odpusťte, asi jsme zabloudili do špatného kroužku, jdeme hned pryč.

Trpaslíkovci se mají na odchod. ACKERMAN chytne RIMMERA a ostatní se zastaví. Přiblíží svou tvář těsně k RIMMEROVĚ.

ACKERMAN: (Hrozivě) Jste tady a tady taky zůstanete. A teď pokračujem.

RIMMER: Rozkaz. Děkuji, pane.

ACKERMAN spěchá zpátky nahoru po schodech a omluvně se usmívá na kapitána.

RIMMER: Slyšeli jste strážného? Máme pokračovat. Tak jedem!

KRYTON, KOCHANSKÁ, LISTER, KOCOUR: (Zpívají a tančí) Jsi má radost, slunce zář -

ACKERMAN: Rimmere!!

ACKERMAN, znepokojen kapitánovou stoupající rozladěností, spěchá opět dolů k RIMMEROVI.

RIMMER: Promiňte, ale říkal jste přece, ať pokračujem -

ACKERMAN: Drž hubu! To seš Kanárek? Člen nejvostřejší jednotky na týhle straně od Pluta? I vanilkovej puding je tvrdší než ty! Tak se začni chovat jako chlap.

RIMMER: Jako chlap, ano, jistěže, jako chlap... chlap? Nemoh` byste mi to připomenout? Hned se mi to vybaví.

Vtom se před ním objeví STRÁŽNÝ NEB. Chytne RIMMERA za citlivé partie. Podle RIMMEROVA obličeje kroutícího se v agónii je něco velmi citlivého velmi silně drceno a je slyšet praskání. NEB ho konečně pustí. ACKERMAN opět vystoupá po schodech ke kapitánovi.

ACKERMAN: Pokračujte, kapitáne.

RIMMER dokulhá do řady a zařadí se.

HOLLISTER: Stěží si lze představit, že by někdo vyslal takovou loď bez posádky, takže ať už tu posádku pohltilo cokoli, mohlo by to tam ještě být, čili... dejte si pozor.

Kanárci udělají vlevo v bok a odcházejí.

SMRŤÁK: (Křičí) A jdem něco sejmout!! *JÓÓÓÓ*!!!

Ostatní Kanárci SMRŤÁKA, který zírá dychtivě na kapitána a ACKERMANA, úplně ignorují. Chvíli trvá, než si uvědomí, že ostatní už odcházejí. Následuje je.



Měsíční oceán

Malá ponorka se třemi reflektory se potápí stále hlouběji do temné vody.



V ponorce

Všichni Kanárci tu v klidu sedí vyzbrojeni puškami, rezervními pistolemi a na zádech mají batohy. Všichni jsou zamyšlení, kromě SMRŤÁKA, který se nadšeně a rozdováděně projevuje.

SMRŤÁK: Doufám, že to bude mít velký drápy a spoustu hlav. Jo! Ha! Skvělý! Ha!

Ostatní Kanárci, kteří jsou mnohem méně nadšeni, ho ignorují. Trpaslíkovci se zděšeně podívají na RIMMERA.



Měsíční oceán

Ponorka dosedla na kovovou stěnu vraku, tak aby Kanárci mohli dovnitř vzduchovým uzávěrem.



Vzduchový uzávěr Silverburgu

Vzduchový uzávěr se s vrzáním pomalu otevře. Za nimi už stojí natěšený SMRŤÁK.

SMRŤÁK: Jdem na to! Konečně! *Jóó*!!!

Nadšeně se chystá vběhnout uzávěrem dovnitř. Rozeběhne a narazí vší silou hlavou do rámu uzávěru, který je poněkud nižší a při jehož průchodu je potřeba se sehnout. Padá bez hlesu k zemi. Ostatní Kanárci, už opatrnější, ho mlčky překračují.



Paluba Silverburgu

LISTER, RIMMER, KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ a ostatní Kanárci prohledávají loď držíc pušky v pohotovosti.

LISTER: Držte se při sobě, dávejte bacha.

RIMMER: Co to je?!

Hledí zděšeně před sebe.

KRYTON: Co? Kde?

RIMMER: Hýbe se to a třese se to jako osika!

KRYTON: To je jen Váš stín, pane.

KOCHANSKÁ seběhne ze schodů k trpaslíkovcům.

KOCHANSKÁ: Našla jsem počítač, možná se od něj něco dovíme.

Vyběhne zpátky nahoru po schodech.



Počítačová místnost Silverburgu

Trpaslíkovci vstoupí do velké, osvětlené, technicky vybavené místnosti. Kontrolní panely, kabely, které vedou do velkého sloupu uprostřed místnosti. Středí část sloupu je průhledná a je v ní promítán holografický obraz hlavy starší ženy. Má rovné stříbrné vlasy, také její kůže stříbrně září a kolem krku má zvláštní stříbrný náhrdelník. Kolem její hlavy blikotají růžové jazyky elektro-plazmy.

POČÍTAČ: Dobrý večer, Arnolde. Ani nevíš, jak jsem se těšila, až za mnou přijdeš.

RIMMER: Jak víte, jak se jmenuju?

POČÍTAČ: Mé jméno je Kassandra a jsem počítač, který je schopen předvídat budoucnost, a to s přesností na sto procent. Pozdrav pámbů.

RIMMER zmateně svraští čelo.

RIMMER: ?Pozdrav pámbů?? Tomu nerozumím.

Najednou kýchne.

KASSANDRA: Potřebuješ kapesník, ten má Chris v levé kapse. Podá ti ho a řekne: ?Nechceš?? a ty poděkuješ.

KOCHANSKÁ mu podává kapesník.

KOCHANSKÁ: Nechceš?

RIMMER: Děkuju.

Oba se otočí a podívají se na počítač, užasle ale podezíravě.

KASSANDRA: ?To je úžasné.?

KRYTON: To je úžasné.

KASSANDRA: ?Můžem se jí na všechno zeptat a dozvíme se, co nás čeká.?

KOCHANSKÁ ignoruje počítač a otočí se na ostatní.

KOCHANSKÁ: Můžem se jí na všechno zeptat a dozvíme se, co nás čeká.

KASSANDRA: ?Ale jak to funguje? Budoucnost se ještě nestala.?

LISTER pochopí, že tuhle větu měl na jazyku právě on, ale vzdorovitě se postaví.

LISTER: ...já to neřeknu.

KASSANDRA: Taky jsem neřekla že ano.

LISTER: Ale jak to funguje? Budoucnost ještě nenastala.

KASSANDRA: Teď už nastala.

LISTER: Kruci.

RIMMER: Dáme jí nějakou otázku z budoucnosti. A pořádnou...

LISTER: Povězte, Kassandro, vrátíme se na Zemi? Přežilo vůbec lidstvo?

KOCOUR: Najdu svou zlatou jehlici do kravaty?

LISTER se zadívá zlostně na KOCOURA, ale mezitím se KOCHANSKÁ zamyslela.

KOCHANSKÁ: A chceme vůbec vědět všechno, co nás čeká? Chceme třeba vědět, jak a kdy skončí náš život?

RIMMER: Chris má pravdu. Tohle nám může otrávit zbytek života. Kassandro, chci se Vás zeptat...

KASSANDRA: Já vím, Arnolde, protože znám zbytek celého rozhovoru.

RIMMER: A jak zní odpověď?

KASSANDRA: Udusí se ve sto osmdesáti při pokusu sundat podprsenku zubama.

LISTER se na RIMMERA a KASSANDRU tázavě zahledí.

LISTER: Na co ses ptal?

RIMMER: Jenom na to, jak umřeš.

LISTER civí zděšeně na RIMMERA.

LISTER: Cože? Nechtěl jsem to vědět!

Najednou se otočí na KASSANDRU.

LISTER: Čí podprdu?

KOCOUR: Ve sto osmdesáti? Nejspíš svou vlastní!

LISTER: To není špatný. V tomhle věku sundávat podprsenku zubama. To je přece šíleně sexy odchod!

KRYTON: V případě, že ty zuby jsou ve Vaší puse.

LISTER: To je teda pěkně v pytli. Tohle jsem nechtěl vědět, jak půjdu do kytek. Chtěl jsem se nechat překvapit!

KASSANDRA: Krytone, teď můžeš sdělit svým druhům svoji teorii.

KRYTON to potvrdí.

KRYTON: Já mám takovou teorii. Silverburg neměl nehodu, že ne? Poslala ho sem vesmírná flotila s autopilotem, aby se vás zbavila, abyste už zůstali na dně oceánu hluboko ve vesmíru.

KOCOUR: To seš teda hlavička! Jak jsi na to přišel?

KRYTON: Jen jsem si přečet zadání mise.

Podá LISTEROVI papír se zadáním mise, aby mu to potvrdil. Ten to přelítne očima.

LISTER: Takže na lodi nebyly žádný mrtvoly, protože neměla posádku.

KRYTON: Počítač, jenž předpovídá budoucnost -

KASSANDRA: ? - je opravdu nebezpečný?.

KRYTON: - je opravdu... ano, přesně tak.

RIMMER: Bohužel už máme dost naspěch.

Ukáže výmluvně ke dveřím a má se k odchodu.

KASSANDRA: Je mi líto, ale nemáte kam spěchat. Lodní přepážka povolila a teď nabíráme vodu rychlostí tisíc galonů za sekundu. Všichni Kanárci budou do hodiny mrtví, s vyjímkou Rimmera -

RIMMER: Jo!

Zvedne vítězoslavně pěst do vzduchu.

KASSANDRA: - který zemře za dvacet minut.

RIMMEROVA radost zmizí a jeho ústa se třesou neschopny slova. KASSANDRA se zlomyslně usmívá.

KASSANDRA: Pouze Lister, Kryton, Kocour a Kochanská přežijí.

LISTER: Co se stane s Rimmerem?

KASSANDRA: Ten dostane infarkt, důsledkem stresu z toho, že ví, že zahyne, a zhroutí se. Zhroutí se během rozhovoru se mnou za... devatenáct minut, třicet jedna sekund.

RIMMER: Já Vám nevěřím, já Vám prostě nevěřím.

KASSANDRA: No, uvidíme, nebo spíš uvidíš. Já už jsem viděla...

KOCHANSKÁ: Všechny chlupy na krku se mi z toho naježily!

KOCOUR: Mně nejen ty, jak se naježí jeden na krku, tak mi stojej všecky!

Rychle odchází a ostatní ho následují.



Opuštěný sklad Silverburgu

Trpaslíkovci mají přestávku. Bokem od ostatních Kanárků i dozorců probírají situaci u kávy, kterou pijí z plechového nádobí, které měly v batozích. RIMMER je úplně na dně, sedí s ostatními, nyní už v předepsané uniformě se štítkem se jménem, bez bundy, na zemi a utápí se v beznaději. Zatímco KRYTON kontroluje vybavení, ostatní usrkávají z ešusů kafe.

LISTER: No, nejsme prvně v takovýhle situaci, viďte?

KOCOUR: To si piš, kafe jsme pili aspoň tisíckrát. Jsme veteráni.

LISTER: Třeba ty ozvěny budoucnosti.

KOCOUR: Ozvěny budoucnosti, no jasně!

KOCHANSKÁ: A co to bylo?

LISTER: Víme, že jestli je budoucnost rozhodnutá...

Podívá se na RIMMERA, který hledí do hloubek své kávy. LISTER ztiší hlas.

LISTER: (Šeptem) - tak ji nejde změnit...

RIMMER zvedne hlavu a podívá se na LISTERA.

RIMMER: Jo, ale co ty víš? Jsi opravář automatů na kuřecí vývar a ne vesmírný superman. Nevznášej se do andělských výšin, když sám jsi vůl jak anděl.

LISTER: Hele, já jsem přežil ve vesmíru pět, šest let. A dostal jsem se už na ty nejnemožnější místa a odevšad mám suvenýr.

KRYTON: Koupil tam trička a já mu je žehlil.

LISTER: Přesně tak.

RIMMER: Tak podle tebe budoucnost je budoucnost a jako u tvých slipů jsou naděje na změnu mizivé? Promiň, LISTY, ale tohle neberu.

LISTER: Hele, já z toho taky nemám radost.

KOCOUR: To nikdo z nás. Tvoji smrt si nepřeje nikdo z nás, já obzvlášť. Hergot, nejspíš bych musel kopat hrob.

RIMMER: Takže, abychom to shrnuli: Šest let vesmírných dobrodružství, zkušeností a poznání Vás vede k závěru, že jsem naprosto vyřízený.

KRYTON: (K LISTEROVI) Pan Rimmer trefil do černého. Z Vás dělají větší znalosti pesimistu, zatímco jeho nevědomost a naivita srny zajišťuje jeho mysli otevřenost pro možná řešení.

LISTER: Kdyby jsi držel pusu, ty kastrole.

KRYTON ztichne po LISTEROVĚ napomenutí, ale KOCHANSKÁ KRYTONA pochopila.

KOCHANSKÁ: Takže ty tvrdíš, že když nevíš dost na to, abys věděl, že nevíš dost, tak nemáš z ničeho strach? A můžeš dosáhnout víc než mnohem chytřejší lidé.

KRYTON: Přesně tak.

KOCHANSKÁ: To je ta ?moc nevědomosti?...

KRYTON: A při nevědomosti, jíž vládne on, je to jeden z nejmocnějších lidí na světě! Osedlejte svou blbost, pane, zapřáhněte omezenost, nechť Vaše prázdná, zabedněná a tupá hlava najde nějaké řešení.

RIMMER se cítí silný vzdorovat osudu.

RIMMER: Tak jo! Něco mě napadlo. Krytone, projeď to naše setkání svým procesorem a řekni mi, jestli mi někdy Kassandra řekla ?Rimmere?.

LISTER: Cože?

KRYTON projede své záznamy. Jeho hlava sebou škube, jak si vzpomíná na pocity z příslušných momentů. Projede celé setkání a obrátí se na RIMMERA.

KRYTON: Ani jednou se k Vám nikdo neobracel jako k ?Rimmerovi?. A sotva jsme se na Vás podívali.

RIMMER: Přesně to jsem si myslel! Kassandra řekla, že ?Rimmer zemře?, ale z toho nevyplývá, že bych to měl být já!

LISTER: A kdo teda, tvůj táta?

RIMMER: Hele, Kassandra nezná budoucnost, jen vidí její obrazy. Třeba viděla někoho jiného, jak umírá; někoho, o kom jí řekli, že to je Rimmer.

KOCHANSKÁ: Má pravdu.

RIMMER: Stačí najít někoho, koho bych moh` představit Kassandře jako ?Rimmera?...

Sklopí zrak a všimne si velké jmenovky na prsou své vesty. Nadšeně se usměje.

RIMMER: - a potom on vytuhne a ne já!

KRYTON: To je tak ohavné, že není možné, aby to jednoho neohromilo! Co bych já dal za Váš gen podlosti!

RIMMER se otočí dychtivě na KOCOURA.

KOCOUR: Hele, na to zapomeň!

KRYTON si všimne, že se blíží statný chlap a oznamuje jeho příchod přehnaným tónem hlasu.

KRYTON: Podívejme, přichází pan Neb...

RIMMER se zadívá na toho muže. Už našel svou oběť.

NEB: Je sektor zabezpečen?

RIMMER: Samozřejmě, pane Nebe, kávičku?

Vyskočí rychle na nohy a začne nalévat kávu do hrnku před sebou.

NEB: Kapitán chce, abych prohlíd` hlavní počítač, kde je?

RIMMER mu podává hrnek s kávou, předstírá pád a poleje mu vestu. NEB čapne RIMMERA rozzlobeně za límec.

NEB: Ty idiote! Tohleto si vypiješ!

RIMMER: Prosím Vás, rád bych Vám nabíd svou vestu. A pak Vás odvedu ke Kassandře.

Začne ji rychle svlékat. NEB si sundá tu svou a RIMMER mu pomůže navléci se do jeho vesty, což není vzhledem k jejich odlišným rozměrům lehké.

RIMMER: Račte, pane, dokonale Vám padne.

Strážný se na RIMMERA zamračí, ale vestu si ponechá.

NEB: Běž první, Rimmere.

RIMMER: Neříkejte mi ?Rimmere?!

NEB: Jmenuješ se tak...

RIMMER: Ano, ale ?Rimmer? - z toho dýchá vznešenost a tichá odvaha. Stačí ?ocas? nebo ?smraďoch?, ale nikdy ?Rimmer?, prosím, nikdy ?Rimmer?.

NEB: Dobře, smraďochu, ať je po tvým. A teď, kde je ten počítač?



Počítačová místnost Silverburgu

RIMMER, nyní oděn do vesty strážného, přivádí NEBA a nervózně se usmívá.

KASSANDRA: Ahoj, Arnolde, jdeš na čas.

RIMMER: Vedu Vám návštěvu, Kassandro. Víte, jak se jmenuje?

KASSANDRA: Ano, vím. Neb -

V RIMMEROVĚ tváři je vidět šok.

RIMMER: Neb co?

KASSANDRA: Neb -

RIMMER: Neb kdo??

KASSANDRA: Nech mě domluvit! Nezáleží na tom, jak se jmenuje, protože my se stejně nebudeme znát dlouho.

RIMMER se uklidní a zotavuje se z počátečního zděšení.

NEB: Že prej máte schopnost předvídat...

KASSANDRA: Budoucnost? Ano, mám.

NEB: A jste neomylná.

KASSANDRA: To jsem.

NEB: Co se stane se mnou? Vrátím se na Zemi?

KASSANDRA: Ne, zemřete tak za čtyři sekundy infarkt hned poté, co se dozvíte, že umřete na infarkt.

NEB: Ty lhářko prolha - aachh!

Chytne se za prsa a zhroutí k zemi. RIMMER na něj nenuceně kouká. KASSANDRA sleduje jeho skon s pochopením a povzdechne si.

KASSANDRA: Chudák Rimmer.

RIMMER: Jo, chudáček Rimmer.

NEB zvedne naposledy ruku.

NEB: Já jsem Neb -

RIMMER, aby zatemnil jeho poslední slova a zmátl KASSANDRU, se k němu rychle nakloní.

RIMMER: Ty seš ty. Neb kdo?

NEB: Neb! Neb! Neb...

Padne bezvládně k zemi. RIMMER hledí netrpělivě na KASSANDRU.

RIMMER: Už je mrtvý?

KASSANDRA: Je mi líto, ale ano.

RIMMER: Sláva!

Ohromně potěšen zvedne RIMMER triumfálně obě ruce zaťaté v pěst.

KASSANDRA: Šlo o velmi těžký infarkt, tak jak jsem předpověděla.

RIMMER: Sláva!

Znovu udělá vítězné gesto.

KASSANDRA: Z čeho máš takovou radost, Arnolde, to nechápu. Ty také zemřeš.

RIMMEROVA radost je opět nemilosrdně zničena.

RIMMER: Ale vždyť jste říkala, že... Já zemřu taky?

KASSANDRA: Už jsem ti to říkala: Rimmer zemře na infarkt a všichni ostatní Kanárci rovněž. Všichni kromě Listera, Krytona, Kochanské a Kocoura. Viděla jsem to.

RIMMER: To je všechno možné, ale viděla jste tohle?

Zdvihne prostředník v jasném gestu a rozzlobeně odchází.

KASSANDRA: Ano... Bohužel už ano...



Nakládací roura Silverburgu

Trpaslíkovci jdou pomalu rourou, jakýmsi kruhovým koridorem osvíceným jen malými lucernami umístěnými po jeho stěnách.

RIMMER: Měli jste pravdu, nedá se nic dělat.

KRYTON: Podle Kassandry je naše budoucnost daná a my čtyři přežijeme. Takže pokud jsme tady, nemůžeme zatím zemřít. Sledujte:

Všichni se zastaví a hledí zaujatě na KRYTONA, který vytáhne pistoli, přiloží si její hlaveň ke spánku a zmáčkne spoušť. Zbraň cvakne a rána vyjde naprázdno. Namíří hlaveň na KOCHANSKOU, LISTERA a KOCOURA a několikrát stiskne kohoutek. Komora zbraně je vždy prázdná. Pak zamíří na RIMMEROVU hlavu.

KRYTON: Skrčte se!

RIMMER se skrčí a KRYTON vystřelí. Střela zasáhne stěnu za RIMMEREM ve výšce, kde než se skrčil, měl hlavu. Kulka se odrazí pryč a RIMMER se narovná. Střela se neustále odráží od kovových stěn koridoru a šine si to pryč. Náhle zvuk jejich odrazů od stěn zesílí.

KRYTON: Ještě jednou, pane!

RIMMER se rychle skrčí a kulka, jež oběhla celý koridor, zasáhne znovu to samé místo.

KRYTON: Věděl jsem to.

Obratně zatočí pistolí na prstu a vsune ji zpět do pouzdra.

KOCOUR: Takže, jinými slovy, když já...

Sundá opatrně ze stěny velkou sekeru a přetáhne LISTERA vší silou přes hlavu dlouhým dřevěným topůrkem. Ostatní sebou trhnou. LISTER se chytí bolestivě za hlavu a otočí se na KOCOURA, který se nadšeně směje.

LISTER: Co blbneš!?

KOCOUR: Nemůžeš umřít!

LISTER: Jo, ale bolest cejtim, ty hovado!

KOCOUR se zatváří provinile.

KRYTON: Navrhuji toto: Využijeme nezranitelnosti, jež vydrží až do návratu na Trpaslíka, obklopíme pana RIMMERA a doprovodíme ho až k potapěčskému zvonu.



Nákladní paluba Silverburgu

Srolují se stahovací dveře výtahu a KOCOUR opatrně vykoukne. Ze dveří vychází utvořená formace. RIMMER je vtěsnán mezi ostatní trpaslíkovce, kteří vytvořili kruh, kterým ho obstoupili tak, aby byl kryt ze všech stran a aby nebyl vidět. Chrání ho svými těly a pomalu cupitají po nákladní palubě. RIMMER vynoří hlavu, aby prozkoumal okolí, ale KOCOUR ho hned zatlačí zpět do skrčené polohy.



Strojovna Silverburgu

Formace cupitá po lodním můstku mezi obrovskými stroji. RIMMER opět vykoukne, ale hned zase zaleze do své ochranné clony.



Vzduchový uzávěr Silverburgu

Formace dorazí.

LISTER: Potápěčskej zvon! Jsme tady!

Rozpustí chumel a jaké je jejich překvapení, když zjistí, že jeho střed je prázdný. RIMMER zmizel.

KOCHANSKÁ: Kam se poděl?

Trpaslíkovci spěchají rychle zpátky.



Strojovna Silverburgu

Všichni běží rychle zpátky. LISTER si všimne otevřeného poklopu v podlaze, v němž vidí RIMMERA propadlého dolů, držícího se za vymknutý kotník.

LISTER: Tady!

RIMMER nad sebou uslyší hluk a podívá se ustaraně nahoru na LISTERA.



Dolní strojovna Silverburgu

KOCHANSKÁ se pomalu spouští poklopem po laně dolů k RIMMEROVI.



Strojovna Silverburgu

KRYTON, KOCOUR a LISTER stojí v řadě a drží druhý konec lana, na němž spouštějí KOCHANSKOU. LISTER se dívá dolů a kontroluje, jak postupuje. Najednou KOCOUR něco zaslechne.

KOCOUR: Slyšíte?

KRYTON dodá více energie svým audio přijímačům a potvrzuje.

KRYTON: Voda...

LISTER si najednou uvědomí, co se děje.

LISTER: Chris, schovej se, voda se už žene!

KOCOUR: Rychle do zvonu!



Dolní strojovna Silverburgu

KOCHANSKÁ a RIMMER rychle vylezou na vrchol velkého zvonu. Otevřou uzávěru a derou se dovnitř. KOCHANSKÁ zavře poklop těsně před tím, než se začnou z paluby nad nimi valit do dolní strojovny tisíce galonů vody.



Nákladní paluba Silverburgu

KOCHANSKÁ sleze několik příček žebříku, který vede shora zvonu dolů na nákladní palubu, kde už stojí RIMMER a opírá se o sloup. KOCHANSKÁ se naštvaně zadívá vzhůru.

KOCHANSKÁ: Skvělý, všechno nad námi je zatopené a my jsme zpátky v útrobách lodi s Kassandrou!

RIMMER: Věštba se naplňuje.

KOCHANSKÁ se podívá na RIMMERA.

RIMMER: Moje smrt! Všechno se to vyplní!

Odejde se zoufalým výrazem ve tváři. KOCHANSKÁ zavrtí podrážděně hlavou a sama odchází jiným směrem.



Počítačová místnost Silverburgu

KASSANDRA se usmívá, téměř omluvně, když vidí pomalu přicházet RIMMERA.

KASSANDRA: Budoucnost nelze obelstít, doufám, že jsi to pochopil.

RIMMER: No a co bude teď? Jak... Jak tedy zemřu?

KASSANDRA: Lister tě nachytá, jak se miluješ s Kochanskou a střelí tě harpunou do hlavy.

RIMMER zírá nedůvěřivě na KASSANDRU.

RIMMER: Jste si naprosto jistá?

KASSANDRA: Já vás viděla, a tak se to stane. Ve staré prádelně.

RIMMER: Radši bych to zopakoval, aby bylo jasno... Arnold, což jsem já, a Kochanská, což je žena - fakt pěkná žena, co jste tu viděla; budem spolu v posteli v plné jízdě? A Lister, ten nařvanej prcek s tím trapným účesem, vejde dovnitř a střelí mě do hlavy, když já se budu milovat s Kochanskou?

KASSANDRA: Přesně tak se všechno stane.

RIMMER je u vytržení, zvedá zatnuté ruce slavnostně do vzduchu.

RIMMER: Fantazie!!



Prádelna Silverburgu

RIMMER na všech čtyřech skáče po starých matracích, které připravil na podlaze, aby nebyly boulovaté. KOCHANSKÁ stojí opřená o stěnu, nejdál, jak je to jen možné, zírá nevěřícně před sebe s rukou položenou na prsou.

KOCHANSKÁ: Já tomu pořád nemůžu uvěřit..!

RIMMER: No, mně to taky dělá problémy. To víš, taková krásná holka, o tom se mi nikdy nesnilo!

KOCHANSKÁ: No, to mně taky ne!

RIMMER: Ale podle všeho budem spolu spát. Jestli tohle není bomba, tak se picnu! Je tu zima, nedáš si panáka?

KOCHANSKÁ: Ne, ne, ne.

RIMMER otevře láhev a nalije si malou skleničku.

KOCHANSKÁ: Ale proč bych *já* chtěla spát s *tebou*? To nedává smysl.

RIMMER: Třeba tě oslepí alkohol.

KOCHANSKÁ: Což neomlouvá další čtyři smysly!

RIMMER: Tak, máme sotva hodinku, začneme? No né, na rovinu, budoucnost změnit nejde. Bohužel.

KOCHANSKÁ si na něco vzpomene a otočí se s nadějí na RIMMERA.

KOCHANSKÁ: Počkej, tys říkal, že změnit jde...

RIMMER: Ale rozmyslel jsem si to.

Kroutí s rourou na stěně, aby si dolil pití.

KOCHANSKÁ: Hele, a určitě si nechceš radši něco zahrát?

RIMMER: Chris, takhle to Kassandra viděla. Osud nepřelstíš.

KOCHANSKÁ: Na to zapomeň, protože žádná síla na světě mě nedonutí, abych se svlíkla a vlezla do téhle postele.

Když RIMMER konečně otočí kohoutkem, druhý konec starobylé trubky, u něhož stojí KOCHANSKÁ, se najednou protrhne a začnou z něho stříkat litry vody. KOCHANSKÁ je promočená od hlavy až k patě. RIMMER otočí kohoutek a podaří se mu povodeň zastavit. KOCHANSKÁ na něho civí.

KOCHANSKÁ: Jsem úplně mokrá!

RIMMER: Můžeš se svléknout a šaty dát na topení!

KOCHANSKÁ čapne deku z police nad ní, přehodí ji přes sebe, přejde k RIMMEROVI a vezme si od něj pití.

KOCHANSKÁ: Osud se naplňuje, všechno se vyplní...

RIMMER: Osud se naplňuje, všechno se vyplní!

KOCHANSKÁ si lokne pití a zavrtí hlavou překvapena silou nápoje.



Měsíční oceán

Malá kanárkovská ponorka proplouvá temnou vodou.



V ponorce

SMRŤÁK leží na zádech, sotva při vědomí, mezi sedadly a přes celé čelo má velkou obloukovitou modřinu. KOCOUR a KRYTON sledují LISTERA, jak se chystá, oděn do potápěčského, opustit ponorku.

KOCOUR: Tam se vrátit nemůžeš!

LISTER: Podle Kassandry to Chris přežije a to se může stát jedině tak, že se někdo vrátí a zachrání jí.

Ukáže na stěnu za KOCOUREM a KRYTONEM.

LISTER: Podej mi tu harpunu, prosím tě.

KOCOUR mu ji podá a LISTER opatrně sundá ze špičky kopí nabodnutý bezpečnostní špunt.



Prádelna Silverburgu

RIMMER, nyní oblečen jen v triku, trenkách a ponožkách, nadšeně tancuje před narychlo zkonstruovanou postelí a brouká si. KOCHANSKÁ už je v posteli, nahá, ale úzkostlivě se skrývá zabalená do deky. RIMMER sebou praští na matraci vedle ní a našpulí rty. KOCHANSKÁ odvrátí tvář.

KOCHANSKÁ: Mně se to nezdá. To je poprvé, co jsem se nechala svést teorií předurčení.

RIMMER: Přesně jedna hodina...

Našpulí naléhavě rty a nakloní se ke KOCHANSKÉ. V tom vrazí do místnosti LISTER a zamíří svou harpunu. RIMMER se odtáhne a zklamaně se zamračí.

RIMMER: Kriste pane, proč mě trestáš?! Dneska se určitě posouval čas!

LISTER: Mám to!

RIMMER: To jsi lepší než já.

LISTER: Už vím, jak to všechno je.

RIMMER: Já prostě nikdy nemám štěstí! Dvacet sekund a mohla jsi být nahoře a já tě moh` využít jako štít.

KOCHANSKÁ: Já se musela zbláznit, jak jsem se tady ocitla? Jenom jsem tě litovala!

LISTER: No tak, buďte už zticha a poslouchejte.

Klekne si k posteli, zvedne skleničku KOCHANSKÉ a usrkne si.

KOCHANSKÁ: Proč nezuříš, že jsem s ním posteli?

LISTER: Protože vím, proč tam s nim seš. A taky vím, že ho nikdy nezabiju.

KOCHANSKÁ: Ale Kassandra to slíbila...

LISTER: Celý si to vymyslela, aby vás dva dostala dohromady. Abys ho nakonec litovala a pokud možno se s nim vyspala.

RIMMER: Ale vždyť viděla, jak se to stane!

LISTER: No a taky se o to pokusila.

KOCHANSKÁ: Ale proč?

LISTER: Chtěla potrestat mě!

RIMMER: Potrestat tě? Za co?

LISTER: Protože ona ví, a vždycky to věděla, že musí zemřít. A tak chtěla, abych trpěl za něco, co udělám v budoucnosti...

RIMMER: Ty ji zabiješ, že je to tak? Proto tě nenávidí. Protože to ví.

LISTER: Přesně v tom je celej ten vtip. Kryton na to přišel.

RIMMER kývá a jeho zlost je zřejmá.

RIMMER: Jo tak Kryton na to přišel? Dobrák Kryton. To musel žhavit tu plechovou kebuli tak rychle? To s tím nemoh počkat ještě půl hodiny? Nebo deset minut? Dvě by stačily.

LISTER: No, já jdu teď vyřídit ten zbytek. A vás -

Culí se na ně.

LISTER: - dvě hrdličky nechám o samotě...

Odchází. KOCHANSKÁ se postaví na nohy, stále dokonale ovinuta dekou.

RIMMER: Chris? Děkuju ti za dnešní večer. Fakt nevím o nikom, s kým bych strávil poslední hodinu raději, a to myslím vážně. Nejsem tak nemožný, občas jsem docela milý a citlivý...

KOCHANSKÁ se jemně usměje a má se k odchodu.

KOCHANSKÁ: Ahoj.

RIMMER: Mimochodem?

KOCHANSKÁ: Hm?

RIMMER zvedne Chrisiny černé kalhotky, houpe s nimi ve vzduchu a široce se usmívá.

RIMMER: Nemohl bych si je nechat?



Počítačová místnost Silverburgu

Vstoupí LISTER. Odloží sklenku, kterou si přinesl z prádelny a v klidu žvýkajíc žvýkačku se obrátí na KASSANDRU.

LISTER: Jestli je budoucnost už daná - jako v horoskopech a tak - znamená to, že nejsme zodpovědný za svý činy. Že jsme jenom herci, co hrajou svoje role, odříkávaj předepsanej text. Tomu nechci věřit. Já chci řídit svůj život sám a tvůj taky; takže Vás nezabiju, Kassandro. Mizim vodsaď.

LISTER se chystá k odchodu.

KASSANDRA: Ale ty mě zabiješ, já jsem to viděla.

LISTER: Zejtra začne novej den. Nová stránka, která ještě nebyla napsaná. Co se stane v budoucnosti, je na mně a ne na předurčenejch osudovejch blábolech. Takže nashle.

Odchází. Vyndá z pusy žvýkačku a před odchodem ji ještě nalepí na stěnu. Žvýkačka se však začne odlepovat a spadne na ramenovou stolní lampu, která i pod její malou vahou klesne a stiskne vypínač, jenž spustí vedle stojící větrák, který se začne točit a proud vzduchu smete žvýkačku směrem ke sklence alkoholu, kterou tam LISTER odložil. Žvýkačka smete sklenku a ta se rozbije a zalije svým obsahem kabel napájející KASSANDRU. Veškeré počítačové zařízení udržující přístroje v chodu začne vybuchovat, KASSANDRA se na LISTERA vyčítavě podívá a exploduje.

LISTER: Do pytle. (Odejde)

---
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00223