Zpátky v Červeném 2

Díl č. 46 (8. série - 2. epizoda)

Všechny scénáře

paslík pomalu pluje vesmírem. Objevuje se text:

?Těžařská loď Červený trpaslík zrekonstruovaná i s posádkou armádou mikroskopických robotů. Důvod - čert ví.?



Kapitánova kancelář

Kapitán sedí u svého stolu a dívá se do kamery. Ta pípne a spustí se.

HOLLISTER: Toto je deníkový záznam kapitána Hollistera z lodi Červený trpaslík. Několik členů posádky je souzeno za činy spáchané proti flotile:

Objevuje se několik ukázek z minulé epizody ?Zpátky v Červeném 1?.



Ubikace

LISTER sedí u stolu ve své kajutě a má okolo zápěstí zamčený bezpečnostní náramek. Má hlavu podepřenou rukama.

LISTER: Asi to bude znít šíleně, ale posádka zahynula, včetně tebe!

Otočí se na RIMMERA, který stojí vedle s nechápavým výrazem ve tváři.

LISTER: A všechny vás vzkřísili takoví mikroskopický robůtci.

Kamera pípne a střihne na záběr o něco později. Scéna je stejná. LISTER teď stojí a rozrušeně kráčí po kajutě.

LISTER: Musim je najít, aby potvrdili naši výpověď. Kdo jinak uvěří naší obhajobě? Jenom feťáci a Společnost přátel UFO. Chci, abys mi pomoh`.

Opět to pípne a záběr se změní.



Čekárna

RIMMER a LISTER sedí na židlích, oba v uniformách. LISTER se snaží RIMMERA zoufale přesvědčit. Série rychlých střihů nás provede jeho snažením.

LISTER: Viděl jsem fakt všechno, zdravotní karty, poznámky psychoterapeuta.

...

LISTER: Budeš vypadat jako génius. Povýšej tě v poli bez ňákejch přiblblejch zkoušek. Stačí aby jsi mně pomohl.

RIMMER: Já mám své zásady, Listere. Nemůžeš si mě koupit příslibem moci a slávy. Fakt myslíš-- jo, jdu do toho. Ale nejdřív mi musíš dát důkaz.

LISTER: Máš ho mít.

RIMMER: Zařiď mi povýšení.

LISTER: Důvěrný záznamy jsou v řídící kabině Kosmika. V těchhle hodinkách je nahraná stará verze Hollyho. Dovede tě tam.



Trosky Kosmiku

RIMMER se vrátil k troskám, které zbyly z Kosmiku. Prohledává zbytky terminálů. Z jednoho z nich vytahuje CDčko.

RIMMER: Tak!



Kapitánova kancelář - přítomnost

Kapitán sedí u svého velkého stolu, ve své vybavené kanceláři a věnuje se papírování. Vstoupí RIMMER s jakousi složkou v podpaží. Kapitán položí pero a podepře si hlavu. RIMMER se postaví do pozoru a začne salutovat. Jako vždy neuznává tradiční salutování Vesmírného sboru a jak se zdá, na své vlastní verzi skutečně zapracoval. Kroutí zápěstím a jak to vypadá, nechce jen tak přestat.

RIMMER: Pane kapitáne.

Kapitán civí na RIMMERA, který má stále vytrčenou ruku a kroutí zápěstím.

HOLLISTER: Rimmere, bude mít to salutování konce? Ea, mám si zajít někam na kafe? Nebo si vzít rovnou dovolenou?

RIMMER: Už to skoro bude. Tohle je můj speciální extra-dlouhý pozdrav, který je vyhrazen jen důležitým lidem.

Asi tak po padesáti ručních otáčkách RIMMER zakončí své salutování. Začne spouštět ruku dolů způsobem, jakým padá list ze stromu. Nakonec ji konečně schová za záda. Kapitán se na něj shovívavě usměje.

HOLLISTER: Chtěl jste se mnou mluvit?

RIMMER: Dělá mi starosti bezpečnostní systém naší lodi. U tepelného štítu se rýsuje možnost katastrofického scénáře.

Kapitánův úsměv zbledne, když zjistí, že RIMMER přišel s opravdu vážným tématem.

RIMMER: Ten, kdo ho špatně opravil, musel mít bezpochyby mozek velikosti zaječích varlat, nicméně na trouby a německé turisty narazíte všude. Navrhuji bezpečnostní opatření.

RIMMER podá kapitánovi složku. HOLLISTER ji zběžně projde a v jeho tváři je vidět překvapení.

HOLLISTER: To jste fakt vymyslel Vy?

RIMMER: Dovolte mi tvářit se samolibě.

HOLLISTER zavře složku a naznačí souhlas.

HOLLISTER: Povolení uděleno.

Přes RIMMEROVU tvář se rozlije samolibý úsměv.

HOLLISTER: Výborně, Rimmere. Jste chlapík.

RIMMER: Ale ještě než půjdu. Blahopřeji Vám k výročí svatby.

RIMMER položí kapitánovi na stůl malý dortík.

RIMMER: Určitě se Vám po ženě hrozně stýská.

Kapitán vezme dortík, hluboce si přičichne a zasní se.

HOLLISTER: Borůvkový muffin... jako dělávala Marta... no tohle... děkuju, Rimmere, já...

Kapitán odloží dortík na stůl a ukáže ke dveřím, snad aby nabyl zbytek autority a byl drsnější.

HOLLISTER: Můžete jít.

RIMMER: A ještě jednu věc, pane. Zdravotníci tvrdí, že nám to už došlo, ale já jsem ve skladu objevil pár neotevřených mediboxů. Jestli to budete potřebovat, je to Vaše -- bez dalších dlouhých řečí.

RIMMER podá kapitánovi malou obdélníkovou krabičku. Kapitán luští text na boku.

HOLLISTER: ?Konečníková hojivá mast. Snadno aplikovatelná mast dodávaná se specielní rukavicí.?

RIMMER mu podá onu rukavici. Má tvar pěsti s vytrčeným prostředníčkem. Kapitán zírá na RIMMERA.

RIMMER: ?Univerzální velikost?...

Kapitán kouká na rukavici a pak tázavě na RIMMERA.

RIMMER: Vaše chůze Vás prozradila.

HOLLISTER zdvihne ukazovák, aby RIMMERA ještě zadržel a začne se hrabat v šuplíku.

HOLLISTER: Moment! Rimmere...

Vytáhne obálku, vezme papír ze stolu a vloží ho do ní.

HOLLISTER: Rád bych, abyste tohle doručil.

Kapitán napíše na obálku jméno a podá ji RIMMEROVI.

RIMMER: Ale jistě, pane.

RIMMER vezme obálku, olízne ji a uzavře. Převrací ji v rukou a všimne si adresáta.

RIMMER: Á, to je adresováno mně.

HOLLISTER: Dnes pořádám večeři pro pár lidí, které jsem si vyhlédl k vyšším cílům.

RIMMER: A chcete, abych tam roznášel víno?

HOLLISTER: (Ukazuje na složku) Tahle zpráva je vskutku skvělá! Chci, abyste s námi povečeřel. Tak nashle večer. Jo, a je to na černé kravaty...

RIMMER: Krevety či raci, já jím úplně všechno! Ale byl bych radši, kdyby nebyly černé... ty moje by snad mohly být měkčí.

Kapitán ukáže rázně ke dveřím.

HOLLISTER: Jděte už! A vemte si na sebe, co chcete.

RIMMEROVA ruka se začne opět zvedat způsobem padajícího listu. Krouží rukou tak silně, až se třese celé jeho tělo. Roztáčí ruku v neuvěřitelných vírech a jeho zápěstí se kroutí v neskutečných kreacích. Konečně dosalutuje. Dupne a vyvrkne si kotník. Odbelhá z místnosti. HOLLISTER na něj podrážděně kouká.



Ordinace

Je tu LÉKAŘ. Vejde KRYTON oděn do fialové kombinézy.

LÉKAŘ: Svlékněte se.

KRYTON zmizí za plentou. Hned nato se vrací k LÉKAŘI. Je bez své černé vnější plechové skořápky. Všechno má teď gumové a oranžové, přesně jako hlavu. Kryje si rukama své citlivé partie.

LÉKAŘ: Tohle mi naplňte za plentou.

Aniž by zvedl oči od papírování, podá KRYTONOVI vzorkovou láhev na moč. Ten si ji vezme za plentu. Vrací se s lahví plnou květin. LÉKAŘ pohlédne vyděšeně na puget a uvědomí si, že s jeho pacientem bude více práce, než tušil.

O chvíli později se LÉKAŘ snaží změřit KRYTONOVI krevní tlak (olejový tlak?). Ale jak pumpuje do přístroje, nafukuje se druhá androidova ruka, až se uvolní a začne létat po místnosti.

Pak se LÉKAŘ rozhodne vyšetřit KRYTONOVY citlivé partie. KRYTON leží na zádech, nohy od sebe a upevněné ve třmenech. LÉKAŘ stojí mezi nohama a v ruce svírá vrtačku. Když odšroubuje oba šrouby, KRYTONOVA hlava upadne a odkutálí se z místnosti.



Kajuta Kochanské

KOCHANSKÁ sedí v tureckém sedu na své posteli a drží bílého plyšáka. Zbytek hraček se válí po posteli. Jinak je pokoj chudě vybaven. Vstoupí sestra a přivede KRYTONA.

KOCHANSKÁ: Ahoj, Krytone.

Sestra odejde.

KOCHANSKÁ: Co tady děláš?

Uslzený KRYTON si sedne ke KOCHANSKÉ na postel.

KOCHANSKÁ: Co se děje?

KRYTON: Vyhodili mě jako ženu.

KOCHANSKÁ: Jako ženu, proč?

KRYTON: Protože nemám... (Šeptem) *penis*...

KOCHANSKÁ mu očima přelítne rozkrok a s porozuměním se na něj podívá. KRYTON pokračuje.

KRYTON: Jde o prevenci pohlavních nejasností ve vězení. Jak se to říká: ?Jak nemáš s čím houpat, kliď se z našich doupat.?

KOCHANSKÁ: Tys... tys o něj nějak přišel?

KRYTON: Vždyť mi ho nikdy ani nenamontovali. Na co bych ho taky měl? Jedině kdybych přišel o obě ruce a potřeboval napsat svoje jméno do sněhu.

KOCHANSKÁ: Takže ty jsi fakt nikdy neměl žádnou buchtičku?

KRYTON: Ea, chcete snad říci ?párek se dvěma vejci?. Jediní roboti, kteří měli zabudovaný penis, byli ti, co byli určeni na italské lodě. Měli se tam učit od italských kolegů postávat celý den a chlubit se tím svým nádobíčkem.

KOCHANSKÁ: Krytone, teď, když jsi žena, budeš muset zásadně změnit své chování.

KRYTON: Ale já dlouho ženou nebudu. Jenom do rána. Chtějí opravovat mé poškozené soubory. Už zítra odpoledne. A obnovit tovární nastavení!

KOCHANSKÁ: Ale bez těch poškozených souborů to už nebudeš ty!

KRYTON: Podle nich jsem ale potrhlý a nestabilní!

KOCHANSKÁ: Ale ne!

KRYTON: Spaste Kryťáka a pošlete na Aljašku! Trhlouš? Jak mohli dojít k takovému závěru? A z té nestability cítím takovou...

KRYTONŮV obličej se kroutí.

KRYTON: Sakra, tenhle pocit ještě pořád moc neumím!

KOCHANSKÁ: A co to mělo být?

KRYTON: Rozpolcenost. Není tomu rozumět, že? Byl jsem, jak pan Lister, když ho donutí jíst ovoce.

KOCHANSKÁ: No dobře, a co teda chceš dělat?

KRYTON: Já se s tím musím smířit. Sotva lze odporovat nadřízeným.

KOCHANSKÁ: Ne, ty musíš odmítnout!

KRYTON: To nejde! Jsou lepší než já. A nemám na to dost síly.

KOCHANSKÁ: Něco ti poradím. Pokud tě zítra popadne strach, tak si je představ na záchodě, jak tam trůní... představuješ si to?

KRYTON: Ne. Ó, jé. Ano!

KRYTON je potěšen a směje se.

KOCHANSKÁ: A jsou snad lepší než ty?

KRYTON: Vůbec ne!

KOCHANSKÁ: Vypadají jako nadřízení?

KRYTON: To už vůbec!

KOCHANSKÁ: A tohle udělej i zítra! Vybav si je na té míse!

KRYTON se začne znovu smát.

KRYTON: Funguje to s každým!

KOCHANSKÁ se směje s ním.

KOCHANSKÁ: To jó. Koho na ní vidíš teď?

KRYTON: Vás, slečno.

KRYTON si prohlíží KOCHANSKOU a nepřestává se smát. Zatímco ji smích přešel.



Soudní místnost

KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ a LISTER sedí v řadě u dlouhého stolu. Naproti němu je menší stůl. Za trpaslíkovci stojí dva STRÁŽNÍ a hlídají dveře.

STRÁŽNÝ: Povstaňte.

Všichni se postaví. Vstoupí HLAVNÍ INŽENÝRKA, kapitán HOLLISTER a VEDOUCÍ LÉKAŘKA Karen Newtonová. Kapitán a obě důstojnice se posadí naproti k menšímu stolu.

LISTER: (Ke KOCHANSKÉ) Neboj se, Rimmer nám pomůže vodsaď utýct. Tenhle výslech bude sranda, je to jenom formalita.

HOLLISTER: Tímto je zahájen výslech.

Všichni se posadí. Kapitán sedí uprostřed malého stolu obklopen dvěma důstojnicemi.

HOLLISTER: Pomoc s obhajobou jste odmítli, je to tak?

KOCOUR pozvedne pero, aby kapitán počkal, a naznačí ostatním, aby se k němu naklonili.

KOCOUR: Teď dávejte pozor. Viděl jsem to mockrát v televizi. Vždycky se takhle k sobě nakloníme a chvíli si budeme šuškat. Vypadá to, jako že víme, co děláme.

KOCOUR rozpustí chumel.

KOCOUR: Hodláme se hájit sami!

Trpaslíkovci se k sobě zase rychle nakloní.

KOCOUR: Vidíte, jak to působí?

Zase se narovnají.

HOLLISTER: Jste obeznámeni s psychoscanem?

LISTER: Jsme obeznámeni s psychoscanem.

HOLLISTER: Jste si vědomi, že obrazově znázorňuje kognitivní procesy a umožňuje vyšetřovací komisi sledovat nejvnitřnější myšlenky?

KOCHANSKÁ: Ano, pane.

HOLLISTER: Je vám jasné, že vám budou aplikovány psychotropní látky, které ovlivní váš mentální stav, tak aby byla umožněná celá tato procedura? Souhlasíte-li, řekněte ?ano?.

KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ, LISTER: Ano.

HOLLISTER ukazuje na papíry na stole před trpaslíkovci.

HOLLISTER: Potvrďte svůj souhlas podpisem a formulář zalepte do obálky.

Všichni čtyři podepíšou svůj papír, vloží ho do obálky.

HOLLISTER: Sejdeme se zítra v deset ráno.

Olíznou obálky a zalepí je.



Zadržovací cela

Velké modré energetické pole, vedle něhož je kontrolní panel, uzavírá LISTERA sedícího na posteli v jeho cele. Druhé energetické pole uzavírá vchod do cel. Přichází RIMMER. Naťuká kód na kontrolní panel umístěný na stěně z druhé strany a otevře vchod do cel. Když projde, pole se okamžitě opět uzavře. Vejde a naťuká kód i na kontrolním panelu u LISTEROVY cely. Vstoupí. Energetické pole se hned zase uzavře.

RIMMER: Ten plán funguje, Listy.

RIMMER si sedne na postel naproti LISTEROVI.

RIMMER: Operace povýšení, Rimmer slavným kabrňákem, zkráceně P.R.A.S.Á.K., je už v plném proudu.

LISTER: Takže to o tepelným štítu zabralo? Jo!

RIMMER: Měl jsi kapitána vidět! Nebyl by šťastnější, i kdybych mu přihrál dvě holky zápasící v kádi s fazolemi, vylovil je a podal mu lžičku. Ten byl šťastný jako blecha! A jdu na večeři, pro ty, co dokážou věcmi pohnout a zatřást.

LISTER: Pohnout a zatřást? Ty jdeš na večeři se stěhovákama, co maj Parkinsonovu chorobu?

RIMMER: Konečně překonám to hrozné pohrdání svého otce. Ty jeho poťouchlé pohledy, kterými mě častoval, když stál na pomezní čáře a já velel školním mažoretkám. Nikdy na mě nebyl hrdý. Proč by jinak tvrdil, že má alibi pro svoje spermie na noc početí? Koho to dnes zajímá? Mě tedy ne. Já mířím na vrchol zikuratu, výš jen výš.

LISTER: No jo, hlavně nezapomeň na dohodu.

LISTER ukáže zápěstí s bezpečnostním náramkem.

LISTER: Kód na tohle, abych moh` vyčadit.

RIMMER: Na to je brzo. Ještě nejsem důstojník!

LISTER: Zejtra nám začíná proces! Bez nanobotů je obhajoba děravější než mý fusekle.

RIMMER: Jestli zdrhneš, tak mi všechno zkazíš. Nejsem přece blázen, abych nechal utýct svůj zdroj. Ještě mě nepovýšili.

LISTER: Blbneš? Přece jsme si plácli!

RIMMER: Ale, prosím tě, vždyť mě znáš. Na mě je spoleh asi jak na odhad v opravně aut.

LISTER: Žádná pomoc, žádný informace.

RIMMER: Listy, tohle ti nepomůže.

RIMMER vytáhne z kalhot CDčko. LISTER se chytne frustrovaně za obličej.

RIMMER: Já mám ty důvěrné záznamy. Kromě toho jsem taky v troskách Kosmika našel tohleto:

Vytáhne z kapsy dvě zkumavky, jednu plnou modrého roztoku, druhou červeného. LISTER si je vezme a prohlíží.

LISTER: Virus štěstí... Sexuální přitažlivost.

RIMMER: Pozitivní viry. Holly mi všechno pověděl.

RIMMER vezme zkumavky LISTEROVI z rukou. Zvedne zkumavku s modrým roztokem.

RIMMER: Tohle ti zaručí samé štěstí--

Zvedne druhou zkumavku.

RIMMER: --a tohle, sexuální přitažlivost. Už jsem to vyzkoušel. Yvonne McGruderová zrovna vyspává prvních třiadvacet stránek Kámasútry.

RIMMER se zvedne, vyťuká kód, pole ustoupí a on odchází.

LISTER: Takže ty teda rušíš dohodu? Porušil jsi slib. Projevuješ se jako pokrytecká, slizká, podrazácká krysa.

RIMMER: Ano, to jsem celý já.

RIMMER vyťuká kód i na kontrolním panelu pro vstup do cel a odchází. LISTER zvedne prostředníček ve zdánlivém gestu. RIMMER odejde.

LISTER: Trochu štístka jsi tady zapomněl. Dotknul jsem se toho...

Olízne si prst. Vyťuká kód na svůj bezpečnostní náramek, ten se otevře a on ho sejme. Vyťuká kód na kontrolní panel své cely, pole se otevře a on vyjde ven.

LISTER: To je klika...

Nakonec vyťuká správný kód i na panel u vchodu do cel. Pole se otevře.

LISTER: A je to.

Utíká pryč.



Kancelář

Je tu HLAVNÍ INŽENÝRKA, VEDOUCÍ LÉKAŘKA, PORADCE McLaren, příslušník vojenské policie THORNTON a nějaký další důstojník. Čtyři z nich stojí v řadě naproti KRYTONOVI, jehož střeží vedle stojící THORNTON.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: Pokud chcete, tak můžete zítra s ostatními čelit obviněním. Nicméně já bych Vám radila, abyste si nechal soubory opravit, což Vám zaručí svobodu. Jak se rozhodnete?

KRYTON: Nnnn--, nnnnn--, nnnnnnnn--, nejde to!

KRYTON vytáhne THORNTONOVI zbraň z jeho bočního koženého pouzdra. Muž zírá střídavě do androidova obličeje a na hlaveň vlastní pistole. KRYTON mu vezme i zbraň, kterou svíral v pažích, a úplně ho odzbrojí. Ostatní vystrašeně o krok ustoupí.

PORADCE: To nic, zachovejte klid! Není důvod k panice -- nakonec Kryton nás jen drží jako rukojmí, což je skvělé. Co říkáte? Skvělé.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Nestojíme o potíže. Uděláme, co nám řeknete.

KRYTON gestikuluje pistolí, aby THORNTONOVI naznačil, ať si stoupne k ostatním. Zažene všechny do dveří.

KRYTON: Tak jdeme. Pojďte se mnou.



Toalety

KRYTON zažene vyděšené důstojníky na toalety. Jen si to představovat není zřejmě ono. Je tu řada kabinek a naproti nim umyvadla. Na zdi je nápis ?Jupiterská důlní společnost, Před odchodem si umyjte ruce?.

KRYTON: Všichni hezky dozadu, už to bude. Honem, honem. Šup, šup, šup, šup, šup. Tak a je to. Tak. A teď si všichni sundejte kalhoty a sedněte si na záchod.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: (K VEDOUCÍ LÉKAŘCE) Pane Bože, on zešílel!

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Co potom s námi uděláte?

KRYTON: Budu se na vás dívat.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: (K VEDOUCÍ LÉKAŘCE) Úplně zcvoknul!

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Tak... udělejte, co říká...

PORADCE: Výborně...

KRYTON: Tak šup, šup. Šup.

Důstojníci se otočí a vlezou si do kabinek. McLaren tak koná téměř s nadšením. KRYTON se postupně kouká na každého z rukojmí a vesele se směje. THORNTON je skutečně zděšen. Všichni už sedí na záchodech se staženými kalhotami a spodky. PORADCE McLaren si opatrně upravuje punčochy a usmívá se na KRYTONA. HLAVNÍ INŽENÝRKA a VEDOUCÍ LÉKAŘKA sedí strnule na mísách s povytáhnutými sukněmi a stáhnutými kalhotkami. INŽENÝRKA má překřížené ruce na prsou a podrážděně kouká na KRYTONA. LÉKAŘKA si mne obličej a cítí se trapně.

KRYTON: Tak a teď se mě můžete zeptat znova.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: Zeptat? Na co?

KRYTON: Jestli chci opravit své poškozené soubory.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Chcete opravit svoje poškozené soubory?

KRYTON: Nnnnnn--, nnnnnnn--, nnnnnn-ne. Dokázal jsem to. Ne, nnnnn-ne, nechci. Odpověď na otázku je nnn-ne. Zcela jednoznačně, nechci opravit svoje poškozené soubory. Odpověď je nnnnne!

Vtrhne ochranka. Rozradostněný KRYTON si nevšimne jejího příchodu. Dva muži k němu zezadu přiskočí a jeden ho omráčí přiložením jakési zbraně ke krku. KRYTON padá k zemi.



Koridor Červeného trpaslíka

LISTER a KOCHANSKÁ se kradou chodbami. Oba mají kšiltovku a červené kombinézy s nápisy přes prsa. Na pravé straně ?Inženýrské oddělení?, na levé straně ?Kontrola výtahů?.



Ve výtahu

Jsou tu LISTER a KOCHANSKÁ.

KOCHANSKÁ: -- Takže ty prostě vyťukáš jakýkoliv kód a díky viru štěstí vybereš ten správný? Paráda!

LISTER: Jo, a to jsem si jenom otřel prst o špunt.

KOCHANSKÁ: To je fantazie! Fakt paráda!

Koukne škádlivě na LISTERA.

KOCHANSKÁ: Škoda, že sis nesetřel i sexuální přitažlivost.

LISTER chvíli uvažuje, a když se KOCHANSKÁ nedívá, olízne si prsty levé ruky. Za chvíli se na něj KOCHANSKÁ se zájmem otočí.

KOCHANSKÁ: Máš nový triko...?

LISTER se podívá na černý límec svého trika, které je ukryto pod kombinézou.

LISTER: Ne... to už mám dlouho.

KOCHANSKÁ: Fakt ti sluší.

LISTER se zazubí.

LISTER: Díky.

KOCHANSKÁ: Opravdu je hezký a moc ti sluší.

Udiven náhlým zájmem KOCHANSKÉ se LISTER kření tak široce, jak jen to jde.

LISTER: Díky!

KOCHANSKÁ: Vynikne tak...

Mává prsty před svýma očima.

KOCHANSKÁ: ...barva tvých očí.

Náhle, neschopna čelit rozšíření viru sexuální přitažlivosti v LISTEROVĚ těle, se na něj KOCHANSKÁ vášnivě vrhne. Přitáhne si ho za klopy a začne ho líbat. Rozváže mu pásek, strhne mu kombinézu z ramen a natlačí překvapeného LISTERA na protější stěnu výtahu, pokračuje ve vášnivých polibcích. Na nic nečeká a strhne ho na podlahu, odhodí jeho a svou kšiltovku a lehne na něj. Chytne ho za hlavu a bouřlivě ho líbá. Vtom však náhle přestane. Zděšena se od LISTERA odsune.

KOCHANSKÁ: Ježiš, Dave! Prosimtě, promiň!

Postaví se na nohy.

KOCHANSKÁ: Och! Nevím, co to bylo!

LISTER se pomalu posadí a opře o stěnu.

LISTER: To já zas jo.

Zvedne prst na levé ruce.

LISTER: Virus sexuální přitažlivosti jsem měl na levačce -

Zvedne druhou ruku.

LISTER: - ale virus štěstí mi ho vyléčil.

Zamračí se na prsty své pravé ruky.

LISTER: Ty parchante!

KOCHANSKÁ: Nevím, co to do mě vjelo.

LISTER se postaví a podává KOCHANSKÉ kšiltovku.

LISTER: No. Bohužel nic.

KOCHANSKÁ si nasadí čepici. Je jí velká. Otočí se na LISTERA, který to ještě nerozdýchal. Má na hlavě její menší čepici a kouká zklamaně před sebe.



Potemnělá místnost

Je tu KRYTON. Má k hlavě připevněné elektrody napojené na dráty. Pohybuje se, jako by věřil, že se vznáší. Je umístěn za sklem, v němž je vidět odraz HLAVNÍ INŽENÝRKY, která stojí na jeho druhé straně.



Inženýrská kontrolní místnost

HLAVNÍ INŽENÝRKA stojí před kontrolním panelem. Před ní je velké sklo dělící ji od temné místnosti, v níž je umístěn a napojen na počítačové zařízení KRYTON.

Detailní záběr na obrazovku videa. Objeví se obličej typického vědce, má motýlka, brýle s černými obroučkami, vestu a podivný rudý účes. Začne provádět obslužným interaktivním diagnostickým programem.

SOFTWAROVÝ DOKTOR: Dobrý den. Jsem softwarový doktor. Jestli chcete, abych vyšetřil Váš disk, zmáčkněte ?Vyšetřit?.

HLAVNÍ INŽENÝRKA to namačká na panelu.

SOFTWAROVÝ DOKTOR: U Vašeho robota se vyvinuly následující zhoubné emoce:

Krátká pauza pro zformování dynamického seznamu. Jak DOKTOR vyslovuje emoce, objevuje se za ním jejich seznam.

SOFTWAROVÝ DOKTOR: Náklonnost; arogance; závist; provinilost; humor; nejistota; nedůtklivost; chtivost; snobství; a láska. Přejete-li si odstranit tyto emoce z jeho databáze, stiskněte ?Opravit?.

Když je tato možnost vybrána, objevují se na obrazovce názvy rozličných emocí a videoklipy s KRYTONEM, kde jsou přehnaně předváděny jeho grimasami. Vždy se objeví text ?Opraveno? a KRYTONŮV obličej ztratí jakýkoliv výraz. ?Radost. Opraveno.? ?Provinilost. Opraveno.? ?Drzost. Opraveno.? ?Arogance. Opraveno.? ?Náklonnost. Opraveno.? ?...?

SOFTWAROVÝ DOKTOR: Všechny chyby v souborech poškozených osobnostních disků byly opraveny. Restartujte svého robota. Jeho osobnost byla uvedena do původního továrního nastavení.

KRYTON za sklem poklesne. HLAVNÍ INŽENÝRKA stiskne knoflík na panelu. KRYTON začne mluvit.

KRYTON: Jmenuji se KRYTON, jsem naprogramován, abych sloužil. Přejete si něco?

HLAVNÍ INŽENÝRKA: Přineste mi, prosím Vás, kávu, Krytone.

KRYTON: Hned to bude.

KRYTON začne mimicky připravovat šálek kávy.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: A pak můžete vydrhnout podlahu.

KRYTON: Ano, paní.

KRYTON začne okamžitě mimicky drhnout mopem podlahu.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: Jste šťastný, Krytone?

KRYTON: Lidské emoce nejsou přístupné mému chápání. Jsem naprogramován, abych sloužil.

KRYTON se blaženě usměje.

HLAVNÍ INŽENÝRKA: Dokonalé.



Koridor Červeného trpaslíka

Přichází RIMMER. Zastaví se a vytáhne zkumavku s virem sexuální přitažlivosti.

RIMMER: S tímhle bude ze mne na té večeři charisma jen sršet.

Lokne si a pokračuje v cestě. Míjí skupinku žen, které si povídají.

ŽENY: Ahoj...

RIMMER se na ně usměje a jde dál.

Okolo procházejí dvě ženy.

ŽENY: Ahoj...

RIMMER se samolibě usmívá a kráčí dál.



U kapitánova stolu

Na zdech visí velké červené závěsy. Je tu velké okno odhalující pohled do vesmíru. Kapitán sedí v čele podlouhlého bohatě prostřeného osmiúhelníkového stolu, jenž je decentně osvícen malými lampičkami. Po obou stranách stolu sedí vždy čtyři důstojníci. Naproti sobě a nejblíže ke kapitánovi dvě důstojnice, jedna mladá s ryšavými vlasy, druhá starší a objemnější s tmavými. Dále od HOLLISTERA sedí naproti sobě dva důstojníci, pak opět dvě důstojnice a konečně VEDOUCÍ LÉKAŘKA a RIMMER.

RIMMER: - A máme-li už rychlost světla, tak musíme počítat s tím, že můžeme narazit na jistý druh zkušenosti, kterou bych nazval ?ozvěny budoucnosti?.

RIMMER si je vědom, že všechny ženy u stolu na něho hloubavě civí. Je trochu nervózní. Pokračuje.

RIMMER: Epizodní kapsy... budoucích událostí.

Tmavovlasá a poněkud silnější důstojnice sedící nejblíže ke kapitánovi zvedá na RIMMEROVU počest svou sklenku vína a usmívá se.

RIMMER: Z budoucnosti.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA sedící naproti RIMMEROVI se již zřejmě otřepala z děsivého zážitku coby KRYTONOVA rukojmí. Sejme své brýle a zírá fascinovaně na RIMMERA.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: To je fantastické... Vy jste tak fantastický muž, pane Rimmere.

HOLLISTER: Myslím, že jsme Vás celé ty roky velmi podceňovali, Arnolde. No, půjdu se podívat, co je s tou kávou.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Ale ne, pane kapitáne, já tam zajdu.

Zvedne se ze židle, pak se zastaví a zadívá na RIMMERA.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Možná, že by mi chtěl pomoct pan Rimmer..?

RIMMER: Ale jistě -

Snad aby zapůsobil na osazenstvo stolu svým vybraným společenským chováním s úsměvem také vstává.

RIMMER: - a můžem si popovídat o mé teorii obrácených vesmírů.

Mladá ryšavá důstojnice se kouká za odcházejícím RIMMEREM a bezděčně si olízne rty.



Kuchyně

Vstupují RIMMER a VEDOUCÍ LÉKAŘKA.

RIMMER: - V nich totiž lze řadu událostí lépe pochopit -

VEDOUCÍ LÉKAŘKA jde za RIMMEREM a žádostivě na něj civí. Když oba vstoupí, nevydrží to, chytne ho za rameno, otočí ho a začne ho dusit polibky.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Hernajs, chlape, ty mě přitahuješ! Tak příšerně, ďábelsky přitahuješ!

Mrští s RIMMEREM do dveří s nápisem ?Kapitánova kuchyňka?.



Ve výtahu

LISTER a KOCHANSKÁ pokračují úspěšně v útěku. Podařilo se jim objevit KOCOURA a mají ho s sebou. Nějak se jim povedlo navléct ho do šedé kombinézy, kterou nosí technici, ale on si na ni vzal svůj dlouhý, černobílý, zebrovaný oblek.

KOCOUR: To se povedlo. A co teď?

LISTER: Jdeme najít Krytona, na startovací plošinu, sbalíme loď a mizíme vodsaď.

Výtah se zastaví a LISTER se podívá na příruční zařízení.

LISTER: Je v tomhle patře.

Dveře výtahu se otevřou.



Koridor Červeného trpaslíka

LISTER sleduje svůj snímač a vede ostatní za roh.

LISTER: Tady je!

Je tu KRYTON. Drží prachovku a čistí stěnu. Všichni se k němu nahrnou. LISTER ho chytí za paži.

LISTER: Kryťáku, jdeme.

KRYTON se pomalu otočí. Nezdá se, že by LISTERA poznával.

KRYTON: Hovoříte se mnou, pane? Ještě jsem neměl to potěšení.

Nabídne LISTEROVI zdvořile ruku.

LISTER: Sakra, co ti to udělali? Mluvíš jako profesor Higgins z Pigmalionu!

KRYTON na něj nechápavě civí.

KRYTON: Velice lituji, pane, ale mám jisté povinnosti. Hezký den.

Provede otočku a kráčí pryč koridorem. Ostatní jdou za ním.

KOCHANSKÁ: Opravili jeho poškozené soubory. Asi nebyl schopen odmítnout.

Vykouknou za roh koridoru a KOCHANSKÁ někoho zpozoruje.

KOCHANSKÁ: Někdo sem jde.

Opouštějí KRYTONA a vracejí se koridorem zpátky. V pozadí procházejí dva muži, ale nezpozorovali je.

LISTER: Seženeme lepší přestrojení.

KOCOUR: Vždyť už máme přestrojení!

LISTER: K čemu ti je přestrojení, když si na něj vezmeš svoje normální hadry?

KOCOUR: Šedivý montérky? Snad si nemyslíš, že to budu nosit navrch? Ha?



Úschovna

Všichni tři vejdou. LISTER poslední, kontroluje situaci venku. KOCOUR svléká oblek a začne se hrabat ve skříni.

LISTER: Heleďte, bez něj se nehneme na krok. Je mi fuk, co s ním je, jede s náma. Patří k týmu.

Ujištěn, že je nikdo neviděl, odchází ode dveří.

KOCOUR: Jé! Napadlo mě senzační přestrojení!

Otočí se. V jedné ruce drží mop, který vyštrachal ze skříně, a v druhé falešné zuby, které našel v poličkách nad ní. Otočí se k nim zády. LISTER a KOCHANSKÁ na něho zmateně zírají.

LISTER: Jaký?

Když se znovu se otočí, má na hlavě černou paruku utrženou z násady mopu a v puse velké falešné zuby.

KOCOUR: Jako Dibbley family!

Odpochoduje od skříňky.

LISTER, KOCHANSKÁ: Jo!

Oba se ponoří do skříně. Nasadí si paruku a zuby. Usmívají se a pomalu se otočí. Je to děsivý pohled.



U kapitánova stolu

Vstupují RIMMER a VEDOUCÍ LÉKAŘKA a usedají na svá místa. Jsou udýchaní, mají rozcuchané vlasy a zmačkané oblečení.

HOLLISTER: Á, tady jste! Nějaké... zprávy o kávě?

RIMMER chvilku tupě zírá, než si vzpomene na původní důvod, proč s vedoucí lékařkou opustili stůl.

RIMMER: K čertu. Zapomněli jsme. Hned se po ní podívám.

Odchází.

OBJEMNÁ DŮSTOJNICE: Já Vám pomůžu, pane Rimmere...

Vstává a běží za ním.



Kapitánova kuchyňka

Za zavřenými dveřmi kapitánovy kuchyňky vidíme na skle přilepenou RIMMEROVU tvář plnou utrpení. Objeví se za ním ona ohromná důstojnice lačnící po rozkoši a strhne ho k zemi.



Úschovna

Trio v dibbleyovském přestrojení si obléklo ještě bílé laboratorní pláště. Vstupuje příslušník vojenské policie THORNTON s druhým policistou, který čeká u dveří.

THORNTON: Promiňte, že vás ruším, přátelé, ale hledáme na tomhle patře uprchlé vězně.

KOCOUR: Bohužel, ty jsme neviděli. Jsem tu jenom já, moje ženuška -

Vezme KOCHANSKOU okolo ramen a ta mu položí něžně ruku na bok.

KOCOUR: - a můj bratr.

Čapne svou druhou paží LISTERA, který se na THORNTONA bezduše zubí.

LISTER: Zdravíčko!

KOCHANSKÁ: Zdravíčko!

LISTER: Nazdárek.

THORNTON si trio podezíravě prohlíží.

THORNTON: Nezdá se mi, že bych vás tu už viděl...

KOCOUR: Protože většinou takhle nevypadáme.

THORNTON: A co vlastně děláte?

Dibbleyové na sebe chvilku civí.

KOCHANSKÁ, KOCOUR, LISTER: My jsme programátoři.

LISTER mimicky předvádí psaní na klávesnici.

THORNTON: Kdybyste viděli někoho podezřelého, zavolejte ochranku, ano?

KOCHANSKÁ: No jasně.

Vstoupí KRYTON. Trpaslíkovci na něho vystrašeně zírají. Bojí se, co udělá, když je uvidí.

KRYTON: Odpusťte, pánové, jen si potřebuji vzít mop.

Otevře skříňku a začne se v ní hrabat. Vytáhne násadu mopu. Je zmaten.

KRYTON: To je zvláštní, z mopu zbyla jen násada.

Všimne si, že spodky mopů mají na sobě trpaslíkovci, ale nedá nic najevo. Zaměří svou pozornost na KOCOURA.

KRYTON: Neznám Vás, pane? Wayne... Wayne..., jak dál? Wayne Wivly. Odkud Vás znám?

KOCOUR: Ne, ne, ne, ne, ne, pane, to bude omyl. Splet` jste si mě s nějakým jiným zubatým troubou.

LISTER: Ne, ne, ne, ne, jen ho nech mluvit. Odkud ho znáte?

KOCOUR: Nezbláznil ses?

LISTER: Ššš! Odkud ho znáte, pane? Přemýšlejte!

KRYTON: Teď mám pocit, že objevím něco fakt úžasného, pak ale až to objevím, uvedu někoho ve velké nebezpečí. Ovládají mě emoce. Jsou to dvě emoce; dvě odlišné emoce. Cítím-- Cítím--

KOCHANSKÁ: Rozpolcenost?

KRYTON: Cítím, že se mi poškozují soubory... poškozují se... uh ea -

Kroutí očima a kymácí se.

KRYTON: Áno, to je nádhera! Jsem zpátky, a jsem zlobivej! Samozřejmě v rámci jistých nastavených parametrů...

HOLLY: (Hlas) Pozor, pozor!

Všichni se rozhlížejí, kdo to mluví.

HOLLY: (Hlas) Uprchlí trestanci spatřeni na palubě C, uprchlí trestanci na palubě C!

THORNTON i druhý policista odbíhají.

LISTER se koukne na zapěstí, kde má hodinky s HOLLYM. Uleví se mu.

LISTER: To se ti povedlo, Holle...

Všimne si, že KOCHANSKÁ kráčí po místnosti s ustaraným výrazem ve tváři.

LISTER: Co je ti?

KOCHANSKÁ: No, není divné, jak je všechno jednoduché? Jak všechno vychází? Jako kdyby *chtěli*, abysme utekli!

LISTER zvedne prostředníček.

KOCHANSKÁ: No nic, přemejšlim nahlas!

LISTER: Ne, ne! Pomáhá nám ten virus štěstí.

Najednou přijde na LISTERA potřeba kýchnout. Rychle si sundá paruku, přitiskne si ji na obličej a kýchne do ní. KOCHANSKÁ na to znechuceně kouká. LISTER si nasadí paruku zpátky na hlavu a ukáže na KRYTONA.

LISTER: Obleč se, Krytone.

KRYTON se ponoří do skříně.



U kapitánova stolu

Zdá se, že se tu od minule nic nestalo, ale něco přece. Všechny ženy u stolu, kromě mladé ryšavé důstojnice, jsou rozcuchány a házejí po sobě drsné pohledy. Přichází RIMMER s podnosem v ruce a dnes již jeho čtvrtá důstojnice, také notně pomuchlána, se spokojeným výrazem ve tváři. Ostatní důstojnice se na ni zlostně dívají. RIMMER se zaboří do své židle, vypadá unaveně.

RIMMER: Tak jsme tady! Konečně jsme přinesli i kávu.

HOLLISTER: (Rozladěn) Kdepak jsou ty perníčky?

Ryšavá důstojnice, jež dnes jako jediná ještě neměla s RIMMEREM tu čest, cítí příležitost a vstává.

DŮSTOJNICE: Já tam zajdu. Nechcete mi pomoct, pane Rimmere..?

RIMMER zvedne s námahou hlavu a zavrtí s ní, kouká se omluvně na důstojnici.

RIMMER: Bohužel jsem to přehnal s tou kávou, takže na ty perníčky nebudu mít do rána chuť.

Důstojnice rozzlobena odchází.

HOLLISTER: No, ty psychotropní zkoušky už by měly být v plném proudu. Výsledky budou určitě nesmírně zajímavé.

RIMMER: Psychotropní co?

HOLLISTER: V Listerově kauze jsem se rozhodl využít svého práva a použít psychotropních důkazů. Vězni jsou pod vlivem drog napojeni na počítač, který jim poskytuje různé hypotetické scénáře a jejich reakce zaznamenává na pásek. Teď mají zrovna dojem, že jsou na útěku, ale to jen zkoušíme, co udělají...

RIMMER: Což tedy znamená, že jestli náhodou někdo změní... nějaká ujednání... která uzavřel, tak - Omluvte mě. Asi jsem nechal... zapnutou žehličku...

RIMMER rychle vstane a odbelhá se pryč, držíc se za slabiny.



Koridor Červeného trpaslíka

Procházejí tudy dvě ženy. Vstoupí RIMMER.

ŽENY: Ahoj...

RIMMER: Ahoj!

Znechucen máchne rukama ve vzduchu.

RIMMER: Á. Co je to se mnou?? Mám sexuální apetit pardála - ještě hůř, studenta prvního ročníku zdravotky! Jsem chodící afrodiziakum. Musím to dostat pod kontrolu!



Ordinace

RIMMER vejde, zvedne ze stolu injekční stříkačku s anestetiky, zkontroluje ji a obsah si vpraví do svých citlivých partií. Párkrát zakroutí boky, aby se to promíchalo a usadilo. Pak vezme kladivo na kontrolu reflexů a třikrát se silně udeří do rozkroku. Ujištěn, že nemá ve slabinách žádný cit, pokývne spokojeně hlavou, vrátí kladivo na místo a odchází.



Koridor Červeného trpaslíka

Přichází RIMMER. Přestává cítit nohy. Jako by byly najednou gumové. Začíná mít potíže s chůzí. Potácí se neohrabaně koridorem. U stěny se baví tři ženy.

RIMMER: Ahoj.

ŽENY: Ahoj...

Kapitán pozoruje RIMMERA, jak zdraví členky posádky. Naklání se zpoza stěny. RIMMER k němu doklopýtá a opře se o ni.

HOLLISTER: Nikdy jsem si nevšim`, jak moc jste mezi dámami populární... Možná mi někdy sdělíte to Vaše tajemství.

RIMMER: Ano, jistě.

RIMMER se odstrčí od stěny, plácá nekontrolovatelně nohama a pokračuje ve své cestě koridorem. HOLLISTER ho pozoruje s nechápavým výrazem ve tváři.



Jiný koridor Červeného trpaslíka

Do rytmu hudby kráčejí KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ a LISTER. Nyní všichni oblečeni v dibbleyovském: černé mopácké paruky, velké falešné zuby, bílé laboratorní pláště. Přicházejí v těsné formaci a se synchronizovanou chůzí. Všichni mají ruce v kapsách svých plášťů. Všichni najednou se otočí do kamery a zazubí, než se otočí a pokračují, zpomaleně, dál koridorem. LISTER za sebou slyší pípání a bzučení. Zastaví se a ohlédne.

LISTER: No nazdar, naši robíci. Kšc, kšc, nechoďte za náma.

Opravdu je sledují dva robíci.

LISTER: My chceme utýct. Vy se nedostanete přes ochranku, běžte, zmizte!

Robíci zacouvají a zmizí. Za moment se vrátí s miniaturními mopáckými parukami a falešnými zuby chňapnutými do svých ?zobáků?. Oba pádí za LISTEREM.

---
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.0021