Zpátky v Červeném 1

Díl č. 45 (8. série - 1. epizoda)

Všechny scénáře

Tank

Systém cel.



Cela

LISTER leží na horní palandě a čte si staré číslo časopisu ?Starstruck?. Objeví něco zajímavého a začíná číst nahlas.

LISTER: Pamatuješ Argylea Somerfielda, toho herce? Je mu třiaosmdesát a se svou pečovatelkou má dítě!

RIMMER leží na dolní posteli a čte si knihu. Soustředí se jen na četbu.

LISTER: ?Byla to láska na první pohled. Vždycky jsem byla na starší.? Ta narazit na Tutanchamóna, tak by neměl šanci. Servala by z něj fáče, než by si stačil říct ?silikony?. Jsou tady i vyfocený.

Nakloní se přes okraj palandy a drží magazín RIMMEROVI před obličejem.

LISTER: Tohle je Argyle a tady to dítě. Koukni.

Když LISTER vidí, že se RIMMER nedívá, třese mu časopisem před obličejem. Bez úspěchu. Navíc se LISTER zadívá na fotografii pozorněji a zjistí, že se zmýlil.

LISTER: Ne, ne, ne, ne, ne, *tohle* je Argyle a *tohle* je to dítě! Zmátla mě ta čapka a ten bryndák. Myslel jsem, že to bude to dítě!

RIMMER prudce vstane a jde si i s knihou sednout ke stolu, kde do ní znovu upřeně zírá.

LISTER: Třiaosmdesátiletej táta! Jak to může zvládat? Ten nebude v noci vstávat, aby to dítě nakrmil. Nejspíš bude hrát mrtvýho! ?Drahý, dal bys mu dneska tu flašku ty??

LISTER se svalí na podušku a na několik vteřin vytřeští oči předstírajíc nebožtíka.

LISTER: To je přece na draka, ne?

LISTER zahodí časopis, seskočí z kavalce a sedne si ke stolu naproti RIMMEROVI.

LISTER: Jak já to vidím, tak jediná výhoda je v tom, že jim ta ženská může měnit plínky najednou.

Šklebící se vlastnímu vtipu čeká i na nějakou odezvu v RIMMEROVĚ obličeji, ale žádné se mu nedostane. Zírá RIMMEROVI upřeně do tváře.

LISTER: Ty se mnou furt nemluvíš? Chováš se jako malej fracek.

Zamává RIMMEROVI rukou před očima, který neustále civí do knížky.

LISTER: Mám sto chutí ti zase nalejt ovesnou kaši do bot. To tě naučí, co je to dospělost? Hele, tak víš co? Vsadím se, že tě do minuty donutím něco říct. O dvacet táců. Plácnem si?

Natáhne pravou ruku a položí ji na RIMMEROVU knihu, ten nehne ani brvou, uchopí LISTEROVU ruku a sejme ji z knihy.

LISTER: Dobře, jestli to bereš, nic neříkej.

Zašklebí se.

LISTER: Jo, bereš! Jdeme na věc. Takže já teď něco řeknu a ty budeš totálně vyřízenej. Jo? Připravenej?

Znovu mu zamává rukou před obličejem.

LISTER: Stalo se to před pár lety, když peněz nebylo nazbyt a já potřeboval životně nutně jedno pivo. Vzal jsem si prachy z tvý peněženky.

Pantomimicky předvádí, jak ji otvíral a doprovází to zvuky podobnými otvírání žulového sarkofágu.

LISTER: Och! To byl horor se do ní dostat. Na tuhle zapomněl i čas. Ale bylo to k ničemu, barman na palubě B mi řekl, že španělský dublony už dávno neplatěj. A že jsem je měl vyměnit hned po porážce jejich flotily!

RIMMERŮV obličej se mírně cuká, ale odezva zatím nenastala.

LISTER: Ani tohle s tebou nehlo. Nesnášíš narážky na svou lakotu. Většinou tě to tak nadzvedne, že si musíš udělat čaj z novýho pytlíku.

RIMMEROVA tvář opět zpevní a LISTER nechce věřit, že by prohrál sázku.

LISTER: No, ještě zbejvá spousta času.

Najednou se rozesměje, jako by si vzpomněl na něco vtipného.

LISTER: Pamatuješ Yvonne McGruderovou? Líbila se ti, viď? Co?

RIMMER škubne mimoděk obočím a zavrtí se na židli.

LISTER: Víš, že jsem s ní chodil? Dřív než ty. To jsi nevěděl, že ne? Bohužel to skončilo. Fakt mě to vzalo. Dodneška mám jizvy. Spáleniny od parket se holt nehojej!

RIMMEROVY oči jsou stále v klidu přilepeny na stránkách jeho knihy, což ovšem nelze říct o zbytku jeho obličeje. Celá jeho tvář se kroutí v křečích a jeho tělo se třese. LISTER se zašklebí, předkloní se a klade důraz na další vyřčená slova.

LISTER: Měla nás voba! A zadek si vyhoblovala až na kost!

LISTER se chytí za zadek, začne vsedě poskakovat na židli a provádět kopulační pohyby pánví, což doprovází oplzlými zvuky. RIMMER celý zrudne, už to nevydrží a exploduje.

RIMMER: ZAVŘEŠ TEN ZOBÁK!

LISTER: No neříkal jsem to? Dáš mi dvacet táců!

Nadšen svým vítězstvím vrací se LISTER na kavalec.

RIMMER: Mám pocit, že za dobu tvého blábolení uběhlo pár století. Mám hlavu tak vybrakovanou, jako bych strávil tři dny na semináři o perspektivách hřebíku. Dovedeš si vůbec představit, jak jsi otravný? Na to jsi mistr! I tropické ekzémy by se od tebe měly co učit!

LISTER: No tak se mnou mluv.

RIMMER: Ne.

LISTER: Omlouvám se ti, stačí? Kolikrát chceš, abych ti to zopakoval? Vážně mě to mrzí!

RIMMER: Ne, nemrzí!

LISTER: Šlo o nešťastnou náhodu!

RIMMER: Náhodu? Vymačkals na mě celou tubu, ty hnusný, odporný, smradlavý opičí zvratku!

LISTER: Hlavně že se mnou už mluvíš. Já věděl, že se udobříme.

Lehne si spokojen do postele a pokračuje v četbě magazínu.

LISTER: ?Třiaosmdesát?!



O TŘI DNY DŘÍVE:



Vesmír

Kosmik letí vesmírem směrem k důvěrně známé, červené kosmické lodi.



Kokpit Kosmiku

Je tu KOCOUR. Zírá nevěřícně na Červeného trpaslíka. Jsou ?doma?!



Nákladní dok

KOCOUR: (Hlas) Je dokonce ještě větší, než jak si ho pamatuju.

Vlétne s Kosmikem do vrat od nákladního doku. Nehrozí tu žádné nebezpečí, že by Kosmik zavadil o vrata, jak se tomu v minulosti mnohokrát stalo. Vrata jsou totiž nepoměrně větší. Kosmik vlétne do nákladového prostoru. Tady už jeden Kosmik stojí. Také mnohonásobně větší, než ten v němž právě letí trpaslíkovci. Jejich Kosmik je vůči okolí podezřele miniaturní.

KOCOUR: (Hlas) Jééé, panstvo? problém na obzoru!

Kosmik vletí do chodby, která se pomalu horizontálně i vertikálně zmenšuje.



Kokpit Kosmiku

Je tu KOCOUR, KRYTON a KOCHANSKÁ. Vstoupí LISTER.

LISTER: Kocoure! Koukni na mý tělo!

LISTER má rozhalenou košili a obnažený hrudník. Vše je již v jeho normálních proporcích.

KOCOUR: To je pozvánka, která tlačenici nevyvolá.

LISTER: Ne! Je zase normální!

Sedá si na své místo.

KRYTON: Na to teď není čas, pane. Letíme Červeným trpaslíkem a Kosmik se podle všeho zvětšuje.



Koridor Červeného trpaslíka

Kosmik se řítí chodbou, která se zmenšuje ze svých původních obřích rozměrů.



Kokpit Kosmiku

KOCHANSKÁ: Kosmik se nezvětšuje, ale Trpaslík se zmenšuje!

LISTER: To bude souviset s molekulárníma procesama. Jako to mý tělo!



Koridor Červeného trpaslíka

Kosmik letí kolem obří mřížky, za níž je obří ventilátor. Proud vzduchu zabrání pokračovat Kosmiku v jeho směru a vtahuje ho dovnitř.



Kokpit Kosmiku

KOCOUR: Táhne nás to do ventilátoru!



Ventilátor

KOCOUR: (Hlas) To je konec!

Kosmik je vtažen do větrací šachty. Jen taktak prolítne mezi čepelemi obrovského ventilátoru. Naštěstí bez úhony.



Kokpit Kosmiku

S Kosmikem to pořádně hází. Letí šílenou rychlostí ve stále se omezenějším prostoru.

KOCHANSKÁ: Ty stěny se zužují!

KRYTON: Musíme jednat odvážně, jasně a rozhodně. Navrhuji změnit poplach z modrého na červený.

KOCOUR: Kašli na červenej! To chce rovnou hnědej!

KRYTON: Ale hnědý poplach neexistuje.

KOCOUR: Tak to se uvidí za chvíli. A nebrečte, že jsem vás nevaroval.

HOLLY: (Objeví se na monitoru) Tak co, hoši? Dáte si hádanku, kterou napovím nosem, nebo není vhodná chvíle?

LISTER: Holly, za chvilku jsme na kaši!

HOLLY: Takže asi ne, co?

KRYTON: Nanoboti měli obnovit loď a všechno vrátit do normálu!

KOCHANSKÁ: Nemáme ponětí, kde jsme, co dělat a ani co se děje. Všechno je zase v normálu.

HOLLY: Nechcete aspoň jednu bleskovku? Jde o sci-fi film a jméno lodi, jediné slovo.

Napodobuje odpočítávání času užívané ve vědomostních soutěžích. Čas vyprší.

HOLLY: Nozdrolomo! Týden jsem to vymýšlel. Trhák, co?

KRYTON: Sleduji čas do nárazu? přicházejí výsledky ? už jsou tady.

LISTER: Kolik nám zbejvá?

KRYTON: Asi tolik než přečtete písmenka na STOPce.

KOCOUR: Tak to je v pohodě. Ty já nikdy nezvládnu na jedno posezení!

KOCHANSKÁ: Jaká je naděje, že se odtud dostanem?

KRYTON: Asi taková jako vidět pana Listera drátem přišívat záplatu na žlutých těhotenských kalhotách.

LISTER: To už je fakt dávno, co jsem tohle dělal. Nemůžeš ten pekáč trochu zrychlit? Takhle nás to slisuje jako v nějakym obrovskym mandlu!

KOCOUR: Hladce oholen a dokonale vyžehlen! To byl vždycky můj velkej sen.

KOCHANSKÁ: Možná se z toho vysekáme, když to vezmem přes Epsilon 14 a u hydrojednotky doprava. Ušetříme dvě minuty!

KRYTON: No co tomu říkáte? Nechápu, že žena před třicítkou má pořád medvídka, jemuž říká Baboo, a přitom když jde o navigaci, nikdo se jí nevyrovná.

LISTER: (Nakloní se k obrazovce na palubní desce) Co ty si o tom myslíš, Holle?

HOLLY: Rovnou za nosem, když už tak naléháš.

LISTER: Epsilon 14.



Větrací šachta

Kosmik míjí závratnou rychlostí větrací otvory.



Kokpit Kosmiku

KRYTON: Co to? Před námi je slyšet nějaký srdeční tep, a to neskutečně rychlý!

KOCHANSKÁ vstává ze sedadla a dívá se vpřed čelním sklem.

KOCOUR: To jako že letíme na srdce bez těla? Není divu, že bije tak rychle.



Větrací šachta

Jak si to Kosmik fičí šachtou, vynoří se najednou z temnoty silueta obrovité krysy, vztyčí se a piští. KOCOUR obratně zvedne vozítko a vyhne se jí.



Kokpit Kosmiku

LISTER: Viděli jste?

KOCOUR se směje a zbytek posádky je taky pobaven.



Větrací šachta

V temnotě čeká další krysa. Tentokrát však otočená po směru Kosmikova letu. Ten nestihne uhnout a napálí to kryse přímo do konečníku.



Kokpit Kosmiku

Kokpit je v temnotě. Je slyšet rychlý tlukot srdce. Na tvářích trpaslíkovců se zračí znechucené grimasy.



Větrací šachta

Bezmocná krysa s Kosmikem v zadku letí větrací šachtou. Marně mává nožičkami.



Kokpit Kosmiku

HOLLY: Doufám, že nás nechytěj policajti. Jízdu v krysím zadku trestají.

LISTER a KOCOUR trhnou důrazně kniply, čímž prudce zabrzdí, až KOCHANSKÁ klopýtne. Kosmik se vyprostí z análního otvoru krysy.



Větrací šachta

Vidíme záhyb větrací šachty. Ze zatáčky se nejdříve vyřítí krysa, letící vzduchem, metající salta a někam zahučí. Kosmik ladně zatočí a ponechá krysu jejímu osudu. Jak se Červený trpaslík stále scvrkává, Kosmik se blíží k průzoru větrací šachty. Prorazí mřížku. Díky zmenšování je však každý další průzor menší a menší. Ten příští utrhne Kosmiku celou jeho zadní část a ta zůstane ležet na místě, zatímco zbytek vozítka pokračuje už jen díky setrvačnosti v letu.



Kokpit Kosmiku

KOCOUR: Podle scanneru jsme přišli o všechny motory! Hele ?

Chytne LISTERA za paži a naléhavě si ho přitáhne.

KOCOUR: - nečet` já jsem někde, že by to mohlo ohrozit letový schopnosti?



Konec větrací šachty

Poslední průzor už nezvládne ani střední část. Utrhne se a samotný kokpit Kosmiku klouže za velkého jiskření po nákladové rampě.



Kokpit Kosmiku

V kokpitu všechno hoří, jiskří a exploduje.

KRYTON: Ztratili jsme střední část a kuchyň! Všem se omlouvám, ale k obědu budeme mít pouze sendviče!



Nákladní rampa

Kokpit narazí do beden a začne poskakovat po zemi. Zastaví se až v rohu nákladové rampy. Vyčerpaná a dezorientovaná posádka začne kokpit rychle opouštět. První KRYTON podpírajíc KOCOURA, za nimi prchá KOCHANSKÁ a v závěsu i LISTER. Běží, co jim nohy stačí. Když už jsou v bezpečné vzdálenosti, kokpit exploduje. Jeden jeho kus je explozí mrštěn jejich směrem a opětovně vybuchne nad jejich hlavami. Trpaslíkovci padnou obličeji k zemi a kryjí se. Když pozvednou tvář, spatří tři muže ve žlutém ochranném obleku. Dva z nich sejmou masku.

SELBY: Dave?

LISTER: Selby?! Chene?!

Pomalu vstává a nemůže uvěřit.

LISTER: Jste to vážně vy?

CHEN: Jsme to vážně my? Podívám se. Jo, jsme to my.

LISTER: No kluci! To je paráda!

Vrhne se na ně a obejme je. Ostatní trpaslíkovci to sledují s nechápavými výrazy ve tváři a také pomalu vstávají.

LISTER: To snad není pravda!

KRYTON: Vy ty lidi znáte?

LISTER si stoupne mezi SELBYHO a CHENA a drží je kolem ramen.

LISTER: Jestli je znám? Když byli zlitý jako děla, tak jsem je svlíkal a natíral je nazeleno! No jasně že je znám! Tohle je posádka Trpaslíka!

KOCOUR: Jak to?

KOCHANSKÁ: Nanoboti je museli obnovit spolu s lodí.

LISTER: Tohle je Chen ?

Políbí CHENA na tvář.

LISTER: - ten dělá v kuchyni a je pořád namol. A tohle je Selby ?

SELBY odsune hlavu z obavy, že by byl také políben. LISTER s ním jen lehce zatřese.

LISTER: - a ten je taky pořád namol! Kde je Peterson?

CHEN: Ten nemoh`. Je namol!

KRYTON: Posádka je naživu! To je úžasná zpráva! Báječná, neuvěřitelná! Takového žehlení navíc! Paráda!

Bez povšimnutí zatím přišli ještě další dva důstojníci. Jeden chytne LISTERA zezadu za límec a odstrčí ho od jeho přátel. Je to kapitán HOLLISTER.

HOLLISTER: Pane Thorntone, řekněte jim práva.

Druhý příchozí, vojenský strážník, přistoupí k LISTEROVI tváří v tvář.

THORNTON: Davide Listere, jste obviněn z krádeže a zničení Kosmika. Rovněž z toho, že nemáte pilotní licenci a že jste na palubu propašoval dva černé pasažéry a rovněž důstojníka Kochanskou. Cokoliv teď řeknete, může být u vyšetřovací komise použito proti Vám. Žádáte o nějakou formu pomoci?

LISTER: Jo, limonádu a pěkně velkou skotskou.

THORNTON chytne LISTERA za rameno a otočí ho.



Koridor Červeného trpaslíka

Vbíhá LISTER po boku s ozbrojeným THORNTONEM. Oba v poklusu.

THORNTON: Levá ? dva ? levá ? dva ? levá ? dva ? levá ? dva!

LISTER: Nechcete zvolnit? Praskne vám nějaká žíla!

THORNTON: Drž zobák, ty prevíte! Rozuměls? Rozuměls?!

LISTER: Ano!

THORNTON: Co ?ano??!

LISTER: ?Ano?, pane křikloune.

THORNTON: ?ANO, PANE!?



Ubikace

Je to kajuta, kterou všichni dobře známe. Palanda, na jedné z modrých židlí leží LISTEROVA kytara, na stolku jeho akvárium, šestiúhelníkové okno, na stěně RIMMEROVY plavecké diplomy, uprostřed místnosti stůl a židle.

THORNTON: Levá ? dva ? levá ? dva ? levá ? dva ? levá ? dva ? zastavit ? stát! Levou ruku.

LISTER si vyhrne levý rukáv a THORNTON mu umístí na zápěstí bezpečnostní kovový náramek. Když náramek zaklapne, červeně se rozbliká.

THORNTON: Pohov.

Odejde a LISTER zůstává sám, značně vyčerpaný klusáním. Když zmizí THORNTON z dohledu, aktivuje svými hodinkami HOLLYHO a ten se objeví na stěnovém monitoru.

HOLLY: Tak co, dobrý?

LISTER: O tobě ještě nevěděj, Holle. Možná není od věci u toho zůstat.

Vezme ručník a otírá si zpocený obličej.

LISTER: Potřebuju něco vědět. Když ta komise rozhodne, že jsme vinný, co se bude dít?

HOLLY: No, nejspíš si daj čaj, poklábosej a pak půjdou domů.

LISTER: Co bude s náma, ty troubo, ne s nima!

HOLLY: Jestli to projedete, půjdete na pár let do basy.

LISTER: Do basy?

HOLLY: Je ve třináctém patře.

LISTER: Třináctý patro tady není!

HOLLY: Ale jo, je. To bylo tajné. Jen pro pár zasvěcených.

LISTER: Tak kdo to věděl?

HOLLY: Všichni důstojníci a ti, co viděli seriál ?Zóna soumraků?.

LISTER: A jak to tam vypadá?

HOLLY: Kdybych prodával reality, tak bych to popsal jako vězení v klasickém stylu, s bohatou faunou a dvěma sty pokoji, každý s vlastním kbelíkem.

LISTER: Do pytle, Holle!

HOLLY: Říkají tomu Tank. Bylo tam celkem čtyři sta vězňů. Vezli je všechny na Adelphi 12. Podle všeho byli vzkříšeni taky.

LISTER: Jaký jsou? Ne, neříkej mi to. Už teď to vím. Všichni jsou zarostlí a dementní, dech jako starý plíny, ruce jako lopaty? odpad celýho vesmíru. Takový jsou všichni.

HOLLY: No, ty lepší z nich ano. Počkej, jednoho z nich mám v databázi. Koukni se:

HOLLYHO obraz je nahrazen děsivým tetovaným obličejem se zeleným pruhem vlasů a stovkami piercingových cvočků a kroužků.

NIGEL: Já jsem Nigel a jsem prima!

HOLLYHO obraz je zpátky.

HOLLY: Tak vidíš. Není to samej vrahoun. Nigel je zlatíčko, i když bývá trochu nerudný, když k němu jdeš moc blízko s magnetem.

LISTER: Mockrát ti děkuju. Už se fakt těším ?

Stiskne knoflík na hodinkách a HOLLY zmizí.

LISTER: - do lochu.

Sedne si na židli. Tiše vejde RIMMER, pobaven LISTEROVÝMI obavami.

LISTER: Na dva roky! Dva roky bez kari a bez piva! Dva roky bez sexu!

RIMMER se opře o LISTEROVU židli a seshora na něj shlédne.

RIMMER: To si fandíš!

LISTER překvapeně vzhlédne.

LISTER: Rimmere!

RIMMER se loudá napříč místností.

RIMMER: Hodí ti na hlavu předpisy i s knihou a pak regály a celou knihovnu cihlu po cihle.

LISTER: Sakra, vůbec jsi se nezměnil.

Zalituje toho.

RIMMER: Co tě to popadlo, pilotovat Kosmika, ty pako? Jsi technik! Nicka! Břídil!

LISTER: Asi to bude znít šíleně, ale posádka zahynula, včetně tebe! A všechny vás vzkřísili takoví mikroskopický robůtci.

RIMMER: Já zahynul?

LISTER: Jo.

RIMMER: A posádka taky?

LISTER: Jo.

RIMMER: A ty strávíš dva roky v base se smečkou neandrtálců potetovaných pravopisnými chybami? Kde to jsme, je tohle můj ráj?

LISTER: Hele, únik radiace všechny vyřídil. Já jsem to přežil jen díky stázi.

Vstává a jde blíž k RIMMEROVI.

LISTER: Pak dorazili ty nanoboti? postavili znova loď a vzkřísili posádku.

RIMMER: A kdepak jsou?

LISTER: Já nevim. Práskli do bot! Nevyužijeme pátej dodatek?

RIMMER: Být tebou, tak se odvolám i na šestý, sedmý a osmý.

LISTER: Musím je najít, aby potvrdili naši výpověď. Kdo jinak uvěří naší obhajobě? Jenom feťáci a Společnost přátel UFO. Chci, aby si mi pomoh`.

RIMMER: Já?

LISTER: Kdo jinej, Rimmere? Nemůžu se hnout z kajuty. Jakmile vstoupim do dveří ?

Ukáže ke dveřím a pak si poklepe na bezpečnostní náramek.

LISTER: - v zadku mám tolik wattů, že bych osvítil celej stadion!

RIMMER: Když uvážíme, co budoucnost tvému zadku chystá, pár milionů voltů se v tom hravě schová?



Koridor Červeného trpaslíka

KRYTON a KOCHANSKÁ jdou chodbou v doprovodu dvou strážných. KRYTON drží blok a pero.

KOCHANSKÁ: Proč to ty nanoboti udělali? Takhle nám to zavařit.

KRYTON: V minulosti dělali pouze věci, které pro nás byli přínosem. To by nás mělo utěšovat.

KOCHANSKÁ: Například?

KRYTON: Když poprvé ukradli Trpaslíka a vzali nás na projížďku kolem půlky galaxie. Vzali nás na Legii, kde pan Rimmer získal holografické tělo.

Zapíše si to do bloku.

KOCHANSKÁ: Přínos.

KRYTON: Hm, a pak zprovoznili Hollyho.

Také si to poznamená.

KOCHANSKÁ: Přínos. A pak vás vzali do časového zlomu, kde jste potkali mě!

KRYTON se zastaví, chvíli přemýšlí, zavrtí hlavou a zahodí blok i pero. KOCHANSKÁ se také zastaví a rozladěně na něj zírá. Strážný do ní zezadu šťouchne, aby pokračovala v cestě.



Koridor na důstojnických palubách

VEDOUCÍ LÉKAŘKA oděna v bílém plášti, pod nímž má šedou halenku a krátkou sukni, poklepává netrpělivě nohou a dívá se na hodinky, čekajíc před kapitánovou toaletou. Ozve se spláchnutí a dveře se otevřou. Ze záchodu couvá HOLLISTER se sprejem na osvěžení vzduchu, kterým rozhodně nešetří. Odloží ho na poličku u dveří. Vtom si všimne VEDOUCÍ LÉKAŘKY a zarazí se.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Co je pravdy na té fámě, že jsme tři miliony let ve vesmíru a že Trpaslík změnil tvar?

HOLLISTER na ni nedůvěřivě a podrážděně zírá. Jde do koridoru a ona ho následuje.

HOLLISTER: To je přísně tajná informace, Karen! Kdo Vám to sakra řekl?

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Automat na kávu na palubě G4.

HOLLISTER: Já bych ho snad zabil. Degraduju ho, ode dneška bude vydávat tampóny.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Je to pravda?

HOLLISTER: Dokud nenahodíme Hollyho, tak to nemůžeme ověřit.

Dojdou k výtahu a HOLLISTER stiskne knoflík.

HOLLISTER: V Kosmiku zůstal jeden jeho procesor a my nejsme schopni ho restartovat.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Ten automat říkal, že Trpaslík teď odpovídá původním plánům, než společnost nařídila škrty.

HOLLISTER: Máme teď kvarkový generátor hmoty a antihmoty, dále bioorganickou počítačovou síť a karaoke bar na Céčku.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Ale jak to? A jak to, že jsme tak hluboko ve vesmíru?

HOLLISTER: To nikdo neví?

Dveře výtahu se otevřou, HOLLISTER vejde a VEDOUCÍ LÉKAŘKA hned po něm. Výtah se řítí velkou rychlostí šachtou.



Lékařská laboratoř

Na monitoru mediscanu naskočí obraz a text ?mediscan přístupný?. Objeví se schéma upaženého humanoidního těla a začíná výpis: ?Objeveny anomálie - kardiovaskulární systém a vnitřní?? Na lůžku leží vyšetřovaný KOCOUR. V jeho obličeji lehce škube, jako by měl sen. U jeho lůžka stojí VEDOUCÍ LÉKAŘKA a HOLLISTER.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Myslíme si, že tohle není člověk. Koukněte na tohle.

Nadzvedne deku. Oba se dívají na KOCOUROVU hruď.

HOLLISTER: (Obdivně pískne) To jsou spalničky?

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Ne, to jsou bradavky, Franku.

Na monitoru mediscanu se na schématu těla objeví šest bodů na hrudi.

HOLLISTER: Šest bradavek? To by mě potom zajímalo, jaká je samice.

KOCOUR: (Náhle otevře oči a dívá se na kapitána) V posteli hrozně nenáročná. Zvlášť když hrajete na piano.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Vnitřní orgány má taky jiné.

HOLLISTER: V jakém smyslu?

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Jeho ledviny, játra, slepé střevo - všechno je barevně sladěno.

Ukáže to na monitoru a KOCOUR se na ně hrdě podívá.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: A co je divnější, stěny žaludku jsou podle všeho vymalované.

HOLLISTER: Jeho střeva vypadaj líp než moje kajuta.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Jo. Tep má taky dost zvláštní. Na rozdíl od běžného tepu ten jeho zní? rafinovaně.

KOCOUR: Snad u mě nečekáte trapnej lidskej tep? Bu-bu, bu-bu, bu-bu, bu-bu. Nemá to žádnou melodii.

HOLLISTER: Chci to slyšet.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA stiskne knoflíky na ovládacím panelu u KOCOUROVY postele.

Ozývá se bum-bu-bum--bum-bum, bum-bu-bum--bum-bum, bum-bu-bum--bum-bum.

VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Přitom puls má jiný rytmus.

Znovu to naťuká na ovládací desce. Laboratoří se teď ozývá KOCOURŮV puls. Je to chytlavá melodie jakoby hraná na bubínky. HOLLISTER se začíná klátit do rytmu a VEDOUCÍ LÉKAŘKA si ho nevěřícně prohlíží.

HOLLISTER: To má šťávu. Stáhla byste mi to na kazetu?



Čekárna

LISTER a RIMMER sedí v řadě židlí. LISTER čeká pravděpodobně na předvolání. Má na sobě sváteční uniformu - šedou košili a kalhoty a dokonce kravatu. Není mu v ní příliš pohodlně. U vstupu stojí stráž.

LISTER: Rimmere, já tě prosím, pomoz mi utýct. Musím najít ty nanoboty.

RIMMER: Nebudu kvůli tobě riskovat svoji kariéru. Já to někam dotáhnu!

LISTER: (Zašklebí se a prohodí sarkastickým hlasem) ?Vzhůru na zikurat, šupity-šup.?

RIMMER: Vzhůru na zikurat, to máš tedy pravdu! Složím důstojnické zkoušky!

LISTER: ?A budu důstojník!?

RIMMER: A budu důstojník, ano! Důstojník. Muž dbalý cti a dobrých mravů.

LISTER: Já snad nemám tyhle vlastnosti?

RIMMER: Zpravidla, lidé dobrých mravů, když se nudí a chtějí, aby se mí kamarádi odebrali domů, tak lidé dobrých mravů zpravidla nehrajou ?Pepka námořníka? na kazoo zasunuté mezi hýždě.

LISTER: (Směje se) Na to si pamatuju! Takhle jsem si hrával, co?

RIMMER: A když už jsme u toho, když někdo trošičku přebere a usne nahý spánkem spravedlivých, člověk se ctí zpravidla neudělá fotku tvého bimbase, nenakreslí mu kníry, pusu a uši a nepověsí to na nástěnku pod ?Pohřešované osoby?.

LISTER: (Kývne) Jo.

RIMMER: A nenapíše: ?Neznáte ho? Má se za to, že jde o slavnou filmovou hvězdu.?

LISTER: Jako kdyby tvůj bimbas s namalovanejma očima byl podobnej filmový hvězdě. Na to vypadá moc dobře.

RIMMER: Ode mě pomoc nečekej, Listere.

LISTER: Bylo to před fůrou let?

RIMMER: Bylo to minulý týden!

LISTER: Jo, minulej tejden pro tebe. Tebe právě vzkřísili. Pro mě to jsou celý léta. A vůbec, byl jsem nadrátovanej. Nalil jsem do sebe kdeco. Dokonce i ten růžovej hnus, co byl v baru až úplně vzadu.

RIMMER: To byla moje okena? Nechal jsem ji tam, když jsem čistil sklo.

LISTER: Dalo se to pít, když se do toho nalil ten kávovej likér.

RIMMER: (Zírá na LISTERA) Tys vypil i můj sidol? To snad není pravda.

LISTER: Ale já se změnil, jsem teď jinej? vyzrál jsem, umím se chovat. Už dávno si nemíchám čaj šroubovákem. Pomalu by si mě nepoznal.

RIMMER: Přestal jsi hrát na kytaru?

LISTER: Ne. Ale nedoprovázím se na podpaží. Už si na tobě nepotřebuju vylejvat svoje mindráky.

RIMMER: Jak to?

LISTER: Byl jsem dlouho pryč. Takovejch pět, šest let, když nepočítám stázi. Hodně jsem zažil. Šílel by si z toho hrůzou. Ale zvládnul jsem to. Můžu ti pomoct?

RIMMER: S čím?

LISTER: S povýšením.

RIMMER: (Směje se) Ts, absurdní. (Přestane se smát) Jak?

LISTER: Informace. Viděl jsem tajné záznamy posádky. Znám jejich silný i slabý stránky?

RIMMER: Jak to?

LISTER: Předtím, než vás vzkřísili, nechal jsem si vyjet záznamy celý lodi. Hodnocení posádky, zdravotní karty, poznámky psychoterapeuta. ?Informace, to je moc.? Kdo to řek`?

RIMMER: Nevim.

LISTER: Já taky ne. Prostě můžu zařídit, aby si vypadal jako génius. Povýšej tě v poli, nebudeš muset skládat zkoušky, dělat ty astro-inženýrský hovadiny? Stačí, aby si mně pomohl.

RIMMER: Já mám své zásady, Listere. Nemůžeš si mě koupit příslibem moci a slávy. Fakt myslíš-- jo, jdu do toho. Ale nejdřív mi musíš dát důkaz.

LISTER: Máš ho mít.

RIMMER: Zařiď mi povýšení.

LISTER: Žádnej problém.

RIMMER: Dobře. Platí.

LISTER: Důvěrný záznamy najdeš v řídící kabině Kosmika. V těchhle hodinkách je nahraná stará verze Hollyho. Dovede tě tam.



Lékařská kancelář

U stolu v malé, nikoli však v těsné místnosti sedí KRYTON a proti němu muž menší postavy, středních let, vyššího čela a především přehnaného úsměvu.

PORADCE: Dobrý den, jsem doktor Lucas McLaren. Jsem hlavním psychiatrem této lodi a myslím, že bychom si spolu měli konečně pořádně pokecat.

Mluví ke KRYTONOVI jako k malému dítěti.

KRYTON: Já se jmenuji Kryton, pane.

PORADCE: Výborně! Jde nám to moc dobře, viďte?

Poznamená si na papír KRYTONOVO jméno.

PORADCE: Takže Vy jste robot, je to tak?

KRYTON: Aspoň bylo, když jsem se naposledy díval.

PORADCE: A řekl byste mi, kdy jste byl vyroben? Pamatujete si to?

KRYTON: 2340.

PORADCE: Výborně, 2340.

Zapíše si to. Pak se zamyslí, zvedne zrak ke KRYTONOVI, jako by rozpoznal jeho rozpustilý žert.

PORADCE: To je v budoucnosti, že ano?

KRYTON: Ano, byl jsem vyroben po Vaší smrti.

PORADCE: Jak jinak, výborně, výborně. Takže já zemřel a Vy jste byl vyroben. Řekněte mi, jak dlouho jsem asi tak mrtvý.

KRYTON: Ale Vy už nejste mrtvý.

PORADCE: Že ne?

KRYTON: Ne. Ne, už jste zase naživu. Vy to nepoznáte?

PORADCE: Á, tak je to! Takže jsem byl naživu, zemřel a pak jsem zase začal žít..?

KRYTON: Měl jste ohromné štěstí!

PORADCE: (Směje se) To teda měl. Ježiši! Ta židle je přišroubovaná, viďte, Krytone?

KRYTON, připásaný k židli, se podívá.

KRYTON: Ano, je.

PORADCE: To jen pro kontrolu! Báječně, báječně! No a, jak jsem zase vskočil zpátky do života?

KRYTON: Byl jste znovu sestrojen takovými malilinkatými drobňoučkými robůtky!

PORADCE: ?Drobňoučkými robůtky??

KRYTON: Vydávají podivné zvuky - ?miniminiminiminiminiminimini?.

PORADCE: Ano, mohl byste se ještě jednou podívat na tu židli?

KRYTON ji znovu zkontroluje.

PORADCE: Pořád je přišroubovaná?

KRYTON: Ano, je.

PORADCE: Pořádnými šrouby, co jdou hluboko do podlahy?

KRYTON: (Pokusí se s ní simultánně zatřást) Ano, pane.

PORADCE: Skvěle, skvěle. Řekněte mi, jaký vlastně, podle Vás, Vy jste robot? K čemu jste byl naprogramován?

KRYTON: Jsem sanitární android. Programován k úkonům souvisejícím s hygienou - praní, uklízení, žehlení.

PORADCE: Hm. Ale také pilotujete vesmírné lodi, viďte? Tváříte se jako parádní důstojník a sedíte v parádní otočné židli a mačkáte ty krásné knoflíčky.

KRYTON: Ano, to také. Za to vlastně vděčím panu Listerovi.

PORADCE: Panu Listerovi?

PORADCE se probírá několika listy a hledá LISTEROVY materiály.

KRYTON: Ano, pomohl mi vymanit se ze svého programu. Za ta léta se mi podařilo vyvinout spoustu charakterových vad, na které jsem nesmírně pyšný. Jsem i schopen vcelku slušně lhát, například: ?Máte velmi povedený sestřih.?

KRYTON se srdečně směje a nechápavý PORADCE raději také.

KRYTON: Vidíte, jak mi to jde? Kromě toho jsem dokonale zvládnul nafoukanost, i když tak hodnotím sám sebe. Rozvinul jsem i některé základní emoce, včetně strachu: ?Pane Bože, tohle nás zabije!?, smutku: ?Pane Bože, zabilo nás to,? štěstí: ?Kdepak, nezabilo!?, překvapení: ?Ó, stala se ze mě žába!? a dnes už mohu hrdě prohlásit, že zvládám hněv s drobnou bezhlavou agresivitou.

Najednou zařve a udeří pěstí do stolu na místě, kde má PORADCE ruku. Ten vykřikne, ale hned se snaží nasadit svůj obvyklý, usměvavý, bezstarostný, psychiatrický obličej.

KRYTON: To je novinka.

PORADCE: Ale jděte.

PORADCE starostlivě přikývne a začne si dělat poznámky, zatímco KRYTON dál blábolí.

KRYTON: Chtěl jsem to letos předvést na emoční přehlídce. V současnosti dělám na ambivalenci, tedy projevu dvou protikladných a nesmiřitelných emocí týkajících se jedné věci.

KRYTONOVA tvář najednou střídá různé úšklebky a křečovité obličeje. PORADCE na to zmateně zírá.

KRYTON: Jak vidíte, tohle ještě nemám úplně v malíčku. Vypadám jako pes s karamelou v hubě.

PORADCE: (Zkontroluje poznámky) Jaký je Váš vztah k Listerovi?

KRYTON: Toho člověka mám moc rád. Naučil mě všechno. Bez něj bych určitě byl normální.

PORADCE: Napíšu Vám doporučení, které Vám, jak se domnívám, pomůže. Než to však napíšu, mohl byste se ještě jednou podívat na tu židli?

KRYTON se na ni podívá. PORADCE zatím natiskne na KRYTONOVY materiály razítko - ?OBNOVIT TOVÁRNÍ NASTAVENÍ?.



Nákladní dok

RIMMER se blíží k troskám Kosmiku.



Trosky Kosmiku

RIMMER se prohrabuje troskami Kosmiku, zuhelnatělými kabely, rozbitými ovládacími panely, zbytky počítačů. V jedné zdířce konečně najde hledané CD.

RIMMER: Tak!

Strčí si ho do kapsy. Vtom zahlédne něco na zemi. Dvě ampulky, jedna s modrou, druhá s červenou tekutinou. Přečte štítky, jimiž jsou označeny.

RIMMER: ?Virus štěstí?. ?Sexuální přitažlivost?.

Stiskne knoflík na hodinkách a objeví se HOLLY.

RIMMER: Holly? Co to je?

HOLLY: Dave je kdysi získal od nějaké vědkyně, Lanstromové. Jde o pozitivní viry. Jeden ti dodá sexuální přitažlivost a ten druhý štěstí. Tedy pokud si tvoje tělo nevytvoří protilátky.

RIMMER zírá na ampulku červené tekutiny a cítí netušené možnosti.

RIMMER: Sexuální přitažlivost?

HOLLY: Ty je chceš využít?

RIMMER: Že se vůbec ptáš. To si piš, že je využiju. Jeden lok a uvidíme, jak to funguje.

Odšroubuje zátku.

RIMMER: Takže, teď do pusy!

Trochu si lokne.

RIMMER: Sklouzni trochu níž. A ať se kluk snaží.

Nadšený RIMMER odchází. HOLLY se tváří znechuceně a na obrazovce pod ním bliká sdělení: ?PYTLÍKY NA ZVRACENÍ DO POHOTOVOSTNÍ POLOHY?.



Koridor Červeného trpaslíka

RIMMER se loudá koridorem. V jeho rohu se baví tři ženy. Když se přiblíží RIMMER, přeruší hovor. On jim zdvořile pokyne a ony obdivně zavzdychají. RIMMER pozdvihne obočí v příjemném překvapení a pokračuje chodbou, naparujíc se při každém kroku. Potká další dvě ženy. Usmívají se na něho.

RIMMER: Dámy!

ŽENY: (Obdivně) Ahoj.

RIMMER pokračuje koridorem a ony se za ním se zájmem ohlížejí.

RIMMER: (Pro sebe) A svět miluje mizeru!

---
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00203