Nanarchie

Díl č. 44 (7. série - 8. epizoda)

Všechny scénáře

Vesmír

Ve vesmíru se točí několik planetek.

KRYTON: (Hlas) Minulý týden se v Červeném trpaslíkovi stalo něco hrozného s rukou pana Listera! Podívejte!

Následuje několik záběrů s předešlé epizody ?Epidém?.



Vesmírná loď Leviathan

KOCOUR: (Stojí nad velkým kusem ledu a volá ostatní) Honem, poďte sem! Tady je nějaká ženská.



Ošetřovna Kosmiku

Noc. Je vidět odpadávající kusy ledu. A jakási postava hnusné okoralé zombie kráčí Kosmikem.



Ubikace

Zombie se vrhla na LISTERA. Ten pod ní leží na zemi a snaží se vymanit. Rozkládající se CARMENOVÁ ho začne líbat a její rty zůstanou v LISTEROVÝCH ústech. Ten je zděšen vyplivne.



Střední sekce Kosmiku

Jsou tu všichni. LISTER, zabalený do deky, se probírá z šoku.

LISTER: Francouzák na onen svět.



Místnost v Kosmiku

Sedí tu nakažený LISTER. Přibíhají KRYTON a KOCHANSKÁ.

KRYTON: Pane, víte, že jste řekl, abychom hledali řešení, ať by bylo jakkoli drastické?

LISTER: Jo, no tak, co máš?



Ošetřovna

LISTER leží v bezvědomí na posteli. Ostatní stojí okolo. KRYTON mu amputační pilou odřezává kusy ruky.

KOCHANSKÁ: To nestačí.

KRYTON pokračuje...



Ošetřovna - později

LISTER se probral. U jeho lůžka sedí KOCHANSKÁ. LISTER se dívá na svůj pahýl, jenž mu zbyl místo pravé ruky.

LISTER: Levou ruku! Říkal jsem levou ruku! Jak to, že navigátor nerozezná levou od pravý?

KOCHANSKÁ: Dělali jsme, co jsme mohli. Je mi to líto.

Přibíhá KRYTON s KOCOUREM.

KRYTON: (Plačtivě) Pane Listere, Vy jste vzhůru?

KOCOUR: No néé, vypadáš skvěle!

KOCOUR podá LISTEROVI pravici, ale... jaksi není čím ji stisknout.



Střední sekce Kosmiku

Jsou tu všichni. LISTER sedí u stolu a hraje s KRYTONEM na kytaru. Zatímco LISTER levačkou operuje na krku kytary, KRYTON stojí za ním a přes jeho rameno na kytaru brnká. Ostatní u stolu to soucitně sledují. Zvuky, jež nástroj vydává, by za píseň označil jen hluchý optimista. LISTER a KRYTON konečně dokončí svou skladbu.

KRYTON: Výborně, pane! Vidíte? Není důvod k zoufalství. Na kytaru můžete hrát!

LISTER: Jo, z tý lepší stránky jsem jenom poloviční dřevo...

KRYTON: Měli bychom být vděčni, pane.

KOCHANSKÁ: Kryton má pravdu. Epidém tě stál ruku, ale je tolik ubožáků, kteří ji ztratili a dál vedli naprosto normální... (Naznačí pantomimicky uvozovky za užití jediné ruky) ...?normální? život.

LISTER: Kdo třeba?

KRYTON: Ale těch jsou tisíce. Tisíce, tisíce a tisíce.

LISTER: Tak kdo?

KOCHANSKÁ: Víc než tisíce.

LISTER: No kdo?

KRYTON: Miliony!

LISTER: *Kdo*??

KRYTON: No, nevím, jestli je budu umět všechny vyjmenovat...

LISTER: Stačí jednoho.

KRYTON: Jednoho? Hm. To jich po mně chcete tolik? Ea...

KOCHANSKÁ: Lord Nelson. Porazil Francouze.

KRYTON: Lord Nelson! Dík! Porazil Francouze.

LISTER: Kdo eště?

KRYTON: No, no, ea...

KOCHANSKÁ: Venuše Mélská.

KRYTON: Venuše Mélská! Ta byla dokonce bezruká, a přesto se stala velice úspěšnou modelkou.

LISTER: A dál?

KRYTON: A dál?

LISTER: Jsou jich miliony. Máme dva a jeden z nich je socha. Tak aspoň pět.

KRYTON: Pět. Dobře, takže... ehm... to máme Nelson a... a... a... a paní Mélská. No a pak je tady ten... ten... (Ke KOCOUROVI) Pomozte nám! Ten, no, jak...

KOCOUR: Ten malíř, ne?

LISTER: Kterej malíř?

KOCOUR: Ten Velšan. Však víš, ten s tou jednou rukou. Van Chochoch.

LISTER: Ten měl jedno ucho, který si uříz`.

KOCOUR: Fakt?

LISTER: Jo.

KOCOUR: Vidíš! Ten chlápek si uřízne ucho jednou rukou a ty se bojíš, že nepovedeš normální život?

KOCHANSKÁ: Je jich víc... ea... ten chlap z ?Uprchlíka?! Měl jednu ruku. Jak se jmenoval?

LISTER: ?Jednorukej muž?.

KOCHANSKÁ: No, ten! Vidíš! To už jsou tři.

LISTER: To byl vrahoun.

KOCHANSKÁ: Fakt?

LISTER: Zabil ženu doktora Richarda Kimblea.

KOCHANSKÁ: Ale v tom to právě je. Jestli dokázal zabít ženu přímo kypící zdravím, a pomineme-li jistou extrémnost, tak se podle mě nemáš vůbec čeho bát.

LISTER: Tak na rovinu, jo? V historii nejsou jednoruký, co by stáli za zmínku. Není jich ani pět.

KOCHANSKÁ: Ale jasně, že je! Hele: Horatio Nelson, ten jednorukej z ?Uprchlíka?, Venuše Mélská, Van Gogh a... ještě jeden...

KOCOUR: Ten Mexikánec! Co okrádal lidi!

LISTER: Kterej okrádal lidi?

KOCOUR: Jednorukej bandita...!

LISTER: To je stroj, ty troubo! Oblíbená hra v hospodách dvacátýho století.

KOCOUR: A jenom s jednou rukou? To je ale dojemná historka...

KOCHANSKÁ: A Dave Lister! Tak, a je jich pět.

LISTER: (Vstává) Já jdu na záchod. Sice se mi nechce, ale poklopec si rozepínám tři čtvrtě hodiny, tak začnu už teď...

KOCHANSKÁ: Nechceš pomoct?

LISTER se na ní vyčítavě otočí.

KOCHANSKÁ: Ježiši, promiň! Já to tak nemyslela... Já jenom... Promiň. Promiň.

LISTER odchází.

KOCHANSKÁ: Promiň.



Ubikace

LISTER sedí zkroušeně u stolu. Tvář bez výrazu, ve své jediné ruce drží šálek čaje. KRYTON ho obletuje. Nandává mu bryndák. Přehodí mu dready dopředu přes obličej, aby ho mohl zavázat, a pak zase zpět.

KRYTON: Sušenku?

LISTER: Prosím tě.

KRYTON namáčí sušenku do čaje, dá LISTEROVI kousnout, odloží zbytek sušenky na podšálek a otře LISTEROVI ústa bryndákem.

KRYTON: Ještě kousínek?

LISTER: Ano, prosím.

Vstupuje KOCHANSKÁ a vidí KRYTONA, jak opět provede krmící sestavu.

KOCHANSKÁ: Krytone, co to vyvádíš?

KRYTON: No, já jenom namáčím sušenky. To je další radost ze života, o kterou byl chudák pan Lister připraven. Nemám pravdu?

LISTER: Nemoh` by si mě podrbat na nose? Hrozně to svědí.

KOCHANSKÁ: Proč se nepodrbeš sám? Pořád máš jednu ruku.

Ignorují ji a KRYTON LISTERA starostlivě podrbe.

KRYTON: Tak. Je to lepší?

LISTER: Jo, trochu.

KOCHANSKÁ: Krytone, už jsem ti to říkala, chce být samostatný. Nechce, abys ho obskakoval jako nějakého invalidu.

KRYTON: Ale chce, chce! Viďte, pane?

LISTER jen zakňourá, ale neodpoví.

KRYTON: Nabumbáme se ještě?

KOCHANSKÁ: Ne, je mi z toho zle.

KRYTON: (Zvedne šálek k LISTEROVÝM ústům) Vůbec si jí nevšímejte. Za chvilku je večeře. Budem papkat koko s toastíčkem nakrájeným na malinké kousínky ve tvaru vojáků různých hodností.

LISTER: Díky, ale toast si fakt můžu nakrájet sám.

KRYTON: Tak, jak jste si o to řekl.

KOCHANSKÁ: Řekl?

KRYTON: Pamatujte si, pane: Kryton to ví nejlíp!

LISTER: Musim se protáhnout... Trochu se projdu po lodi.

Odloží šálek a vstává. KRYTON mu sundá bryndák a jde rychle ke dveřím.

KRYTON: Ano, jistě. Hned Vám otevřu dveře. Tak, dveře otevřeny.

LISTER: (Projde jimi) Díky.

KRYTON: Tak dveře zavírám.

KOCHANSKÁ jimi ještě rychle proběhne a zavřou se.

KRYTON: (Za LISTEREM) Tak a je to. Zavírám. A je zavřeno.

KOCHANSKÁ: Matko Terezoidko... mohl bys na chvilku?

KRYTON: Jistěže.



Ošetřovna

KOCHANSKÁ: Podívej, ve své podstatě jsem měkota. Když jsem viděla ?Jih proti Severu?, tak jsem probrečela celou noc. ?Funny girl? mi dokonce vzala řeč na celých dvacet minut.

KRYTON: To si poznamenám. ?Funny girl?, to si schovám pro strýčka Příhodu... Pokračujte.

KOCHANSKÁ: Chci říct, že nejsem bezcitná potvora. Takže pochop, že se mi tohle neříká lehko. Buď na Davea tvrdší. Nech ho, ať to zvládne sám. Jinak to nepůjde.

KRYTON: Ale tomu nerozumím.

KOCHANSKÁ: Ta tvoje péče je mu úplně k ničemu.

KRYTON: Kdyby nebylo mě, tak nebude nosit ani slipy!

KOCHANSKÁ: Slyšel jsi už někdy o drsné lásce?

KRYTON: Souvisí to s oblékáním?

KOCHANSKÁ: Ne. Znamená to, že i k někomu blízkému musíš být tvrdý! Aby se postavil na vlastní nohy, či u Listera na jednu ruku!

KRYTON: Aha. Takže podle Vás by si měl už čistit zuby sám.

KOCHANSKÁ: Ano, přesně tak. A taky je na čase, abys mu sestrojil umělou ruku, aby byl na tobě nezávislý.

KRYTON: To jsem chtěl, ale jsem dnem i nocí v utírací pohotovosti, takže jsem neměl čas!

KOCHANSKÁ: Musíš utírat? Ne, nechci vědět, co to znamená. Mám pocit, že to vím, a je to ta nejodpudivější věc na světě!

KRYTON: Jeho ústa... Pomáhám mu zbavit se drobečků kolem pusy...

KOCHANSKÁ: Jo... to jsem měla na mysli. Ehm, je to fakt odpudivé. Drobky u pusy... fuj! Odporné.

Odchází.



Střední sekce Kosmiku

LISTER a KOCOUR sedí u stolu a hrají dámu.

KOCOUR: Tohle je teda v pytli s tou tvojí rukou. Přijít o ruku... to je skutečná tragédie.

LISTER: (Kouká na šachovnici) Táhneš.

KOCOUR: Dovedeš si to představit? V jedné chvíli máš dvě ruce a bzzz puf a máš jednu. To je teda tvrdý.

LISTER: Táhneš.

KOCOUR: To dá rozum. Potřebujeme dvě ruce, protože *máme* dvě ruce. Teda jenom ty ne.

LISTER: Táhneš...

KOCOUR: Asi si řikáš: ?Ovlivní to můj život?? Já jsem o tom uvažoval a řeknu ti, že... jo.

LISTER: Táhneš kruci...

KOCOUR: Bejt v tvý kůži, tak to nepřežiju. Neváhal bych a vyšplhal bych se na svý nejvyšší boty a skočil do náruče smrti. Nesnesl bych, že nejsem stoprocentní.

LISTER: Táhneš.

KOCOUR: Ale u tebe to bude jinak. Vem si pitbulteriéra, děsně vošklivou vobludu. Přijde o nohu a ptá se tě na tohleto: ?Ty hele, teď když nemám nohu, budou mě pitbulky ještě chtít?? (Směje se) To by tě rozesmálo, nemám pravdu? Je šereda, když má čtyři nohy. A se třema je hnusnej taky! Jo, i kdybys ho navlík` do obleku, tak je škaredej jako noc. Člověka snad potěší, když tohle slyší, že jo?

LISTER: *Táhneš*.

KOCOUR: Pane pitbule? Ruku na to, jo? (Podává mu ruku)

LISTER: (Křičí) *TÁHNI*!

KOCOUR: Tak jo, jak chceš. (Vstává a odchází) Vůbec jsi neposlouchal, co ti tu říkám!

LISTER si povzdechne. Snaží se instinktivně natáhnout pravici po plechovce s pivem, ale když si uvědomí, že ji nemá, smutně po ní natáhne levačku.



Ošetřovna

KRYTON přidělává k LISTEROVU ramenu objemnou umělohmotnou paži. Podaří se. LISTER ji má bez hnutí položenou na stolku.

KRYTON: Tohle je standardní exemplář z jednadvacátého století. Pohodlná?

LISTER: Dobrý, jo.

KRYTON: Tak můžem začít. Ruka je spojena s neurony, které vedou do levé hemisféry mozku, jež ovládá pravou polovinu těla.

LISTER: Jo.

KRYTON: Takže na Vás je, abyste udělil příkaz k činnosti, a ona poslechne. Teď to vyzkoušíme. (Vezme malý míček a položí ho před mechanickou ruku) Tak, soustřeďte se. Říkejte si: ?Ruko, zvedni míček.?

LISTER: Jasně.

KRYTON: Ano? Říkejte si: ?Teď zvednu míček.?

LISTER: Teď zvednu míček.

KRYTON: Výborně. Soustřeďte se.

LISTER: Teď - zvednu - míček.

KRYTON: Ano. A teď důrazněji.

LISTER: Teď - zvednu - ten míček.

KRYTON: Ruko, zvedni míček.

LISTER: Ruko, zvedni ten míček!

KRYTON: Správně. Ruko, zvedni ten míček!

LISTER: Ruko, zvedni ten míček!!

KRYTON: To je ono! Nepřestávejte. Pokračujte, soustřeďte se!

LISTER: Zvedni ten míček!!

KRYTON: Pořádně se soustřeďte a pokračujte!

LISTER: Zvedni ten míček!!

KRYTON: Správně! Ruko, zvedni ten míček!

LISTER vrčí v pekelném soustředění. Jeho tvář se kroutí, ale ruka pořád nic.

KRYTON: Výborně. A teď to rozjeďte! Ruko, zvedni ten míček! Opřete se do toho! Zvedni ten míček!

LISTER: Zvedni ten míček!!

KRYTON: Ruko, zvedni ten míček!

LISTER: Zvedni ten míček!!

KRYTON: A teď plnou parou! Ruko, zvedni ten míček! Pořádně se soustřeďte!

LISTER vrčí a kňučí, co to jde.

KRYTON: (Křičí) Jen tak dál! Vy to zvládnete! Ruko, zvedni ten míček!! Vy tou rukou pohnete! Pohnete s ní! Hněte s tou rukou! Ruko, zvedni ten míček! Ano, a už to vidíme, pane! Ano, Vy to dokážete! Ano, je to tady!! No né!! Výborně, pane!

Ruka se posunula o několik centimetrů a uchopila míček. LISTER je polomrtvý.

KRYTON: Výborně!

LISTER: Jsem z toho zpocenej jako myš!

KRYTON: Není to fantastické? Přímo úžasné, šlo to jak po másle!

LISTER: To je ono?

KRYTON: Jak to myslíte?

LISTER: To je maximum, co z toho dostanu?? Jestli budu chtít zvednout míček, tak potřebuju den volna!

KRYTON: Bylo to trochu pomalé, to musím uznat.

LISTER: Trochu? Pomalejší reakci měl jenom Rimmer na diskotéce.

KRYTON: Možná, když seřídím impulsní záklopku, tak to bude citlivější. (Udělá to) Tak, zkusíme to znovu.

LISTER: Jo.

KRYTON: Ruko, zvedni ten míček.

LISTER: Tak jo. Ruko - zvedni - ten míček.

LISTEROVA umělá paže najednou vystřelí a dá KRYTONOVI pěstí do čelisti, až ho to odmrští.

KRYTON: Tak... výborně... a teď ještě jednou. Připraven? Tak. (Stoupne si radši k LISTEROVI z boku, aby nebyl ohrožen) Tak, ruko, zvedni míček.

LISTER: Ruko, zvedni míček.

Jeho paže náhle vystřelí KRYTONOVÝM směrem a ten obdrží další pecku do obličeje.

KRYTON: Domnívám se, že je ve Vás hodně zloby. A ta zloba ovládá také Vaši ruku.

LISTER: Ale já nejsem naštvanej.

KRYTON: Přišel jste o ruku a máte právo být naštvaný.

LISTER: Nejsem! Vážně nejsem!

KRYTON: No, víte, jde o podvědomou reakci. Říkáte si: ?Ruko zvedni míček,? ale Vaše podvědomí říká: ?Majzni Krytona po palici. Vymlať mozek z toho volodroida, co mi ufik` mou milovanou ruku.? Nemám pravdu?

LISTER: Krytone, to je blbost.

Ruka náhle opět vystřelí a KRYTON schytá další perdu do hlavy.

LISTER: Máš pravdu! Ovládá ji moje podvědomí!

KRYTON: Bylo by nebezpečné pustit Vás takhle ven. Dvě minuty se slečnou Chris a kdo ví, co byste roztáčel nad hlavou!



Střední sekce Kosmiku

Všichni sedí kolem stolu. KRYTON přináší tác s jídlem.

KOCHANSKÁ: Přece to musí jít nějak vyřešit.

KOCOUR: (Ke KRYTONOVI) Hele, ty nakousnutej nanuku. Co tvoje náhradní díly? Co ty na to, hardware?

KRYTON: Jsou moc těžké. S takovou obrovskou váhou by pan Lister nemohl ani vstát.

KOCOUR: Může si to sundat, kdyby šel na rande.

LISTER: Nemohli byste s ním něco províst? Doporučuju použít kostky ledu a všechny tělní otvory.

KOCHANSKÁ: (Ke KRYTONOVI) Moment... Co tvůj samoopravovací systém? Ten by nepomohl?

KRYTON: Prosím?

KOCHANSKÁ: Když máš nějakou závadu, tak ti ji spraví, je to tak? Kryton v naší dimenzi měl takové malé robůtky... subatomární.

KRYTON: Nanoboty. Nejprve rozloží každý předmět na atomy a pak je znovu uspořádají tak, že je všechno opravené. Nanotechnologie.

KOCOUR: Jenom pro mě: Nemoh` bys to ještě zopakovat, ale tentokrát v psané verzi a s obrázky? Jedno slovo na stránku?

KRYTON: Uvedu pregnantní ilustraci...

KOCOUR: Já bych radši nějakej příklad...

KRYTON: Tohle je obyčejná tužka. Je vyrobena z grafitu, který tvoří struktura uhlíkových atomů. Tohle... (Ukáže na KOCOURŮV oblek) je diamant. Ten se také skládá z uhlíkových atomů. Nanoboti dovedou přeskupovat atomy tak, že vezmou tuhle tužku, trochu přehází atomy a udělají z ní diamant.

KOCOUR: Je možné udělat s tužek diamanty?

KRYTON: A také počítačové čipy z písku.

KOCHANSKÁ: A co kdybychom pár tvých nanobotů převedli do Davea? Neuměli by vytvořit novou ruku z jeho tělní tkáně?

KRYTON: Bohužel, slečno, tohle není možné.

LISTER: Proč ne?

KRYTON: Já už své nanoboty nemám. Opustili mě. Kde a kdy, to si nejsem zcela jist.

LISTER: A kdybysme ty nanoboty vypátrali, tak mi tu ruku udělaj?

KRYTON: Je prakticky nemožné, abychom je našli. To by bylo jako hledat jehlu v pokoji nějakého studenta.

KOCHANSKÁ: Kdy něco opravili naposledy?

KRYTON: To bylo na Esperantu, než jsme potkali tu oliheň beznaděje.

LISTER: To jsme měli ještě Trpaslíka.

KRYTON: Už jsem se vzdal naděje, že je kdy najdu.

LISTER: Nastavte kurs na Esperanto.

KRYTON: Zaručuji Vám, že je to zbytečné.

LISTER vrhne na KRYTONA tvrdý pohled.

KRYTON: Začnu ihned připravovat stázové kabiny...



Vesmír

Kosmik míjí mnoho planet a letí na Esperanto.



Koridor Kosmiku

KRYTON vede ostatní trpaslíkovce, kteří se právě probrali ze stavu nevědomí, do kokpitu. Jsou oblečeni v šedých kombinézách a pijí z lahví nějaké výživné látky, aby si jejich těla zvykla na to, že opět existují v časoprostoru.



Kokpit Kosmiku

Všichni přicházejí a zaujímají své pozice.

LISTER: Sakra, my tam nejsme... Kde vlastně jsme?

KOCHANSKÁ: Počítač nás probudil příliš brzo. Musel na něco narazit.

LISTER: Možná to souvisí s tou planetkou před náma.

KRYTON: Podívám se na ni. Ne, to je nesmysl...

KOCHANSKÁ: Co je?

KRYTON: To ani nebudu říkat nahlas. Půjde o technickou chybu. Ještě jednou... Cože? Zase?

LISTER: Tak co to je? Třeseš se jako silikonový prsa při zemětřesení.

KRYTON: Podle našeho scanneru je ta planetka před námi... Trpaslík...

LISTER: Á, asi je rozhašenej.

KOCHANSKÁ: Jistě se mýlí! Jde o ten samý přístroj, co nám minulý měsíc hlásil planetu obývanou výhradně letuškami.

KRYTON: Čtrnáct dnů jsme to prověřovali.

KOCOUR: Já říkal, že jsme to vzdali moc brzo! Ještě týden jsme hledat mohli.

KRYTON: Nicméně tu je ještě jeden faktor.

KOCHANSKÁ: A sice...?

KRYTON: Už jsme tady byli.

KOCOUR: No jasně, že jo, dyť jsme v kokpitu! Sem chodíme každou chvíli.

KRYTON: Mám na mysli sektor galaxie... Není vám povědomý?

LISTER: Krytone, je to vesmír. Černej s jiskřičkama. Všude je to stejný.

KRYTON: Když se podíváte na levobok, tak ta planeta v dáli je svět oceánů, kde jsme objevili Esperanto.

LISTER a KOCOUR se postaví, aby lépe viděli. Až na to, že KOCOUR se dívá na opačnou stranu.

LISTER: To bylo těsně předtím, než jsme přišli na loď. Myslíte na to, co já?

KOCOUR: Já myslim, že je fakt hloupý nosit naruby kožený slipy se zlatejma cvočkama. Na co ty?

LISTER: Já? Na dřevěnou palici a zase na ledový kostky.

KRYTON: Ta planetka by stála za průzkum.

KOCHANSKÁ: Podle meteoscanu je tam krásné počasí, tropické teploty a ani mráček. Obléknem se do mrazu a pojedeme buginou.



Planetka

Bugina se řítí zuřící vichřicí.



V bugině

Sedí tu KOCOUR, LISTER a KOCHANSKÁ. Všichni jsou teple oblečeni. Je slyšet vítr, jenž fičí za okny.

LISTER: (Ke KOCOUROVI) Běž to omrknout a sebrat nějaký vzorky půdy.

KOCOUR: Trochu tam fouká.

KOCHANSKÁ: To je elektrická bouře, převrací písek.

KOCOUR: No to mi povídej. Tam je víc elektriky, než byl nápor na celostátní síť v reklamní pauze při finále zápasu žen v pudinkovým krému!

Všichni si nasazují ochranné brýle a KOCOUR se vydává ven do vánice. Snaží se zavřít dveře co nejrychleji, ale přesto do buginy navane hromada písku.

KOCHANSKÁ: Nemůžu věřit, že tu jsi. Jak jsi přesvědčil Krytona, aby tě pustil?

LISTER: Není moje máma, Chris. Slíbil jsem, že na svačinu budeme zpátky. (Pauza) To byl fór.

Dveře se opět otevírají. KOCOUR se vrací. Kašle a na hlavě má gigantický rozcuch.

KOCOUR: To je přímo horor, vážení!

LISTER: Hledáš jiný brejle?

KOCOUR: Ne, hledám hřeben!

Najde ho a s křikem opět vyráží do písečné vánice. KOCHANSKÁ vytáhne z bundy sáček bonbonů.

KOCHANSKÁ: (Nabídne LISTEROVI) Bombón?

LISTER: Díky.

Jeden si vezme. Snaží se ho marně rozbalit svou jednou rukou. Pomáhá si zuby. Bonbon mu nakonec vypadne na podlahu.

KOCHANSKÁ: Na, vezmi si jiný...

LISTER: Já si poradím.

Sebere spadlý bonbon a začne si ho čistit o kožich své bundy.

KOCHANSKÁ: Tak neblázni. Vem si jiný.

LISTER: Já to zvládnu, fakt. Nejsem idiot.

Podívá se na svůj bonbon. Je celý obalený chlupy z jeho kožichu. LISTER ho dá do pusy. Zakucká se. Otevře rychle dveře a vyplivne ho do vichřice. Když je zavře a otočí se, má chlupatý bonbon nalepený na čele. KOCHANSKÁ se zasměje, sundá mu ho a chce ho vyhodit svým dveřmi. Vítr ho však opět odvane na LISTEROVO čelo a on se přilepí na tomtéž místě. LISTER se usměje a odloží ho někam do buginy.

LISTER: Rád bych se tě na něco zeptal. Teď když nemám ruku... mění se, mění se tím vlastně něco? Třeba kdyby si byla fenka pitbulteriéra, jak by ses dívala na třínohýho... Nebylo by prostě možný vzkřísit teď jeden starej vztah, co, Chris?

KOCHANSKÁ: Než jsi přišel o tu ruku, taks byl uhozený, odpudivý žabař. A to jsi stále. Takže ne, nic se nemění.

LISTER: Potřebuju jenom vědět, jestli to ženskejm nějak vadí.

KOCHANSKÁ: Tohle nemůže změnit postoj žádné ženy, která o tebe stojí. Chápeš?

LISTER: Fakt?

KOCHANSKÁ: Fakt.

LISTER: A co milování?

KOCHANSKÁ: Tady ne, je tady moc písku.

Dveře se opět otevřou a dovnitř vrazí, nyní již učesaný, KOCOUR se vzorky půdy.

KOCHANSKÁ: Jak ti to jde?

KOCOUR: Koukněte se.

Podává LISTEROVI analyzátor částic.

LISTER: Ten písek... jeho atomy nejsou atomy písku! Byly zpracovány nanoboticky!

KOCHANSKÁ: A z čeho?

LISTER: Asi z počítačovejch čipů. Podle analyzátoru částic jsme na Červeným trpaslíku...

KOCOUR opět otevře dveře.

KOCHANSKÁ: (Volá za ním do vichřice) Kam zas jdeš?

KOCOUR: Potřebuju, aby mi někdo pomoh`! Je tam spousta věcí. Myslím, že stojí za to se na ně mrknout!

LISTER: Jakejch věcí?

KOCOUR: Hele, vypadá to, že ta bouřka přestává! Pojď se podívat sám!



Planetka

Kosmik stojí na planetce v elektrické bouři.


Nákladní dok Kosmiku

Postává tu nervózní KRYTON. Přicházejí LISTER, KOCOUR a KOCHANSKÁ s nějakou bednou.

KRYTON: Byl jsem mrtvý strachy! Co je proboha tohle?

KOCHANSKÁ: Celá ta planetka je plná věcí z Červenýho trpaslíka. Zásoby, postele, automaty, na co si vzpomeneš. Je to jak obrovskej blešák!

KOCOUR: Jsou tady samé cenné věci!

LISTER: (Skloní se k bedně) Cože? Kroužky na ubrousky, žádanky o síťky na vlasy, pojízdnej stojan na kravaty a nafukovací žralok. To je úlovek...

KOCHANSKÁ: Musí tam být něco užitečného...

KOCOUR: Neviděl jsem, co sbírám...

LISTER najednou najde hodinky. Jsou mu povědomé. Hodinky ožijí a na jejich monitoru se objeví stará známá hlava připlešlého chlápka středního věku.

HOLLY: Nazdar chlapi!

LISTER: Kde se tady bereš, Holly?

HOLLY: Ty prťavý tentononce...

KOCHANSKÁ: Nanoboti?

HOLLY: Se remolekli... se remolku... se remokul... prostě udělali to, co nemůžu vyslovit, s celou lodí a všechno to, co nechtěli, nechali na té planetce.

LISTER: Spravili ti operační systém a pak si řekli, že jim bude líp bez tebe?

HOLLY: Jo. Krátce po tom, co mě poznali.

KRYTON: Mezi námi stroji, vítám tě on-line, Holly!

HOLLY: Co se mu probůh stalo? To je dost hrůza, že jo? Nějaká laciná žiletka? To se nevyplatí kupovat je na tržišti.

KRYTON: Ty si nevzpomínáš? Jsem Kryton.

HOLLY: Krytone? Promiň, kamaráde! Měl jsi nějak divně nasvícený... jak bych to nazval... asi obličej. Chvilku jsem tě nepoznal. Nikdy nezapomínám obličeje. Nikdy.

KRYTON: Rád tě zase vidím.

HOLLY: A ty jsi kdo?

LISTER: To je k nevíře. Opuštěnej na planetě za zuřící bouře, tlející v zemi stovky let a neztratil vůbec nic.



Střední sekce Kosmiku

Jsou tu všichni. I HOLLY v hodinkách ležících na stole. Probíhá velká debata.

LISTER: (Ke KRYTONOVI) Takže, když jsme byli na Esperantu, tvoji nanoboti se vzbouřili a ovládli Trpaslíka.

KRYTON: Chtěli tu loď. V mém těle už pro ně nebylo nic nového. Ale Červený trpaslík byl příliš velký.

KOCHANSKÁ: Ale jsou to nanoboti. Můžou si udělat cokoliv z čehokoliv.

LISTER: Jo, třeba i jídlo z polívky v prášku!

KOCHANSKÁ: Takže vzali Trpaslíka, vytvořili subatomární verzi a ze zbytků atomů planetku jako bezpečné úložiště.

KOCOUR: Ale co jsme celý měsíc honili? Čí byla ta bílá stopa?

KRYTON: Trpaslíka.

KOCOUR: Neobrátil tu někdo dvě stránky najednou?

KRYTON: Honili jsme nanotrpaslíka. A proto byly veškeré údaje velice slabé.

KOCHANSKÁ: Takže teď můžou být kdekoliv? Sledovali jsme je přes půlku galaxie.

LISTER: Než jsme je nakonec úplně ztratili. Možná to je další technická chyba.

HOLLY: Nebo se dostali mimo dosah vašich scannerů.

KOCOUR: Ale skoro jsme je měli. Jak by nám mohli utéct?

HOLLY: Scannery snímají pouze to, co je venku. Stačilo jim jenom se zastavit.

KOCHANSKÁ: Tak by ty nanoboti mohli být tady? Někde na palubě Kosmika?

LISTER: No jo... asi má pravdu.

Všichni běží do kokpitu.

HOLLY: Tak je zpátky... v plné formě, anebo ne?



Kokpit Kosmiku

Posádka přibíhá a usedá na svá místa.

KRYTON: Spouštím scannery. Snímání vnitřních prostor.

LISTER: Co to ukazuje?

KRYTON: Zatím nic... jen dvě indické placky, jež jste před pár tisíciletími hodil do potrubí, kde vyvinuly jistou elementární inteligenci a vytvořily folkové duo. K čertu s ním...

LISTER: Hledej dál.

KRYTON: Zužuji parametry. Ale... božínku... měl jste pravdu. Asi jsem je našel.

KOCHANSKÁ: Kde?



Ubikace Kosmiku

Všichni stojí kolem LISTEROVA koše na špinavé prádlo. KRYTON drží psychoscan.

KRYTON: Jsou určitě tady.

LISTER: Takže Trpaslík dva roky zkoumal nové světy v koši s mym špinavym prádlem.

KRYTON: Je to tak! Ale loď pro nanoboty je tak malá, že jediná dírka ve Vašem suspenzoru je teď větší než celá galaxie.

LISTER: To lahodí mejm uším. Dave Lister, chlap se suspenzorem jako galaxie!

HOLLY: (Z hodinek) Hajzlíci! To je nejstarší trik, co znám. Unést loď, udělat z ní planetu a pak si zkoumat makrosvět koše na špinavé prádlo. Jak jste těm lumpíkům mohli naletět?

KRYTON: (Podá KOCHANSKÉ psychoscan) Slečno, hlašte mi veškeré změny.

KRYTON v jedné ruce drží prázdnou sklenici v druhé kus papíru. Sklenicí zašátrá v koši, přiloží ji rychle na papír a přiblíží ji k psychoscanu.

LISTER: Stejný.

Prohrabe koš znovu.

LISTER: Pořád stejný.

Prohrábne ho potřetí.

LISTER: Beze změny.

KOCHANSKÁ: Změnili se!

KRYTON drží opatrně sklenici zespodu přikrytou papírem dnem vzhůru.

KRYTON: Hehe! Už mám ty malé škodily! Po všech trapasech, co mi způsobili!

LISTER: (Ke KOCHANSKÉ) Najdi frekvenci, abysme mohli navázat spojení.

KRYTON: Nechte to na mně. Já vím, jak je probudit. (Zaťuká několikrát o stěnu sklenice tužkou) Slyšíte mě, vy hnusné příšerky?? Chceme zpátky naši loď a novou ruku pro pana Listera! Koukejte se ozvat!

Opět zacinká o sklenici tužkou. Ozve se vysoký, pípavý zvuk a na monitoru se objeví malé zářivé body. Nanoboti komunikují.

KRYTON: (K monitoru) Ha, navázali jsme spojení... Hehe hehe. Ano, komunikují strojním kódem. Já se s nimi domluvím. Vy rošťáci, co jste nám to provedli? Opustili jste androida a porušili jste veškeré předpisy! A to, že jste nám ukradli loď, to bylo neuvěřitelné... ea... to bylo přímo... nevychované! A teď, nanobáci, poslouchejte. Uděláte z té planetky Červeného trpaslíka a taky vytvoříte novou ruku tady panu Listerovi. A jestli ne, čeká vás tohle...

Začne klepat intenzivně tužkou o sklenici.



Ošetřovna

LISTER stojí opřený o vertikálně nakloněné lůžko. Pod krkem má umístěnu tyč, jež ho drží, a má podepřený trup. Je tu s ním KRYTON.

LISTER: Takže oni mně fakt udělaj novou ruku z tkáně mojí kůže a kostí?

KRYTON: Rozklepal jsem je tak, že teď udělají všechno, co budu chtít!

LISTER: A kde jsou?

KRYTON: (?Namočí? prostředník do sklenice) Tady. Na špičce mého prstu. Jsou jich miliony a miliony. Teď už je jenom zasuneme do Vašeho těla.

Předvede gesto zasouvajícího se prostředníku. LISTERA to zděsí.

LISTER: Čím proboha?

KRYTON: Stříkačkou, pane.

LISTER: (Oddechne si) No díky Bohu...



Ošetřovna - později

LISTER ve stejné pozici se probírá k vědomí po nanobotím chirurgickém zákroku. Se zakrytýma očima vstupují do místnosti KRYTON, KOCHANSKÁ a KOCOUR.

KOCHANSKÁ: Já se bojím... podařilo se to? Řekne mi to někdo?

Stoupnou si zády k LISTEROVI.

KRYTON: Napočítejte do tří a pak se otočíme všichni.

KOCOUR: Raz - dva - tři!

Všichni se najednou otočí a zůstanou zírat na nové LISTEROVO tělo. Má dvě ruce, to ano. Ale také má mnohem více svalové hmoty. LISTER vypadá jako kulturista, jehož už jeho maminka kojila steroidy. Pod jeho trikem se vzpínají mohutné svaly a naběhlé žíly.

LISTER: Povedlo se to?

KRYTON: Je to... stoprocentní úspěch, pane. Dokonce pětisetprocentní úspěch! Dokonce, no... Jestli je to všechno, tak já bych už šel, dobrou noc! (Rychle odchází)

LISTER: (Ke KOCHANSKÉ, aby uvolnila lůžkovou tyč) Dej to pryč. Chci se vidět.

KOCHANSKÁ: Nejspíš to nemysleli zle... Chtěli nám to vynahradit za posledně... Můžou to zkusit ještě jednou.

Přijde k němu, stiskne knoflík a tyč se nadzvedne. LISTER pomalu sestoupí dolů. Podívá se na své tělo a začne vyděšen nepříčetně křičet.

LISTER: Ááááááááá!!!



Kokpit Kosmiku

Je tu KOCOUR. Sedí u kormidla. Vtom spatří čelním sklem něco rudého. Obrovské plechové červené monstrum. Na boku s bílou plochou s gigantickými písmeny, jež tvoří dvě obří červená slova hlásající jeho jméno - ?ČERVENÝ TRPASLÍK? KOCOUR se k němu blíží s Kosmikem.

KOCOUR: No né! Dali si záležet! Ty nanobotíci jsou fakt machři... Vypadá dokonce ještě větší, než si na něj pamatuju...

Vlétne s Kosmikem do vrat od nákladního doku. Nehrozí tu žádné nebezpečí, že by Kosmik zavadil o vrata, jak se tomu v minulosti mnohokrát stalo. Vrata jsou totiž nepoměrně větší. Kosmik vlétne do nákladového prostoru. Tady už jeden Kosmik stojí. Také mnohonásobně větší, než ten v němž právě letí trpaslíkovci. Jejich Kosmik je vůči okolí podezřele miniaturní.

KOCOUR: (Hlas) Jééé, panstvo? problém na obzoru!

---
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00178