Pekelně ostrý výlet

Díl č. 37 (7. série - 1. epizoda)

Všechny scénáře

Z tmavé obrazovky, se rozvine kaleidoskopický vír, ze kterého se vynoří tvář LISTERA otočená o 90 stupňů. LISTER začíná mluvit.



Střední sekce Kosmiku

LISTER: Haló. (Zaťuká na kameru) Zkouška. Jedna, dva, tři. Haló. (Znovu zaťuká)

Obraz se změní na normální pohled a vidíme LISTERA, jak zkoumá ruční kameru, která leží na boku na stole.

LISTER: Jóóó! Tak, a jedem.

LISTER vezme kameru a namíří ji na svoji hlavu. Vidíme teď znovu pohled z oné kamery, která je teď v LISTEROVĚ ruce. LISTER odchází po schodech.

LISTER: Lodní deník, ehm, zápis jedna. Rozhod´ jsem se, že popíšu život na lodi a pak ho odešlu v sondě. Teď když je mi osmadvacet, tak se cejtim o moc vyzrálejší. Už ani nevím, kdy jsem naposledy zkoušel močit na Rimmera z paluby D. Jo, počkat, v pátek, ale s touhle jedinou výjimkou jsem už tak vyzrálej jako Abraham Lincoln nebo Mojžíš. A teď nedávno, potkali jsme loď, kterou jsme pilotovali sami, ovšem za patnáct let v budoucnu. Kapku jsme se porafali a oni nás vzali útokem. Tady to je: ? (Stiskne tlačítko na kameře - zobrazí se scéna z minulé epizody)



Kokpit Kosmiku

RIMMER: Další raketa!

LISTER: Posílají zprávu!

Na obrazovce se objeví tvář RIMMERA Z BUDOUCNOSTI.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Buďto nám umožníte přistup k potřebným datům, anebo se připravte na to, že vás smeteme z oblohy.

KOCOUR je odhozený na KRYTONOVU konzoli.

RIMMER: Kocoure!

KRYTON: Mrtvý! ... Ale mohla by tu být ...

Další výbuch. KRYTON odlétne. Zděšený RIMMER spěchá ke KRYTONOVI.

RIMMER: Krytone, co tady mohlo být? ... Nějaká možnost? To jsi chtěl říct? ... Promluv, Krytone! Jak se dá změnit to, co se děje?

Něco si nad jeho tváří uvědomí. Kosmik se stále otřásá. RIMMER spěchá do střední sekce, kde popadne bazukoid. Rozkopne dveře a běží lodí do motorové sekce. Všechno kolem se hroutí. Zamíří na stroj času a stiskne spoušť. Stroj času je zničen.

(Návrat zpět do přítomnosti.)



Chodba na Kosmiku

LISTER: (Opět do kamery) Neměli jsme šanci. Zabili nás. A zničili všechno na palubě včetně stroje času. Takže ho neměli ani oni a nemohli do minulosti, kde by mohli zničit budoucnost svejch minulejch já v přítomnosti. Měli pech. Tím, že zabili nás, zabili sebe a pak jsme byli mrtví my, tak jsme se nemohli stát jima, včas se vrátit a zabít se v minulosti, i když by to bylo v přítomnosti.

Ke konci LISTEROVY řeči se z kamery začíná ozývat nepříjemný bzukot. Náhle se z ní zableskne a celý přístroj vybuchne. Vejde KRYTON.

LISTER: Do pytle!

KRYTON: Zase jste vyprávěl, co se stalo s našimi budoucími já?

LISTER: Chtěl jsem to zkusit ještě jednou.

KRYTON: Ááá, zničil jste už třetí kameru. Ty přístroje to neunesou!

LISTER: Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.

KRYTON: Je to zkomolené, matoucí a ještě nudnější než palubní časopis belgických aerolinií. Jen udejte pozici a vysvětlete, že nemáme zásoby! (Odchází)

LISTER: Dobře, jak chceš.

Řídící místnost

LISTER sedí před klávesnicí počítače a mluví do kamery umístěné nad obrazovkou.

LISTER: Tady Dave Lister z Jupiterské dopravní lodi Kosmik. Docházejí nám zásoby, pomozte nám, konec.

Obrazovka zhasne. Za chvilku se znovu rozsvítí a objeví se LISTER.

LISTER: Mimochodem, jsme v kosmu. Nedávno jsme proletěli kolem rudýho měsíce, tady jsou souřadnice? (Naťuká je na klávesnici.) Vypadá takhle... (Z palce a ukazováku udělá kroužek) Nejde ho minout!

Vesmír

Kosmik prolétá kol několika planet.

LISTER: (Hlas) Dodatek k lodnímu deníku: V pátek ráno, bitva s našima budoucíma já, způsobila hrozný neštěstí.

Ubikace na Kosmiku

LISTER: Fakt pryč? Kryťáku, řekni, že ne!

KRYTON: Bohužel ano, pane. Trefili hlavní vodní nádrž a paluba B byla zatopena. Neměly žádnou šanci.

LISTER: Jo, ale přece...

KRYTON: Opravdu jsme je nemohli zachránit, pane.

LISTER: To nemáme už žádné indické placky?

KRYTON: Indické placky, žádné kari, veškeré indické zásoby byly zničeny.

LISTER obejme svoji kytaru, kterou až dosud držel v ruce, jako by u ní chtěl získat trochu útěchy.

LISTER: Ňák už se bez nich obejdu. Budu jíst saláty.

KRYTON: Pane, jste v šoku. Nevíte, co povídáte.

LISTER: Nakonec je to jenom kari.

KRYTON: Jenom kari? Ten dosah vám ještě nedošel? Je to skličující, nechápete? Tragédie!

LISTER: Karíčko.

KRYTON: Ó, pane, vyplačte se. Jako malý chlapec.

LISTER: Co budu dělat? Kari byla moje jediná radost. S ním jsem byl normální kluk. Ne ubožák, co vězí ve vesmíru, bez ženský, bez naděje, bez kari.

KRYTON: A co je horší, zůstaly jen dva druhy alkoholických nápojů. Cinzano bianco a vaječný koňak. To je lidská tragédie!

LISTER: Pivo není?

KRYTON: Pane, nejde o zženštilost, když si zakvílíte jako hladový kojot.

LISTER: (Zoufale) Pivíčko!!!

KRYTON: Veškeré zásoby z paluby B byly zničeny. Nezbylo vůbec nic! Ani drobeček, ani chlup.

LISTER: Ježíši! Pár piv a kari. Jediný světýlka ve tmě.

KRYTON: Na večer s kari jsem se taky těšíval. Vidět Vaši tvář tak blaženou a šťastnou. Za všech okolností jsme si našli čas na večer s kari. Každý pátek.

LISTER: Sobotu.

KRYTON: Neděli.

LISTER: Úterý.

KRYTON: Středu.

LISTER: ?a čtvrtek. Pokaždý to samý. Tři placičky s mangovým čatní.

KRYTON: Ty malé cibulky.

LISTER: Okurčičky.

KRYTON: Svěží omáčky z máty, jejíž chuť hned tak nezmizí.

LISTER: A tamto červený, co nikdo nevěděl, co to je.

KRYTON: A ten šťavnatý kebab jako předkrm.

LISTER: A hned za nim kuřecí kari ostrý jako břitva s hasicím přístrojem u ruky.

KRYTON: A dva kopečky kafijské zmrzliny.

LISTER: A dvě tablety na trávení. (KRYTON přitakává a LISTER těžce vzdychne) Život bez kari, to je jako Laurel bez Hardyho, osamělý jezdec bez tamtoho indiána.

KYTON: Pane, snad byste si mohl oblíbit špagety!

LISTER: Špagety? Seš zdravej!?

Kokpit Kosmiku

LISTER: Už jste to slyšeli? Veškerý zásoby kari jsou v tahu.

RIMMER a KOCOUR: (Ukazujíc na černé pásky na svých rukávech) Slyšeli!

RIMMER: Jako vyjádření úcty bychom si mohli v neděli v poledne dát minutu nadýmání.

LISTER: Vám je to jedno, že jo? Kari, to byl můj život.

KRYTON: Pánové, hádka s našimi budoucími já způsobila prostorové anomálie, jež roztáhly nákladní palubu o dvě stě procent. Musíme zajistit stabilitu konstrukce.

Nákladní paluba B

Všichni stojí ve vstupu do ohromné nákladní paluby B. Podlaha paluby je v mlze. Všichni popochází.

KOCOUR: Takže abychom si to ujasnili: čas se vrátil do bodu, kdy jsme našli stroj času. Je to tak? Tak co nám brání v tom, abychom zašli na Gemini 12 a zase si ho vzali?

RIMMER: Musíme se vyhnout veškerému cestování v čase. To je jediný způsob, jak zajistit, abychom neskončili, jako naše budoucí já.

LISTER: Jo, ale my ho můžeme používat, když si dáme pozor. A nebudeme stroj času zneužívat tak jako oni. Tolik rozumu snad máme, ne?

RIMMER: A kam chceš jet?

LISTER: Do indickýho bufáče, kde objednáme pět set kilo kari.

KRYTON: Pane, to je nezodpovědný, stupidní a absurdní plán.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Všechny znaky tvého rukopisu.

LISTER: Kruci! Jediná velká objednávka každý dva roky a jsme za vodou, nebo ne?

KOCOUR: Jo, ty budeš za vodou. Ale my se začnem topit.

KRYTON: Co kauzalita! Jakýkoliv, i minimální, zásah do minulosti změní přítomnost. Příčina a důsledek!

LISTER: (Naštvaně) Heleďte, já jsem kariholik. Mám jediný dva funkční chuťový pohárky. Já bez kari umřu!

RIMMER: Nemůžeme si dovolit nic riskovat. Říkám, že stroj času zůstane tam, kde je.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Ty víš, že bych nosil radši puky nakřivo a polyesterovou kravatu, než abych souhlasil s dutohlavem. Ale tentokrát má pravdu.

LISTER: No dobře. Tak jo?



Jiná paluba roztaženého Kosmika

Všichni slézají po žebříku za ohromným větrákem, jehož lopatky se pomalu otáčí. Pokračují další, tentokrát válcovou chodbou.

KRYTON: Vzhledem k tomu, že prohlídka paluby B je u konce, žádám o povolení být na dvanáct hodin odpojen, než se zbavím starých souborů z paměti.

KOCOUR: Na co potřebuješ víc paměti? I když jsi plecháč, tak jsi z nás největší pamětník.

KORYTON: Moje hlava je plná zbytečných informací, pane. Schopnost zazpívat všechny hity od Lunetiků už dnes není tak zásadní. Pro většinu kulturních akcí ?Jsi moje máma? naprosto postačí.

LISTER: A to čištění, jak přesně probíhá?

KRYTON: Připojím svou operační paměť na lodní počítač a přetáhnu nepotřebné soubory do jeho složky.

LISTER: (Přemýšlí) Tu paměť máš v hlavě, takže tělo nebudeš používat!

KRYTON: (Zmateně) Proč se ptáte?

LISTER: Zajímá mě to. Robotika mě vždycky fascinovala.

(Všichni odchází)

Ubikace na Kosmiku, noc

Zvoní budík a LISTER, který leží na posteli se probudí. Zacvakne budík, rychle vstane a odchází.

Řídící místnost na Kosmiku

KRYTON sedí strnule před lodním počítačem. Jeho hlava je propojená s klávesnicí kabelem, který je zakončený v KRYTONOVĚ uchu jako sluchátko. LISTER přináší plastikový pytel, který položí na stůl. Potom vyšroubuje KRYTONOVU hlavu, postaví ji vedle a z přineseného pytle vytáhne jinou KRYTONOVU hlavu, políbí ji a našroubuje mu ji na tělo. KRYTON s sebou škubne a otevře oči.

KRYTON: Páni, já jsem hlavní hlava!

LISTER mu zakryje rukou ústa a odtahuje jej od stolu. Otočí jej tak, aby na něj viděl.

LISTER: (Naléhavě) Pššššt! To nebude napořád.

KRYTON: (Polohlasně) Tomu nerozumím.

LISTER: Chci jít zpátky do historie sehnat nějaký kari. Kryton nechtěl. Co říkáš ty?

KRYTON: Proti Krytonově hlavě jít nemůžu. Co kdyby na to přišel? Je to nesprávné, nepoctivé a nečestné. (Zableskne se mu v očích) Jdu do toho! Tyhle emoce jsem si vždycky přál prožít. Musíte ale vyndat můj čip svědomí a odstavit mé normy chování.

LISTER: Dobře, řekni mi jak.

KRYTON: Zmáčkněte knoflík za mým pravým uchem.

LISTER odklopí a podepře temeno KRYTONOVY hlavy jako kapotu automobilu.

LISTER: Tak, a je to.

Vytáhne z KRYTONOVY hlavy černý váleček a odhodí jej do misky na ledviny.

KRYTON: Můj čip svědomí. Žádné normy chování. Che! Říkejte mi padouch! Chechecheche!

Střední sekce Kosmiku

RIMMER a KOCOUR sedí u stolu. RIMMER si pročítá své zápisky. KRYTON vchází s podnosem jídla a má ke své tříselné zásuvce připojenou metlu od šlehače.

LISTER: Hele, to voní slušně, co je k snídani?

KRYTON: Vafličky, pane. Se spoustou medu a džemu a smažená vejce s rozpuštěným sýrem.

KOCOUR: To je tak zdravý jako skok ze skály.

KRYTON: (Začíná mluvit rozjařeně) Zdraví? Na to kašli! Jen se nacpěte!!!

KRYTON postaví podnos s jídlem na stůl. Potom rozhoupe boky, a když se metla šlehače přiblíží k jeho ruce, chytí ji. Postupně obejde všechny tři a každému pomocí metly připevněná na jeho tříselnou přípojku zamíchá čaj s mlékem tak prudce, až kapky odlétají na všechny strany.

LISTER: Tak co, Krytone? Když teď máš čistou hlavu, jak se díváš na ten kari vejlet?

KRYTON: Chtěl jsem o tom začít sám. Jó, včera jsem to kapku přehnal. Domnívám se, že by to bylo bezpečné.

KOCOUR: Cože?

RIMMER: A co kauzalita?

KRYTON: (Začne mluvit velmi důrazně a rozkládá rukama. Z opasku vytáhle malou krabičku) Kauzalita. No dobře. Jedna věc vede k druhý, to jo! Ale občas je potřeba si říct: Zákony času a prostoru jsou pěkný hovadiny! (Vytáhne si z krabičky cigaretu a zapálí si)

LISTER: Já myslím, že Kryton nám chtěl jenom říct?

KOCOUR: (Užasle ke KRYTONOVI) Ty kouříš!

KRYTON: Přehřejvá se mi generátor?

RIMMER: Cigaretu!

KRYTON: (Zmateně) Dáte si?

RIMMER: Samozřejmě, že si nedám!

KRYTON: Mám s tim jít ven?

LISTER: (Chvatně to zamlouvá) Heleďte, Kryton nám jenom chtěl říct, že můžeme kliďánko zpátky do historie a sehnat náklaďáček indickejch dobrot. Je to tak?

KRYTON si přehodí připojenou metlu přes rameno.

KRYTON: Na to vem jed, vole!

LISTER: Fajn, tak objeďte ty bubliny nereálna a deme na to! Krytone, mohl by si na chviličku?

LISTER odchází a za šlehací metlu za sebou táhne KRYTONA.

Ochoz na Kosmiku

LISTER: Co je to s tebou? Ty přece nekouříš! Neříkáš: ?Na to vem jed, vole!? A nikdy nemícháš čaj tříselnou přípojkou!

KRYTON: Žádnou chybu jsem neevidoval.

LISTER: Protože ti chyběj normy chování, ty moulo! Tak se vzpamatuj, nebo jsme vyřízený.

KRYTON bzukne šlehačem a LISTER odchází.

KRYTON: (Sebere láhev alkoholu) Má nervy v hajzlu! (Láhev do sebe otočí a dá ji na ex)

Chodba na lodi Gemini 12

Vejde KRYTON a RIMMER, za nimi LISTER a KOCOUR ve skafandrech. Prochází temnou, úzkou chodbou.

KRYTON: (Brouká si) Hmhm hm hm hm hmhm. Hm hm hm.

RIMMER: Listere, co je s tím dementním kastrolem teď?

LISTER: Jde jenom o drobnej šum v jeho transpondérovejch kalibracích. To zase přejde.

Strojovna na lodi Gemini 12

Přijdou do temné místnosti, ze které jsou na všechny strany výhledy do vesmíru.

LISTER: Á, náš stroječek času. (Bere do ruky stroj času. Podá ho KRYTONOVI, který se na něj rozpačitě dívá a obrací ho v rukou) Tak, Krytone, restaurace Taj Mahal, hned za budovou Jupiterský důlní společnosti v Londýně. Stůl někde vzadu a tichej.

KRYTON: Nejdřív se musím seznámit s ovládáním.

RIMMER: Už jsi ho používal!

KRYTON: Vážně?

LISTER dá KRYTONOVI herdu do zad.

KRYTON: No jasan. Samozřejmě. Pardon. Jsem hlupák. Hnedle to tam naťukám, šéfiku.

KRYTON zmáčkne tlačítko na přístroji.

Dallaské ulice, 22.11. 1963 - odpoledne

Zástupy lidí z ulice a z oken mávají a pokřikují. Po silnici pomalu jede černá otevřená limuzína. Na jejích náraznících se třepotají vlajky. Vedle limuzíny běží dva civilní policisté. V limuzíně sedí muž a žena.



Texaský knižní sklad ? tentýž čas

Člověk v temné místnosti vybaluje pušku. Vykloní se z okna a pečlivě míří na muže v automobilu. Dva výstřely. Dole vznikne panika, všichni běží k autu. Střelec chce vystřelit potřetí, když tu se ze čtyř současných červených záblesků zhmotní čtyři lidé. Dva jsou oblečeni ve skafandrech. Jeden člověk ve skafandru zakolísá a omylem vystrčí střelce z okna. LISTER a KOCOUR si sundají helmy. Člověka, kterého vystrčili z okna si nevšimnou.

RIMMER: (Sarkasticky) Skvělé přistání, Krytone. Asi tak jemné, jako egyptská whisky.

KRYTON: Omlouvám se Vám, pane. Ani nevím, jak se to stalo.

LISTER: Tohle není ono. Kde to jsme?

KRYTON: (Odečítá údaje z přístroje) Podle stroje času je dnes 22. listopadu 1963 a jsme ve městě Dallas.

KOCOUR: Jak to? Dej mi ten krám. (Vezme přístroj KRYTONOVI z ruky) Já jsem byl vždycky takovej technickej čaroděj, když šlo o tyhle hračičky.

Střelec, který se zachytil na parapetu okna se snaží vlézt zpátky do místnosti. KOCOUR uhodí přístrojem o rám otevřeného okna, které přivře střelci prsty.

KOCOUR: Máš pravdu. Dallas, třiašedesátý. O tom není pochyb.

Záběr na budovu zvenku: Střelec s obtížemi vyleze na římsu a pokouší se otevřít okno.

LISTER: Dallas? Není to to město, kde zabili toho americkýho krále?

RIMMER: JFKe!

LISTER: Né, to byl John něco, né Jeff Kay.

RIMMER: J-F-K! A ne Jeff Kay, ty troubo. Jako to letiště. Učili jsme se o něm ve škole.

LISTER: Jak může někdo po letišti pojmenovat svoje dítě?

RIMMER: To letiště pojmenovali po prezidentovi.

LISTER: No jo.

Opět záběr zvenku budovy: Střelec obchází po římse jednotlivá okna a zkouší, zda nejdou otevřít.

KOCOUR: A odkud vlastně ten atentátník střílel?

KRYTON: Jestli mě můj paměťový čip neklame, tak ten střelec byl v texaském knižním skladu.

KRYTON sebou trhne, když uvidí naskládané krabice, na kterých je nápis: ?Texaský knižní sklad?. Pohled ven, jak střelec zkouší další okna. Po cestě najde nějaký drát, který je na jednom konci ukotvený do budovy. Aby neztratil rovnováhu, volný konec si přiváže k pasu.

RIMMER: Nejspíš to bylo přímo z tohoto okna.

LISTER: Myslíš?

LISTER otevírá okno ze kterého Lee Harvey Oswald střílel a dívá se ven přesně v okamžiku, když střelec nachází pootevřené vedlejší okno v jejich místnosti a vleze dovnitř. LISTER si všimne pohybujícího se kabelu na římse a zkusmo za něj trhá.

LISTER: Hele, co je tohle? (Tahá za kabel, který je na druhém konci přivázán k noze střelce) Sakra, tam něco je. Pojďte mi s tím pomoct! Ať je tam kdo chce, potřebuje pomoct. No tak, snažte se!

Všichni z Trpaslíka tahají za kabel, takže se Oswald nemůže vyvléct. Všichni se zapřou a táhnou za lano tak prudce, že střelce vytáhnou z okna a on padá dolů. Jeho váha všechny přemůže, a jak se všichni drží drátu, táhne je to z okna. Všichni křičí a zastaví se až o okenní rám.

LISTER: (Vyklání se z okna ven) Hele, co se to tam děje? Co tam všichni blbnou kolem tý obrovský pizzy?

KRYTON: Tohle není obrovská pizza, pane.

LISTER: Má průměr přes dva metry. To je ti málo? Do jaký pizzerie jsi chodil? Do italský ?Obludárie??

KOCOUR: Pánové, koukněte. (KOCOUR se vyklání z okna držíc smrtící střelnou zbraň) Asi jsme zrovna toho střelce vytáhli z okna.

V tom se rozletí dveře a vpadnou dovnitř dva muži. Jeden POLICISTA a druhý MUŽ V CIVILU. Míří do místnosti pistolemi.

MUŽ V CIVILU: FBI! Odhoďte zbraň.

KOCOUR: Ježiši! Nestřílejte! Nestřílejte!

MUŽ V CIVILU: Ruce za hlavu!

Všichni dají ruce za hlavu, jen KOCOUR se chytne se za slabiny.

MUŽ V CIVILU: Jste obviněni z vraždy Lee Harveyho Oswalda, jenž se pokusil překazit váš plán zavraždit prezidenta. Díky panu Oswaldovi je prezident naživu, i když zraněn.

POLICISTA: (Všimne si stroje času) Co je to? Nějaká zbraň? Kopněte to sem.

KRYTON duchapřítomně naťuká nohou na přístroj údaje. Nad strojem času se objeví červené blesky a všichni do nich skočí. Helma od skafandru, která zůstala na krabici před překvapenými strážníky zmizí za chvilku rovněž. Oba muži střílí do prázdna. Všichni se objeví na stejném místě, ale v jinou dobu. Nikdo tu již není.

LISTER: Skvělý, Kryťáku!

RIMMER: Kde teď jsme?

KRYTON: (Odečítá data z přístroje) Teď jsme v roce šedesát šest. Museli jsme poposkočit o tři roky.

RIMMER: Aspoň máme čas najít tu původní chybu.

KOCOUR vyhlíží z okna, aby se přesvědčil, že zde je již bezpečno.

KOCOUR: Hele, není tu ani noha. To město je vylidněný.

Dallas, pustá a opuštěná ulice

Všichni prochází opuštěnou ulicí, která je bez známek života. Osamocená auta stojí u kraje silnice a vítr rozfoukává odpadky po chodnících. Za zadním oknem jednoho z automobilů jsou staré noviny s čitelným titulkem: ?Miliony lidí opustily americká města?.

LISTER: Já to nechápu. Jenom jsme zachránili Kennedymu život.

KOCOUR: A to je špatně? Co to bylo za chlapa?

RIMMER: Byl to skvělý muž.

KOCOUR: Hele!

Na chodníku leží nějaký muž.

LISTER: Jsi schopnej zjistit něco po pachu?

KOCOUR očichává mužovo tělo.

KOCOUR: Muž! (Opět čichá) Přes třicet!

RIMMER: Vypadá to, jako by ho ušlapali v nějaké tlačenici.

KRYTON vytáhne z kapsy mrtvého zmuchlané noviny a začne si je prohlížet.

KRYTON: Čtecí režim. (KRYTONOVY oči rychle přeběhnou přes text) Teď vám to pustím na hrudním monitoru.

Všichni jej obstoupí a dívají se na jeho hrudní monitor.

KRYTON: Prezident Kennedy byl odvolán v roce 1964 za to, že se o svou milenku dělil s mafiánským bossem Samem Giancanou. Byl to největší skandál v americké historii. Kennedy byl odsouzen ke třem letům vězení v červenci 1965. Prezidentem se stal Edgar Hoover, jenž byl nucen vládnout podle diktátu mafie, která měla fotografie, jež ho zachycovaly na transvestitských orgiích.

LISTER: Takže americkej prezident byl ovládanej mafií.

KRYTON: Krátce po jeho zvolení bylo Sovětskému svazu povoleno instalovat nukleární zbraně na Kubě výměnou za průchod kubánského kokainu do států. Sovětská základna byla třicet mil od americké pevniny, a tak lidé opustili všechna velká města.

Všichni odchází od mrtvého muže.

KOCOUR: Takže je klidně možný, že by můj oblek mohl zasáhnout silný jaderný výbuch? Tak pozor, pánové, tyhle věci se špatně čistěj!

RIMMER: Zpátky do Kosmiku.

KRYTON: Kosmik tu není. Neexistuje.

KOCOUR: Cože?

RIMMER: Jak to?

KRYTON: Jenom hádám. Kennedyho odvolání traumatizovalo americký národ a závody ve vesmíru tak vyhrál Sovětský svaz. V této realitě to patrně byli Sověti, kdo poprvé přistáli na měsíci.

KOCOUR: Takže jsme v loji.

LISTER: Jak jsem měl sakra vědět, že kuře po indicku může tohle vyvolat?

KOCOUR: Ale vy jste říkali, že byl skvělý prezident.

KRYTON: Taky byl!

RIMMER: Ale také to byl velký sukničkář. Měl spoustu milostných pletek. Dokud žil, tak se o nich nevědělo.

KRYTON: Každý člověk má slabé místo, svou Achillovu patu.

RIMMER: Kennedy ho jen měl mnohem výš!

LISTER: Kdybych tohle věděl, tak bych si dal vaječnej sendvič a dopil to cinzano. Krytone, co jsem to provedl?

KRYTON: (Nezúčastněně) Přivedl jste dvacáté století na pokraj záhuby, pane. Žvejkačku?

LISTER: Co je to sakra s tebou? Kde je tvůj soucit? Je v tobě tolik tepla, co v hranolkách u benzínky. No jasně, nemáš žádný normy chování.

RIMMER: (Zlověstně ke KRYTONOVI) A ty sis myslel, že na kauzalitě nezáleží. Každá věc, kterou uděláš, má tisíce důsledků, jaks moh´ zapomenout?

KRYTON: Já na to nezapomněl, mně to bylo jedno. Nemám svědomí.

LISTER si uvědomí, že již nemůže klamat.

LISTER: Á, šloh´ jsem Krytonovo tělo. Tohle je náhradní hlava. Vyndal jsem mu čip svědomí.

RIMMER: Listere, ty jsi změnil chod civilizace od dvacátého století dál! Přived` jsi svět na pokraj nukleární války, a co je nejhorší?

LISTER: ?já vím, nesehnal jsem to kari!

KRYTON: Ne, to nejhorší je, že stroj času se kousnul.

RIMMER: Ukaž mi ho! (RIMMER si vezme a prohlíží stroj času) Není to tím, že se prostorové obvody aretovaly na kalibraci transpondéru a došlo k tachyonovému výboji, jenž zničil časovou matrici?

KRYTON: Ne, pane. Prostě jsem do toho moc třískal.

KOCOUR: No a co tedy teď?

RIMMER: (Povzdechne) Musíme přijít na to, jak ho uvést zas do provozu. Navrhuju, abychom tady rozbili na noc tábor a Kryton, aby sehnal jídlo.

KRYTON: Samozřejmě, pane. (Legračně odchází)

Okolo táboráku - noc

Všichni sedí kolem ohně. RIMMER se pokouší opravit stroj času. LISTER a KOCOUR okusují velká opečená stehna.

RIMMER: Hrůza, nemůžu ho spravit. Jsme v pasti! (Odkládá stroj)

KOCOUR: To kuře je dobrý.

LISTER: No jo, fakt dobrý.

KOCOUR: Hm!

LISTER: Ehm!

KRYTON: To není kuře, pánové.

KOCOUR: A co to je?

KRYTON: Ten muž, co jsme ho našli.

LISTER: Cože?

KRYTON: Připadalo mi to, jako hrozné mrhání ho tam nechat, když by se tak bezvadně griloval.

RIMMER se chichotá.

KRYTON: Udělal jsem něco špatně? Nedostal jsem žádné hlášení o chybě. (LISTER a KOCOUR přestanou žvýkat, sousta, která mají v ústech plivou, jako by to byl jed) Asi je to tím, že nemám čip svědomí a žádné morální imperativy, které by mě vedly. Ale přišlo mi logické, že když lidé jedí kuřata, tak budou pojídat i svůj druh. Přece si nezasedli pouze na kuřata.

RIMMER: (Velmi se baví) Jednou jsi dole, jednou zase nahoře.

LISTER: Já ještě říkal, jak mi to chutná.

KOCOUR: (Zhrzeně) Já věděl, že to divně smrdí. Jéžišmarjá!

LISTER: Já jsem kanibal!

Nenadále se ozve zvuk ze stroje času. RIMMER jej vezme do ruky a zjistí, že je opět funkční.

RIMMER: Hele!

KOCOUR: Tak, a padáme vodsaď! Moc si potřebuju vyčistit zuby vod kousků pečený mrtvoly.

RIMMER: Tak kam?

KRYTON: He, Havaj! Trochu si zasurfovat!

LISTER: Né, ne! Musíme zpátky a už se nezaplítat do toho atentátu.

KOCOUR: Mně je fuk, kam to bude. Hlavně tam, kde jsme ještě nevečeřeli.

Páté patro v Texaském knižním skladu, 22.11. 1963 - odpoledne

Opět vidíme onu černou limuzínu s vlaječkami a zástupy mávajících lidí. Trpaslíkovci sedí na krabicích a hrají karty. Hodiny ukazují 12:27. Ve dveřích za KRYTONEM se objeví Oswald s podlouhlým balíkem zabaleným do papíru převázaným provazem přes rameno.

KOCOUR: Jo malíři - zkuste to v šestém.

Oswald odejde.



Šesté patro

V šestém patře z balíku vyndá pušku a zamíří z okna.



Páté patro

KRYTON: (K LISTEROVI, který kouká z okna) Ustupte pane, naše původní já se tu za chvilku zhmotní. Až zjistí, že udělali chybu, tak zase zmizí. Navrhuju, abychom šli do čtvrtého.

LISTER: Tak jo.

Čtvrté patro

Všichni vejdou. Místnost je stejná jako předchozí. Zvenku se ozve střelba a všichni se vrhnou k oknu.

LISTER: První rána!

... zazní druhý a třetí výstřel. Opět je slyšet z ulice hluk. Všichni se stále dívají z okna.

KOCOUR: Nějak divně to páchne. Řek` bych, že se netrefil.

RIMMER: Jak to?

KRYTON: Má pravdu, pane. Poslali jsme Oswalda do šestého, a tak jsme mu zvětšili úhel natolik, že ho jenom poranil.

RIMMER: Tak pojďte ještě jednou a necháme ho v pátém.

LISTER: Do pátýho nemůže. Tam přijdou naše původní já, jakmile vystřelí potřetí. A tahle naše verze je teď ve čtvrtym.

KOCOUR: Jsme zkopírovaný tolikrát, co plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku.

LISTER: (Prohlíží si ulici z okna) Kdyby to šlo, aby druhej člověk střílel zpoza tamtoho kopečku zarostlýho trávou.

KRYTON: Vy myslíte z toho travnatýho vršku?

LISTER: To by snad šlo, ne?

KOCOUR: A zabít prezidenta? Kdo?

RIMMER: Mě můžete vynechat.

KOCOUR: Mě taky.

Odchází z místnosti.

LISTER: Počkejte. (Kouká do novin) Možná je někdo, kdo nás z tý bryndy může vytáhnout.

RIMMER: Kam jdeme?

LISTER: Idlewildský letiště, červenec, pětašedesát.

Přistávací plocha Idlewildského letiště - den

Vidíme KENNEDYHO s pouty na rukou, jak vystupuje z letadla a nastupuje do vězeňského antonu. V pozadí se zableskne a objeví se trpaslíkovci.

LISTER: To je ono! Odvážejí ho do Hooverova vězení v New Yorku. Dejte mi pět minut.

LISTER něco ťuká na stroji času a pak v blescích zmizí.

Vězeňský anton - uvnitř

Naproti KENNEDYMU se objeví LISTER.

LISTER: Zachovejte klid, povím Vám něco hrozně zvláštního.

O chvíli později?

KENNEDY: Měl jsem dost času, abych přemýšlel o dnech, jež jsem strávil v Bílém domě. V mnoha ohledech jsem odvedl velmi dobrou práci. Bylo správné plánovat stažení z Vietnamu, bojovat za lidská práva a zasadit se o vyslání člověka na Měsíc. Bylo nicméně chybou chovat se jako nezodpovědný idiot, co se týče všech těch žen, a dovolit tak svým nepřátelům, aby mou zemi zdevastovali.

LISTER: V tom ti píchnu, kámo! Teda, pane prezidente? chci říct Vám.

KENNEDY: Jak byste mi chtěl píchnout?

LISTER: Vraťte se s náma do Dallasu v listopadu šedesát tři. A buďte druhej střelec. Střelec za travnatým vrškem.

KENNEDY: To mám zabít sám sebe?

LISTER: Jo! Historikům zamotáme trochu hlavu, ale nikdy na to nepřijdou.

KENNEDY: Ale tady mám aspoň budoucnost. Jackie mě sice nechala, ale až se odsud dostanu, tak pořád můžu pro svět něco udělat.

LISTER: Vidíte tohle? Idlewildský letiště? V naší realitě je to Kennedyho letiště! Je pojmenovaný po Vás. Tam, odkud jsem já, jste symbol svobody, a tak to má taky bejt. Ale abyste se jím stal, tak musíte obětovat svůj život.

KENNEDY: A jenom tak bude moje pověst v dějinách očištěna.

LISTER: A pak si můžu sehnat kari.

KENNEDY: (Nepřítomně) Neptejte se, co pro vás vaše vlast může udělat. Ptejte se, co můžete pro svou vlast udělat vy.

LISTER: Hele, to by byl docela dobrej projev.

KENNEDY: Také že byl! (Zasměje se)

Vzadu na travnatém vršku v Dallasu, 22.11. 1963 - odpoledne

Jsou zde všichni, včetně KENNEDYHO, který je oblečený v uniformě strážníka. Ostatní chtějí být také nenápadní, a tak i KRYTON má na sobě policejní uniformu a LISTER s KOCOUREM mají klobouk. KENNEDY dopije láhev limonády a flašku upustí na zem. LISTER mu natáhne a podá pušku a ukáže směrem k projíždějícímu autu. Opět je vidět projíždějící limuzínu. Oswald střílí ze svého šestého patra knižního skladu a KENNEDY sleduje, jak se auto zastavuje. Oswaldovy dvě rány prezidenta zraňují stejně, jako posledně. KENNEDY z travnatého pahorku na sebe v autě zamíří a vystřelí přesně v okamžiku, když Oswald střílí po třetí. KENNEDYHO ruka bezvládně klesá na kolena.

KENNEDY: Takže, děkuji vám za to, že jste mi umožnili, abych se znovu narodil.

KENNEDY odchází směrem k zaparkovaným automobilům a po chvíli zmizí.

LISTER: Kruci! Nezeptal jsem se ho, kde seženu v Dallasu kari!

KOCOUR, RIMMER a KRYTON se na sebe podívají, začnou si pohvizdovat a jakoby chtěli odejít. Pomalu obstoupí LISTERA a začnou do něj tlouct, a když se sesune k zemi, kopou do něj a poskakují po něm. KRYTON do LISTERA řeže i policejním obuškem.

---
Autoři přepisu: Ivan Stočes + Kateřina Sýkorová (Kačka) + Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: admin@uamk-cr.cz + kacka.syk@seznam.cz + kohy@cervenytrpaslik.cz + rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00218