Mimo realitu

Díl č. 36 (6. série - 6. epizoda)

Všechny scénáře

Vesmír

Kosmik letí vesmírem.



Střední sekce Kosmiku

RIMMER (v modré uniformě z tvrdého světla) přichází do střední sekce z pilotní kabiny. Ostatní členové posádky sedí u stolu.

RIMMER: Dovolte, abych naši poradu zahájil. Pánové, nikomu z vás jistě neuniklo, že v poslední době zmítají naší posádkou poněkud napjaté vztahy. A víme, že morálka klesla až na dno. Ani stopa po Trpaslíkovi, nervy začínají téct a zásoby se tenčí. Jistě uvítáte mé rozhodnutí, jmenovat se velitelem morálky na lodi, jehož povinností bude pozdvihnout ducha a zlepšit celkovou atmosféru. Tak! Pro začátek navrhuji, abychom se jednou týdně sešli nad kávou či pivem, tedy nad jedem dle chuti, a popovídali si o tom, co nás všechny tíží. Námitky?

LISTER a KOCOUR se na sebe souhlasně podívají.

LISTER: No jasně. Proč ne?

KRYTON: To je velice dobrý nápad, pane.

RIMMER: Tak, a já myslím, že bychom mohli začít rovnou. Víte, z čeho je mi u Listera opravdu na blití? Kvůli čemu mám hroznou chuť vypíchnout mu obě oči? Kvůli všemu! Tak je to. Vůbec nejvíc kvůli jeho příšernému, švitořivému optimismu. A náš Kocour je nesnesitelný pošuk. A Kryton? Jestli se sebou něco neudělá, tak mu přicvaknu dráty na jeho bradavky a usmažím ho jako královského sumce. No, a hned se tu dá dýchat. Nevím jak vám, ale mně se dost ulevilo. Děkuji za vaše příspěvky. Nashle při příští debatě, pánové. Báječné. (Odejde po schodech nahoru)

LISTER: Fajn porada.

KOCOUR: Co ho tak žere?

KRYTON: Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.

KOCOUR: To poznáš, když je nervózní. Vždycky zmuchlá šálek a hodí ho do odpadků. A to nemyslím polystyrénový, ale plechový!

LISTER: To jsem vám neříkal, jak na mě vyjel s tou ledničkou?

KRYTON: Co se stalo?

LISTER: Vyrval ledničku ze zdi a chtěl ji zasunout do mě.

KRYTON: Čím jste ho tak rozladil?

LISTER: Vůbec ničím, hleděl jsem si svýho a vytrhával si přerostlý chloupky z nosu kuchyňskejma kleštěma.

KRYTON: To je zvláštní, tak bezdůvodné.

KOCOUR: Je fakt háklivý. Kdybych do tebe cpal ledničku pokaždé, když uděláš něco nechutného, už bys byl na bezledničkové dietě.

LISTER: Víte, čím tohle je? Tou všední rutinou uprostřed vesmíru. Žádná změna. Co třeba Vánoce? Jak jsme je trávili?

KRYTON: Nu, jestli si vzpomínáte, tak tehdy nás napadla pandimenzionální příšera z Mogadonova mračna.

LISTER: Možná to nebyl nejlepší příklad. Ale stejně, žijeme děsně fádně. Furt stejně. Nikdy si neuděláme čas na něco zvláštního. Nikdy nic neslavíme.

KOCOUR: Nu, taky nemáme čím slavit, že jo.

KRYTON: Ale máme, pane. Je tam bedna vína, co jsem vyrobil z vašeho močového recyklátu. Vždyť je skoro netknutá.

LISTER: Hele, mysli si co chceš, ale podle mě po dobrým víně ti nezůstane kolem pusy pěna, která jde dolů jenom ředidlem.

Ozve se poplašný zvuk.

KRYTON: Poplach autopilota.

Všichni spěchají do pilotní kabiny.



Kokpit

Všichni spěšně zaujmou svá místa: LISTER a KOCOUR vepředu, RIMMER a KRYTON vzadu.

KOCOUR: Před námi bouře, přepínám na manuál.

LISTER: Je obrovská, nevyhnem se, letíme do ní.

KRYTON: Hvězdná mlhovina. Nahuštěné částice vybuchlé supernovy. Scannery budou mít dosah maximálně pár metrů.



Vesmír

Kosmik prolétává mrakem.



Kokpit

KOCOUR: Rychlost na miminum.

RIMMER: Pánové, prosil bych maximální koncentraci, může na nás číhat cokoliv.

KOCOUR: Jen se neboj, jestli tam něco je, tak to uvidíme.

Kabina se začne čím dál tím více otřásat, a všichni jsou vymrštěni ze svých sedadel. Z LISTEROVA místa zasrší jiskry. Zasáhnou jeho pravé rameno a trhají jeho bundu.

RIMMER: Je někdo zraněn?

KOCOUR: Mnnnnn ? Moje hrdost je zralá na umělé dýchání.

KRYTON se vrhne k LISTEROVI..

KRYTON: Pan Lister! Pane! Je v bezvědomí.

KOCOUR: Všeho nechte, vezmeme ho na marodku.



Ubikace

LISTER leží v bezvědomí na stole. KRYTON stříhá kůži na LISTEROVĚ zraněném nadloktí. RIMMER a KOCOUR stojí opodál.

RIMMER: Jak je na tom?

KRYTON: Moc dobře ne. Radši se na to nedívejte, vím, že nesnášíte krev.

RIMMER: Ale když je Listerova, tak mně to nevadí.

KRYTON: To snad ne! (Překvapeně se odtáhne)

KOCOUR: A co?

KRYTON: Podívejte se!

Detail LISTEROVY paže. Pod kůží jsou vidět dráty blikající světélka.

KRYTON: Pan Lister je android.

RIMMER: Co že je?

KRYTON: O tom nemůže být pochyb. Je celý umělý, série 3000. Vyroben na Taiwanu. Koukněte! Je tady i telefon na asistenční službu.

RIMMER: Promiň, ale tohle nebaštím. Kdo by ho vyráběl? A proč? Jaký má úkol? Vyčistit vesmír od kari?

KOCOUR: Tohle nehraje. Podle pachu jde totiž o člověka.

KRYTON: Rentgen to potvrzuje.

KRYTON uchopí rentgenový snímek. Na jedné straně je vidět vnitřek lidského těla. Na druhé straně je vidět vnitřek robota.

KRYTON: Hmm. To je opravdu zvláštní. Pan Lister mi byl vždycky vzorem as teď se ukazuje, že jsem novější model a technicky jsem nad ním.

RIMMER: Novější model? Tak jak to, že vypadá mnohem vyspěleji, než ty.

KRYTON: Pane! To, že mám hlavu jako plastiku uplácanou z bramborové kaše, ještě neznamená, že nejsem vyspělý.

RIMMER: Dobře, tak jak to, že vypadá jako člověk?

KRYTON: Přesné kopie lidi vždycky znepokojovaly. Série 3000 byla velmi neoblíbená. Většina byla stažena. Některým se podařilo uniknout a začít nový život s nově získanou identitou.

KOCOUR: Myslíš, že to ví?

KRYTON: Neřekl bych. Zřejmě si přeprogramoval paměť, aby se neprozradil.

KOCOUR: Z toho se zhroutí. To ho zničí! Kdo mu to řekne?

RIMMER: Napíšu vás do závěti, když zvolíte mě.

KRYTON: Navrhuji, abyste to nechali na mně. Promluvím s ním jako robot s robotem.

RIMMER: Dobře, my se pokusíme uletět odtud dřív, než se vybijí solární baterie.

RIMMER a KOCOUR odcházejí. LISTER se probouzí.

LISTER: Aaaa ? co to do nás narazilo?

KRYTON: Něco v té hvězdné mlhovině, ale nevíme, o co šlo. Pane, vzpomínáte si, kdo byli Vaši rodiče?

LISTER: Ne, vždyť mě našli! Byl jsem v krabici pod kulečníkem.

KRYTON: Řekl Vám někdo, co na té krabici bylo napsáno? Třeba jako: ?Souprava?, nebo: ?Před montáží natřít?? ? Když jste byl v bezvědomí, zjistili jsme o Vás cosi znepokojivého.

LISTER: To tetování na stehnech, že jo? To ten syčák Peterson. Ožral mě tak, že jsem nevěděl, co dělám.

KRYTON: Nejde o tetování, pane. Tohle nejde oznámit šetrně. Bohužel, pane, nejste člověk. Jste android!

LISTER: Co že jsem?

KRYTON: Jste robot. Série 3000. Formálně jste mi podřízený.

LISTER: Co má tohle znamenat?

KRYTON: Nó, v zásadě jen to, že já budu v kokpitu vpředu, a ty máš na starosti špínu.

KRYTON hodí LISTEROVI košík se špinavým prádlem.

KRYTON: A na kalhotách budou puky.

LISTER: Krytone, ty nemáš srdce. Já jsem teď v obrovským šoku. Nárazový přepětí.

KRYTON: Jsi android, žádné emoce nemáš. To jsou jen umělé vzruchy. A teď se nechovej jako člověk a běž dělat, co máš!

LISTER: Krytone, proč jsi tak surovej?

KRYTON: Já k tobě vzhlížel. To tys mě nutil překonat svůj program a opičit se po lidech. Ale ty nejsi o nic lepší než já. A to nejhorší. Jen těžko stravitelné ? jsou dlouhé čtyři roky, kdy jsem musel ručně prát stovky špinavejch slipů. Tak. A jestli se nechceš smažit v křemíkovém pekle, tak ti radím, abys přinesl do kokpitu občerstvení. Pronto.

KRYTON odchází a LISTER se smiřuje s novou úlohou. Čichne ke košíku, až sebou leknutím trhne.



Kokpit

RIMMER a KOCOUR jsou na svých místech, KRYTON sedí na LISTEROVĚ sedadle. Další otřes lodi.

RIMMER: Co to bylo?

KOCOUR: To je teda záhada. Na monitorech nic, scannery taky nic.

RIMMER: Jako bychom prošli energetickou kapsou. Už jsme z toho venku.

KRYTON: Podívám se, jestli se o tomto stavu nezmiňuje naše databáze.

Vstoupí LISTER s podnosem. Na něm jsou tři kalíšky a několik obložených chlebíčků.

LISTER: Svačinka. Trochu to trvalo, ale nevěděl jsem, kde všechno je.

KRYTON: Eee ? ukaž mi ten tác, prosím.

LISTER: Proč?

KRYTON: Říká se: ?Proč, pane Krytone.? ? Tomuhle říkáš trojúhelníkové sendviče? Použil jsi úhloměr? To pochybuju! A z těch čokoládových tyčinek mě jímá hrůza. Takhle halabala je vysypat na tác. Musíš je naskládat na úhlednou, strukturovanou hromádku. Takhle by to prostě nešlo. Takže teď se vrať do kuchyňky a začni znova.

LISTER: Ano ? pane. (Mumlá) To je fakt divný, nenormální.

LISTER odchází.

RIMMER: Takový šarlatán, celá ta léta.

KOCOUR: Už víme, do čeho jsme to narazili?

KRYTON: Nóó ? moment. Něco bych měl. (Čte z obrazovky) Zprávy o umělých hvězdných mlhovinách s minovými poli nereálna.

KOCOUR: Jaký pole?

KRYTON: Hmm ? bubliny či kapsy nereálna, které při nárazu mohou vyvolat falešnou realitu s cílem zmást a odradit zloděje.

RIMMER: Od čeho?

KRYTON: To je obraný mechanismus, kterým jsou vybaveny zkušební lodě s prototypy tak silných motorů, že musejí být ochráněny za každou cenu.

RIMMER: Takže my jsme prošli kapsou nereálna?

KRYTON: ?jež vytvořila falešnou realitu a my uvěřili, že pan Lister je? proboha!

Dlouhá pauza, během níž KRYTONOVI dojde, co provedl. Nervózně po sobě začne bubnovat prsty, podobně jako to dělal Stan Laurel.

KOCOUR: Takže on není?

KRYTON: Ne!

LISTER opět vstoupí. Nyní má na podnose velmi propracovanou chatu, vyrobenou z čokoládových tyčinek. Vedle je zelený strom a plot.

LISTER: Svačinka, pánové!

KRYTON: Éééé ... pane, ? já ... ééé ...

LISTER: Co? ... Co říkáte tomu plotu?

KRYTON skryje hanbou obličej.

LISTER: Není úplně dokonalej, ale půjdu ho předělat jestli chcete.

KRYTON: Éééé ... pane, ... mohu vidět Vaši ruku? (Skrz roztrhanou bundu je vidět nepoškozená kůže)

LISTER: Sakra! ... Vypadá normálně, lidsky.

KRYTON: Řekněte mu to vy! ... (Nabírá do pláče) Já musím jít prát spodky.



Vesmír

Kosmik proplouvá skrz mlhu.



Kokpit

LISTER již sedí na svém sedadle. RIMMER a KOCOUR vzadu. Vejde KRYTON s plechovkou piva na podnosu. LISTER si ho nevšímá.

KRYTON: Nepřišlo by Vám k chuti jedno vychlazené pivo?

LISTER si bere pivo, ale zmrazí KRYTONA ledovým pohledem.

KRYTON: (Zoufale) Ó pane, kolikrát se mám ještě omlouvat! Odmít` jste, abych se rozčtvrtil! Co víc můžu dělat?

LISTER: Neboj, já už na něco přijdu. Nejspíš v tom bude figurovat voda, železná tyč, nabíječka a čtyři tisíce voltů stejnosmětnýho proudu.

KRYTON: (Ztrápeně) Ehh. (Usedá na své sedadlo)

RIMMER: Ta mlha houstne, musíme vycouvat dřív, než bude pozdě.

KOCOUR: Sice s tím nozdrounem souhlasím dost nerad, ale v tomhle má pravdu. Scannery nefungujou a můj čichový rozsah je prakticky nula.

LISTER: Ale Kosmik je malej. A může tím prokličkovat, aniž bychom narazili do dalších bublin. Někdo si dal sakra záležet, aby se sem žádná loď nedostala a moc rád bych věděl proč.

RIMMER: Ale jak zaručíš, že...

Narazili na další bublinu.

KOCOUR: A jsme v ní!

LISTER: A jsme v ní!

KOCOUR: Vždyť to říkám!

RIMMER: Kde je kocour?

KOCOUR: Tady jsem.

KRYTON: Zmizel, vzalo ho to!

KOCOUR: Nejsem pryč, jsem tady.

LISTER: Muselo ho to úplně vymazat.

KRYTON: Jak to, že si ho pamatujeme?

RIMMER: Ale koho?

KRYTON: Nevzpomínám si.

KOCOUR: Ehhh, ... ehhh, ... to mi nemůžete udělat! Na mě se nedá zapomenout.

LISTER: Já to nechápu. Prošli jsme nereálnem, a všechno je normální.

KOCOUR: Jak to, že je všechno normální? Jsem neviditelnej!

KRYTON: To nedává smysl. Všechny systémy fungují a všichni tři jsme tady.

KOCOUR: Všichni čtyři! Ehh ... jsme čtyři! Kluci, já jsem tady! Jste slepí a hluchý!

KOCOUR třese s LISTEREM.

LISTER: Nějak se to zase klepe.

KRYTON: Za chvilku jsme v normálním prostoru.

Další otřes Kosmika. LISTER si všimne, že mu KOCOUR třese ramenem.

LISTER: Co to vyvádíš?

KOCOUR: Vidíš mě?

LISTER: No jasně, že tě vidím!

KOCOUR: Zapomněli jste, kdo jsem, vy už nevíte ... děsí mě to tady. Musíme pryč, dokud to jde!

LISTER: Stačí, když nebudeme ztrácet hlavu!

Další otřes. Jejich hlavy se změní. LISTER má hlavu vlka, KOCOUR jelena, RIMMER lišky a KRYTON kohouta.

KOCOUR: Tohle je horší, než trojnásobný kočičí škrábnutí.

Další otřes vše uvede do původního stavu.

KRYTON: Ty kapsy jsou čím dál tím hustší!

Další otřes. Kosmík zmizel. Všichni sedí na sedadlech volně v prostoru.

KRYTON: Tuhle asi nezvládnem!

RIMMER: Já už toho moc nevydržím!

LISTER: Dělejte, jako že nic. Ty kapsy jsou dělaný tak, abysme měli pocit, že se utopíme v absurditě.

KOCOUR: Má pravdu. Prostě proletíme na druhou stranu.

Další otřes vše uvede do původního stavu.

RIMMER: Tak! A už dost! Musíme si promluvit. Krytone, jak daleko je epicentrum?

KRYTON: Při stávající rychlosti další tři dny.

LISTER: (Rezignovaně) Dobře, vzdávám se. Padáme odsaď.

KRYTON: Možná bych o jednom řešení věděl.



Ubikace

LISTER a KOCOUR leží na kavalci. KRYTON dokončuje zadávání čísel na ovládacím panelu

KRYTON: A je to. Nainstaloval jsem stázové utěsnění jednotek hlubokého spánku , takže teoreticky bude zmrazen čas a žádná realita ani nereálno k vám nepronikne.

LISTER: Takže za tři dny.

Kavalec zajíždí nahoru.



Vesmír

Kosmik vylétá z mlhy. Přibližuje se k obrovské kosmické stanici.



Ubikace

LISTER vstává z kavalce a připojuje se k RIMMEROVI a KRYTONOVI u počítače.

LISTER: Tak co? Je to za náma?

KRYTON: Úspěšně jsme pronikli minovým polem a jsme v epicentru.

RIMMER: Ale co to chránilo?

LISTER: Opuštěnou loď. Podle počítače je z osmadvacátýho století a je schopna cestovat v čase.

RIMMER: Lidé?

KRYTON: Všichni mrtví. Tohle byl její první let. Chytili nebezpečný chřipkový virus při cestě do dvacátého století. Ale než zemřeli, naprogramovali loď do hlubokého vesmíru a vytvořili minové pole, aby se nedostala do nepovolaných rukou.

LISTER: Víte, co teď uděláme? Vlezeme na ní, štípneme ten stroj a...



Motorová sekce Kosmiku

Posádka je shromážděná poblíž právě instalovaného stroje času.

LISTER: ...a je to! Máme vlastní stroj času!

KOCOUR: Schválně, jestli funguje.

KRYTON studuje instrukce na dálkovém ovládání.



Kokpit

KRYTON: Pánové, zvolte si rok.

RIMMER: Vzhledem k tomu, že nevíme, jestli ten stroj bude fungovat jak má, navrhuji, abychom vybrali neutrální historické období.

LISTER: Na tom něco bude. Zvolíme si bezpečnou a nudnou dobu. Co třeba 1422?

KOCOUR: A co 1421?

LISTER: Jakej je v tom rozdíl?

KOCOUR: Žádnej. Jen jsem chtěl, aby to vypadalo jako že dávám pozor.

RIMMER: Naťukej tam 1421!

KRYTON: Naprogramováno, pane! Sedmnáctého srpna, časový transfer zahájen.

Vše se na moment rozmlží a zase zostří.

LISTER: No a je to!

KRYTON: Opravdu jsme tam.Všechny lodní chronometry ukazují, že je 16. srpna 1421. O jediný den mimo!

RIMMER: Ukaž to na monitorech, ať víme, co je venku.

LISTER: Tak jo, už to ťukám...



Pohled ven
Krátký pohled do prázdného hlubokého vesmíru



Kokpit

LISTER: To nechápu. Jsme tam, kde jsme byli.

KRYTON: Ovšem, jsme pořád hluboko ve vesmíru, ale jsme ve vesmíru v patnáctém století. ... Není to úžasné?

RIMMER: Takže jsme pořád tři miliony let od Země?

KRYTON: To ano.

LISTER: Jedeme zpátky do přítomnosti.

KRYTON: Hotovo. Spouštím.

Rozmlžení. Zostření. A jsme zase v přítomnosti.

RIMMER: Promiňte, jestli vám připadne, že jsem hloupější než syn vesnického idiota a televizní rosničky, ale co přesně bylo účelem tohoto cvičení? I když bylo úžasné okusit opojnou středověkou atmosféru předrenesančního vesmíru, ten stroj je prakticky k ničemu, že?

KRYTON: Zatím ano, ale jestli získáme pohon rychlejší než světlo, pak budeme mít možnost cestovat kdy a kam se nám zlíbí.

KOCOUR: Něco tu je.

RIMMER: Je to tak. Nějaká loď. Malá. Už je tady.

LISTER: To je signál Jupiterské důlní společnosti. Je to transportní loď. Barva zelená. Živé organismy čtyři ... a jméno Kosmik!

KOCOUR: Možná jsem blázen, ale zní mi to nějak povědomě.



Vesmír

Kolem letí další Kosmik.



Kokpit našeho Kosmika

LISTER: To jsme my. My z budoucnosti. Hele, vysílají S.O.S.

KRYTON: Zavřít komunikační kanály!

RIMMER: Proč?

KRYTON: Jestli ta loď je tahle loď, tak jsou na ní naše budoucí osobnosti. Důsledky setkání by mohly být nedozírné. Lidský mozek neunese poznání své budoucnosti.

LISTER: Jo, ale je víc než jasný, že jsme v nějakým průšvihu. Jinak se neukážeme, ne?

RIMMER: Ne, Kryton má pravdu. Je to příliš nebezpečné. Co kdyby byl jeden z nás mrtev? Jak se s tím vyrovnat?

KOCOUR: Lehce, když to budeš ty.

LISTER: Zase nás zkouší. Mají problémy, nenecháme je v tom plácat.

KRYTON: V tom případě, pane, navrhuji abych ten kontakt navázal sám. Umím poskytnout pomoc a pak si celou tu záležitost vymazat z paměti.



Vesmír

Dva Kosmiky parkují vedle sebe.



Kokpit

Je tu jen KRYTON.

KRYTON: Kosmik ze současnosti volá Kosmika z budoucnosti. Jsme připraveni ke komunikaci.



Střední sekce

KRYTON přijde z pilotní kabiny.

LISTER: Tak jak to šlo? Všechno dobrý?

KRYTON: (Velmi smutně) Pane Listříčku, ... (Mile k LISTEROVI) já Vás mám rád! Vy to víte, viďte? Nerad bych, abyste kamkoliv šel a nevěděl to, pane.

LISTER: (Šokovaně a plný úzkosti) Tak to vybal, Kryťáku. Prozraď nám to.

KRYTON: Něco málo. Jsme to opravdu my, pane, za takových patnáct let. (Skrývá slzy) Taková zbytečná ztráta.

LISTER: Jestli se mi něco stane, tak to chci vědět.

KRYTON: Jediné, co smím prozradit je, že jejich stroj času se zasekl, takže se pohybují jen dopředu. Přeskočili do našeho období, aby si zkopírovali některé součástky z našeho stroje.

KOCOUR: Takže já potkám sám sebe? Klepou se mi z toho kolena.

KRYTON: Nikdo se s nikým nesetká. Dokud budou na lodi, vy nesmíte opustit horní palubu.

RIMMER: No a kdy přijdou?

KRYTON: Za chviličku. Zatím vám připravím večeři. ... Ehh ... (Velmi něžně k LISTEROVI) Říkal jsem si, že Vám udělám trochu kari a omeletu s džemem a džbánek chlazené margarity.

LISTER: To všechno miluju.

KRYTON: (Skoro propukne znovu v pláč) Já vím!

LISTER: Jak uděláš margaritu. Tequila nám už došla.

KRYTON: Dal jsem jednu lahvičku stranou pro ... prostě jenom tak. A vzhledem k tomu, že dnešek ... není ničím významný, tak by bylo vhodné...

LISTER: Už běž Krytone.

KRYTON: Děkuji, pane. Eééé ... eeeeeéééé ... ééééé ...

KRYTON odchází z místnosti. Odvedle je slyšet, jak brečí.



Kuchyňka

KRYTON: (Bere nostalgicky do rukou různé nádobí) Jeho oblíbený talíř. Jeho hrníček. Otvírák na konzervy. kterým si čistíval uši.

Vstoupí LISTER.

LISTER: Nic ti není?

KRYTON: Ne. Vůbec. Ta cibule člověka vždycky dostane.

LISTER: Jaká cibule?

KRYTON: Ta cibule, co ji jdu oloupat. Vždycky mě to nějak rozruší, když ji mám zbavit slupek.

LISTER: Hele, už mě přestaň houpat a... řekni mi pravdu. Umřu, viď? Prostě je po mně. Nezvlád` jsem to.

KRYTON: Jediné, co smím prozradit je to, že všichni čtyři členové posádky Kosmika přijdou na naši loď.

LISTER: Jo, ale já mezi nima nejsem, že ne?

KRYTON: Jeden z nich se jmenuje Dave Lister. Ale musíte mi prominout, už teď jsem řekl příliš.

LISTER: Á... počkej chvíli, teď jsem z toho vážně jelen. Takže jsem přežil?

KRYTON: Řekl jsem vše. Prosím vás, nebudem se hašteřit zrovna dnes.

LISTER: Pozor na ty feferonky! Takhle nám nezbydou ani do zejtřka.

LISTER odchází z místnosti. KRYTON, se slzami v očích, hází celý zbytek feferonek do mixeru.



Ubikace

LISTER připojuje kabely na mediscan, pár okulárů vyčnívá ze zařízení. RIMMER a KOCOUR se na něho dívají.

RIMMER: Hele, ať je to co chce, nic s tím dělat nemůžeš, to je osud.

LISTER: Já to nechápu, tak jsem živej nebo mrtvej? Když jsem mrtvej, jak můžu přijít na loď?

KOCOUR: A co to vlastně děláš?

LISTER: Nabourám se do našich kamer. Kryton vypnul všechny monitory, takže se napojím na mediscan. Až ty maníci napochodujou, chci je vidět.



Střední sekce

KRYTON: (Do spojovacího zařízení) Ukotvení ukončeno, otevírám kabinu. Pánové, vítejte na palubě.

Otevřou se dveře přechodové komory. Kamera ukáže tři páry nohou, které vstupují. KRYTON je očekává. První vstoupí RIMMER Z BUDOUCNOSTI. Má šedé vlasy, knírek a husté obočí. Je tlustý a má hezky vyboulené břicho. Na sobě má velmi křiklavé šaty: žluté sako a oranžové kalhoty. Opovržlivě si prohlíží loď. KRYTON pohlédne na RIMMERA Z BUDOUCNOSTI a je otřesen.

KRYTON: Á, pan Rimmer, pojďte, pojďte dál.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: To jsme doopravdy takhle žili? To je neskutečně depresivní díra.

Vstupuje KOCOUR Z BUDOUCNOSTI. Má dlouhé šedé vlasy, ale na temeni je holohlavý. Na sobě má černé kalhoty, halenu, červený pléd a sako.

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: To víš, teď jsme zvyklí na lepší.

Učeše si hřebenem vlasy. Velký chomáč mu zůstane v hřebenu. S rozpaky se je snaží vrátit zpět na hlavu.

Vstupuje KRYTON Z BUDOUCNOSTI. Na hlavě má paruku a nalepené obočí. Na sobě má volný modrý oblek a rolák. Nese něco ukryté pod černou látkou.

KRYTON: Ty jsi opravdu já?

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: No jen se na něj podívejte. To jsem fakt vypadal tak přiblble?

KRYTON: Co ti to raší na hlavě? Doufám, že to není nakažlivé.

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Jsme cestovatelé časem a velmi často se vracíme zpátky do historie. Takže musím být nenápadný. Nemůžu vypadat, jako kdybych si vyměnil hlavu s nějakou testovací figurínou po havárii.

KRYTON: Teď už překračujeme rámec dohodnuté konverzace. Je ... pan Lister ... vzali jste ho s sebou?

KRYTON Z BUDOUCNOSTI předmět postaví na stůl a sejme z něj látku. Uvnitř je mozek, na který jsou připojeny elektrody.

KRYTON: Pane, vypadáte skvěle. Bál jsem se, že to bude horší.

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Jsem v pohodě, Kryťáku. Stejnej, jako jsem bejval.

KRYTON: Ano, opravdu. Prakticky jste se nezměnil. Kdyby mi o té nehodě neřekli, tak bych si toho ani nevšinmul.



Ubikace

LISTER se dívá kukátkem do mediscanu.

LISTER: Tak už jsem tam. ... Tyjó, ten Rimmer má ale ránu!

RIMMER: Nemoh` jsem se změnit, jsem hologram!

LISTER: Omyl. Dvě jídla a můžeš zápasit v sumo.

RIMMER: No, ukaž mi ho.

KOCOUR: Jsem tam já?

LISTER: Jako živej.

KOCOUR: Jak vypadám?

LISTER: No, moc jasně tě tam nevidím. Ta tvoje hlava hází hrozný odlesky.

KOCOUR: Co to povídáš?

LISTER: (Směje se) Vypadáš jako oškubaný kuře.

KOCOUR: Ukaž, ... tak ukaž.

LISTER: Moment, chci vidět, jestli tam jsem. ... Vypadá to, že ne. Jste tam jenom vy dva, Kryton, ... jéžišmarja!

KOCOUR: Co? Co je tam?

LISTER poodstoupí a s otevřenými ústy se probírá z deprimujícího šoku. RIMMER se nacpe ke kukátku.

RIMMER: Áááá ... sakra!

KOCOUR: Co je? Je tlustej?

RIMMER: Vůbec ne. Naopak, na váze trochu ztratil. ... Vlastně nejenom na váze.

LISTER: Co udělám, že skončím takhle?

KOCOUR se dostane ke kukátku.

KOCOUR: To je tragédie! To je ta nejsmutnější věc, co jsem v životě viděl. ... Tohle je můj zadek! ... Tam by se dalo přistát s letadlem.

LISTER: No a co! Máš plešku a kotel! Tak to chodí, když zestárneš. Ale co já? Ze mě je mozek v láhvi.

KOCOUR: Pořád já, já, já, já!

LISTER: Musíme zjistit, co se děje.

LISTER přejde ke dvěřím, odkud je slyšet konverzaci.



Střední sekce

Posádka z budoucnosti si sedá za stůl. KRYTON jim nalévá váno.

KRYTON: Tohle je naše jediná láhev vína. Šetřili jsme ji pro zvláštní příležitost, a co je mimořádnější, než je toto. Na budoucnost!

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Na minulost!

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Jo!

Všichni z budocnosti trochu upijí, ihned však vše znechuceně vyplivnou.

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Bleee!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Bleeee!

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Tohle je přímo utrejch!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: To máte jenom tuhle břečku? Jsme zvyklí na to nejlepší!

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Krytone, my jsme epikurejci. Putujeme historií a užíváme pouze skvostů, které nabízí.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Delfíní pralinky, pečená slůňata, tulení srdíčka nadívaná holubí paštikou. Jídlo hodné císařů!

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Hodovali jsme s největšíma postavama dějin. S Habsburkama, Borgiema, ...

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Před týdnem uspořádal Ludvík XVI. banket na naši počest.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Ten člověk je prostě třída. Kultivovaný, hýřící vtipem, ...

KRYTON: Byl to idiotický despota, který si žil v přepychu, zatímco jeho poddaní trpěli příšernou bídou.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: My jsme každopádně nic takového neviděli.

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: A jeho žena je vážně rozkošná.

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Tohle jsou nejmilejší hostitelé. Když nepočítám Hitlerovi.

KRYTON: Koho?

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Když se nebudeme bavit o politice, tak jsou fakt skvělí.

KRYTON: Vy se přátelíte s Hitlerovými?

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Jde jen o společenské akce. O jeho práci se nebavíme. Trochu se zasmějeme, dáme si kanastu nebo smíšené čtyřhry s Göringovými.

KRYTON: Já nechci věřit svým uším!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Podívej, musíš pochopit, že jak tak cestujem křížem krážem historií, tak přirozeně chceme vyzkoušet to nejlepší ze všeho. Tak už to na světě chodí, že ty nejlepší lahůdky většinou patří lidem, kteří mají své mouchy.

KRYTON: Hermann Göring že má své mouchy? Co se to s vámi stalo? Zapomněli jste na svou morálku, vzhlížíte k moci a bohatství! A nezajímá vás už nic, než vaše tělesné choutky!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: A že bysme ti o nich mohli vykládat!

KRYTON: Já vás vůbec nepoznávám. Jste jen sobecká a pěkně zvrhlá sebranka, která se poflakuje historií.

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Kristepane! Nechápu, jak jsem mohl být tak hrozně přemrštěný hnidopich.

Je slyšet, jak se rozletí dveře nad schody. LISTER se zastaví na schodech a v ruce má bazukoid, který namíří na posádku budoucnosti. RIMMER a KOCOUR jej následují.

LISTER: Tak, smradi, je konec! Máte dvě minuty na to, abyste vypadli. Nevím, jak se z nás stanete vy, ale nemám v úmyslu vám pomáhat v tom, co děláte.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Ale dřív potřebujeme kalibraci na kompaktoru hmoty u vašeho stroje času.

LISTER: Už jenom minutu čtyřicet!

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Zabít nás, to znamená zabít sebe v budoucnosti, to neuděláš!

LISTER: Co můžu ztratit, svou láhev?

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Pánové, asi se budeme zvedat, ne?

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Jó.

KRYTON Z BUDOUCNOSTI: Bez kalibračních dat zůstaneme trčet na místě někde v prázdnu.

LISTER: Padesát sekund!

KOCOUR Z BUDOUCNOSTI: Jdeme, pánové!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Až si to promyslíš, tak změníš názor. Našemu osudu se nevyhneš, s tím nic neuděláš, nakonec nám pomůžeš.

LISTER vystřelí nad hlavu RIMMERA Z BUDOUCNOSTI.

LISTER: Dvacet sekund! Zalez tam a fofrem.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI ve hněvu rychle odchází.



Vesmír

Kosmik z budoucnosti odlétá pryč od Kosmiku ze současnosti plynulým obloukem.



Kokpit současného Kosmiku

Všichni sedí na svých místech.

KRYTON: Já věděl, že nás to nakonec bude mrzet. Celý život teď budeme myslet na to, že skončíme jako lidé, kterými pohrdáme.

RIMMER: Varovný signál. Plavidlo na zádi. Poslali na nás raketu.

LISTER: Naše budoucí já na nás útočí!

KOCOUR: Voni zešíleli!

Do Kosmika něco narazí

KOCOUR: Přímý zásah! ... Gyroskop je pryč.

KRYTON: Chtějí nás vyřídit!

RIMMER: Další raketa!

LISTER: Posílají zprávu.

Na obrazovce se objeví tvář RIMMERA Z BUDOUCNOSTI.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Pánové, v žádném případě se nedáme připravit o luxus a rozkoše, které poskytuje stroj času. Buďto nám umožníte přistup k potřebným datům, anebo se připravte na to, že vás smeteme z oblohy.

KRYTON: Pokud nás zabijete, je s vámi konec!

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Pořád lepší, než žít jako vy. Jako krysy uvězněné v kleci hluboko ve vesmíru. Na odpověď máte třicet sekund.

Obrazovka pohasne.

KOCOUR: Co budem dělat?

RIMMER: Je vůbec možné je porazit?

KRYTON: Jejich loď je výrazně lepší, nemáme žádnou šanci je porazit.

RIMMER: Takže já říkám bojovat!

KRYTON: Pane Rimmere!?

RIMMER: Lepší mrtvý než magor!

LISTER: Jasně! ... Kocoure?

KOCOUR: Lepší mrtvej než zadek jako almaru!

LISTER: Krytone?

KRYTON: Cokoliv je lepší než ta paruka!

LISTER: Zvednout štíty, odjistit lasery!

KOCOUR: Zvednuto, ... odjištěno!

KRYTON: Cíl určen!

LISTER: Zaměřuju, ... pálím!

KRYTON: Zásah! ... Raketa na pravoboku. Pěkná rána!

KOCOUR: A teď si dáme dezert!

RIMMER: Varovný signál. Zaměřili nás!

LISTER: Půjdu po jejich nádržích.

KRYTON: Máte je tam!

LISTER: Zaměřeno, ... pal!

LISTER je vymrštěný ze sedadla a v oblaku jisker odlétá na podlahu skoro až ke KRYTONOVI.

KRYTON: Pane Listere!

KOCOUR: Jak je na tom?

KRYTON: (Ulekaně) Je ... mrtvý, pane.

RIMMER: Teď to jde na trup! ... Do minuty bude po nás!

Další výbuch. KOCOUR je odhozený na KRYTONOVU konzoli.

RIMMER: Kocoure!

KRYTON: Mrtvý! ... Ale mohla by tu být ...

Další výbuch. KRYTON odlétne. Zděšený RIMMER spěchá ke KRYTONOVI.

RIMMER: Krytone, Krytone, co tady mohlo být? ... Nějaká možnost? To jsi chtěl říct? ... Promluv, Krytone! Jak se dá změnit to, co se děje?

Něco si nad jeho tváří uvědomí. Kosmik se stále otřásá. RIMMER spěchá do střední sekce, kde popadne bazukoid. Rozkopne dveře a běží lodí do motorové sekce. Všechno kolem se hroutí. Zamíří na stroj času a stiskne spoušť. Stroj času je zničen.



Vesmír
Výstřel na Kosmíka letícího vesmírem. Laserová střela jej zasáhne a zcela rozmetá.

---
Autoři přepisu: Pavla Volfová (Nirvanah) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: nirvanah@cervenytrpaslik.cz + rimmer@cervenytrpaslik

0.0022