Škvíra ve stázi

Díl č. 10 (2. série - 4. epizoda)

Všechny scénáře

Vesmír

HOLLY: Těžařská loď Červený trpaslík tři miliony let v kosmu. Její posádka: Dave Lister, poslední žijící člověk; Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy; a tvor, který se na lodi vyvinul z kočky. Konec sdělení.

HOLLY: (Hlas, v pozadí pluje Červený trpaslík) Dodatek: Na cestě zpět na Zemi jsme narazili na mnoho podivných věcí. Minulý týden jsme objevili měsíc, který měl stejný tvar jako zadek Marilyn Monroe. Obletěli jsme ho hned několikrát.



Kapitánova kancelář - minulost

Jsou tu LISTER, RIMMER a kapitán HOLLISTER. Obraz je černobílý. Kapitán mluví do telefonu, vypadá unaveně. LISTER sedí na židli s nohama na stole a nudí se. RIMMER stojí opodál.

HOLLISTER: Souhlasím. (Položí telefon) Rimmere, hlavně stručně.

RIMMER: Rád bych, aby bylo zaznamenáno, že jejich technik Lister David--

HOLLISTER: Stručnějc.

RIMMER: --propašoval na loď Červený trpaslík zásilku halucinogenní houby ?Fungus Titanicus?, známější mezi vesmírnými hipíky pod názvem ?veselá houba?.

HOLLISTER: Je to pravda?

LISTER: No, tak trochu.

RIMMER: A 26. února v 8 hodin navázal rozhovor s druhým technikem Rimmerem Arnoldem J.--

HOLLISTER: Pro Boha Svatého, Rimmere!

RIMMER: --výsledkem čehož byl návrh výše zmíněného Listera výše zmíněnému Rimmerovi, že mu uvaří snídani.

HOLLISTER: Jo, už tomu začínám rozumět.

RIMMER: Snídaně se skládala ze dvou vajec, tří plátku slaniny, rajčete, dvou nožiček párku, malé porce hranolků... a velké porce výše zmíněných hub. Zkonzumovav tento pokrm, druhý technik Rimmer Arnold J. prožil cosi, co se dá popsat pouze jako výlet do dálek neboli trip. Neboli silný halucinační záchvat.

HOLLISTER: Listere, je tohle pravda?

LISTER: Vůbec ne. Měl jenom jedno vajíčko.

RIMMER: Výše zmíněný Rimmer, tedy já, se pak zúčastnil inspekční přehlídky. A byl zcela nahý až na pár kožených řidičských rukavic a plavecké brýle. Pod vlivem této psychedelické snídaně poté napadl dva důstojníky, jenž považoval za žirafy vyzbrojené bazukoidy.

HOLLISTER: (K LISTEROVI) K tomuhle jsi musel mít sakra dobrý důvod.

LISTER: To jsem měl.

HOLLISTER: Pročs to udělal?

LISTER: Myslel jsem, že bude prča.

HOLLISTER: Tak. Čtrnáct dní natírání. Odchod.

RIMMER: Se vší úctou, pane, za zločin takového kalibru se dává patnáct let vězení.

LISTER: To ti děkuju.

HOLLISTER: Rimmere, řek` jsem odchod.

RIMMER: Dva týdny?

HOLLISTER: To stačí.

RIMMER: Pouhé dva týdny?

HOLLISTER: Už jsi slyšel, že ty dva stačí!

RIMMER: Se vší úctou, pane, ale Vy máte nejspíš v kebuli piliny.



Koridor - minulost

Lidé chodí sem a tam. Vypadají zaneprázdněně.

RIMMER: Osm týdnů natírání! Jak to že já dostanu osm a ty jenom dva? Čím jsem si to zasloužil? Co jsem komu udělal?

LISTER: Neměl jsi mu rvát tu tužku do nosu.

RIMMER: Bylo to gumou napřed! A navíc doktor mu ji vyloví raz dva.

LISTER: Roztrhal jsi a spolknuls mu fotku jeho ženy.

RIMMER: To já netušil. Myslel jsem, že je to reklama na ?Planetu opic?.

Zastaví se před automatem. LISTER zmáčkne tlačítko.

LISTER: Dvakrát čaj.

KOLEMJDOUCÍ: Dovolíte?

LISTER: (K RIMMEROVI) Podivej se, za ty houby se vážně omlouvám, krucinál. Já to neodhad... nejsem přece nezodpovědnej hajzlík. Když se to tak vezme, tak jsem vlastně slušnej chlap.

RIMMER: Kdes je sebral?

LISTER: Štíp jsem je. Byly ve skříňce. Musely bejt toho somráka Harrise.

Vstupují do své kajuty.

RIMMER: Proč jsi tohle neřek` kapitánovi?

LISTER: Jo, abych dostal někoho do průšvihu.

RIMMER: Cha, třeba aby osm neděl natíral loď?

LISTER: Tak promiň.

RIMMER: Dones skafandry.

LISTER odchází. Náhle se odněkud ozve hlas.

HLAS: Jen žádnou paniku, Arnolde. Buď v naprostém klidu. Za chvilku vylezu a chci, abys byl v pohodě. Připraven? Tak já jdu.

Ze stolu se vynoří holografická hlava - RIMMER, se stříbrným ?H? na čele. RIMMER zděšeně uskočí.

HLAVA: Ahoj, šlo to docela hladce. Podívej, na šestnáctém podlaží je škvíra ve stázi. Já už jsem mrtvý, ale ty nejsi, a když tě zachráním, tak neumřeš a já taky ne, takže ty nebudeš mrtvý a já taky ne.

RIMMER si podezíravě čichá ke svému kelímku, zda ho LISTER znovu nenadopoval.



Vesmír

Černobílý Červený trpaslík letící vesmírem pomalu získává svou charakteristickou barvu. Jsme v přítomnosti.



Ubikace - přítomnost

Vše už je v barvě. LISTER sedí u stolu a čte si. KOCOUR sedí na horní pryčně a šije. Vstoupí RIMMER.

RIMMER: Dobrá četba?

LISTER: Jo, docela ujde.

RIMMER: Nevěděl jsem, že čteš.

LISTER: Moc ne, ale tohle stojí za to.

RIMMER: Co to je?

LISTER: Tvůj deník.

RIMMER: Cože!?!!

LISTER: Nevěděl jsem, že jsi posílal milostný dopisy Carol McCauleyový.

RIMMER: Listere, tohle je můj soukromý, osobní, soukromý deník; plný mých osobních, soukromých, osobních věcí.

KOCOUR: Už je veřejný.

RIMMER: To se mi snad zdá! Tys ho předčítal Kocourovi!

KOCOUR: Jen ty nejlepší kousky!

LISTER: (Čte) ?Carol McCauleyová, Vaše oči jsou jako dvě křišťálová jezírka.?

RIMMER: Přestaň.

LISTER: ?Vaše vlasy jako zlatý vodopád.?

RIMMER: Přestaň.

LISTER: ?A z Vašich minisukní jsem jak žhavá kamna.?

RIMMER: Listere, okamžitě zavři zobák.

LISTER: Vždyť o nic nejde. Přečti si můj deník.

RIMMER: Kdo stojí o tvůj deník? Je to samý pubertální nesmysl o Kristině Kochanské.

LISTER: Aha, takže ty jsi můj deník už četl.

RIMMER: Ano, ale aspoň jsem měl tolik slušnosti, abych ho četl tobě za zády.

KOCOUR: Má pravdu. Tak by to bylo rozhodně slušnější.

LISTER: Nakonec já k tomu mám důvod. Podívej, co jsem našel dneska ráno u Kochanský.

RIMMER: No a?

LISTER: No jenom se koukni!

RIMMER: Svatební fotka.

LISTER: Jo, no a kdo je ten rozkošnej mladej bejček, co si vzala?

RIMMER: To jsi ty! Ale ty sis ji přece nevzal!

LISTER: No právě! Takže jak je tohleto možný? Ledaže bysme se vraceli v čase.

RIMMER: A jak to souvisí s mým deníkem?

LISTER: Vem si tenhle kousek o těch houbách. A jak jsi viděl svoji hlavu vylejzat ze stolu, to podle mě nebyly halucinace, ale to jsi viděl sebe teď, jak ses vrátil do minulosti.

KOCOUR: Jedna stará kočičí moudrost, která se sem teď moc hezky hodí, říká: ?Co to sakra meleš, ty vořechu??

LISTER: Poslouchej, co tady je. ?Ta hlava vyjela ze stolu a povídá: ?Jsem z budoucnosti a chci ti zachránit život. Na šestnáctém podlaží je škvíra ve stázi.? Já myslím, že to nebyly halucinace.

RIMMER: Co je škvíra ve stázi?

Na monitoru se objeví HOLLY.

HOLLY: Tak co, chlapi, jak u vás swinguje život?

LISTER: Čau Holle. Co je škvíra ve stázi?

HOLLY: No, v zásadě, když to mám vysvětlit co nejjednodušeji, tak aby to pochopil každý laik, tak škvíra ve stázi je škvíra ve stázi, proto se jí říká ?škvíra ve stázi?.

LISTER: Ty nevíš, viď, Holle?

HOLLY: Ne, nevím.

LISTER: Navrhuju, abysme se tam podívali a zjistili, o co jde.

RIMMER: Jak to že vůbec nikdy nic neví? Má mít přece IQ šest tisíc!

HOLLY: Šest tisíc není tak moc. Tolik má dvanáct tisíc hlídačů na parkovištích.

RIMMER: Ale ty nevíš nic.

HOLLY: Hele, jsem jeden z těch nejvymakanějších počítačů, co kdy člověk vymyslel. No a proto jsem téměř bezchybnatý.

LISTER: Bezchybný.

HOLLY: Přesně.



Expresní výtah

Velký, pohodlný prostor, připomínající spíše vnitřek letadla než výtahu. Na stěnách je napsáno anglicky a v Esperantu ?Expresní výtahy?. Když se všichni usadí, LISTER sdělí cíl cesty.

LISTER: Do šestnáctýho.

RIMMER: To bude nekonečné.

Na televizní obrazovce se spustí výtahové instruktážní video.

SLEČNA: (Na videu) Vítám Vás v expresním výtahu do šestnáctého podlaží. Sestoupíme teď o dva tisíce pět set šedesát sedm pater a za minimální příplatek budete mít možnost sledovat film ?Jih proti severu?. Podíváte-li se doprava a doleva, zjistíte, že žádné východy tam nejsou. Ve vysoce nepravděpodobném případě, že by výtah nouzově zastavil, je smrt jistá. Kazetu na nahrávku Vaší poslední vůle najdete pod sedadlem a z poličky nad Vaší hlavou se spustí pytlík se sedativy a kyanidovou kapslí.

LISTER: Tyhle řeči mě vždycky strašně děsej.

SLEČNA na videu zvedá s úsměvem kapsli.

SLEČNA: Kyanidovou kapsli jednoduše rozlomíte, takto (Rozlomí ji), a vložíte pod jazyk.

Umístí si kyanidovou kapsli pod jazyk a s úsměvem padá mrtvá k zemi. Instruktážní video končí. Objeví se logo expresních výtahů.

Později: Dveře se otevírají na šestnáctém podlaží. Vystupuje LISTER, následován RIMMEREM a KOCOUREM. Všichni vypadají, že ve výtahu strašně trpěli. Nejhůř vypadá KOCOUR. Vrávorá z výtahu a drží se za břicho.

SLEČNA: Děkuji Vám, že jste si k cestě vybrali expresní výtahy a omlouvám se za zpoždění.

KOCOUR: Měla byste se omlouvat za to kuře! To bylo poprvé, kdy mi chutnal obal víc než obsah.



Koridor na šestnáctém podlaží

LISTER: Tady musí bejt ta škvíra.

Ve stěně je obrovská, zeleně zářící díra. LISTER do ní opatrně vnoří ruku. Jeho ruka zmizí. Vytáhne ji a ona se znovu neporušená objeví. LISTER se koukne na ostatní.

LISTER: Tak jdem na to.



Sprchy - minulost

Vstoupí skrz škvíru do pánských sprch na druhé straně stěny, ale také do tři miliony let vzdálené minulosti. Digitální hodiny na stěně nad zrcadly ukazují 22. března 2077. Vrátí se škvírou zpět, dříve než ho některý z holících se mužů v zrcadle zaregistruje.



Koridor na šestnáctém podlaží - přítomnost

Kývne na RIMMERA a KOCOURA.

LISTER: Je to bezpečný. Můžem projít.



Sprchy - minulost

Vrátí se škvírou zpátky do minulosti. RIMMER a KOCOUR ho následují. Všichni teď stojí v jedné sprše.

KOCOUR: (K RIMMEROVI) Co to je?

RIMMER: Je to trhlina v časoprostorovém kontinuu.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Co to je?

LISTER: Ve stázi přestává plynout čas, takže se vracíme zpátky. Pokaždý, když je v ní nějaká škvíra, tak se uchová všechno to, kam unikla, a to je tady.

KOCOUR: (K RIMMEROVI) Co to je?

RIMMER: Ea, singularita, je to bod, ve kterém normální zákony prostoru ani času nefungují.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Co to je?

LISTER: Dveře do minulosti.

KOCOUR: Jo, kouzelné dveře! Proč to neřeknete rovnou?

LISTER: O jakej časovej úsek jde? Kolik to bylo? Tři neděle, který se pak vymazaly?

Muž chystající se použít sprchu v ní nalezne tři zcela oblečené vetřelce.

LISTER: Ahoj.

KOCOUR: Ahoj.

RIMMER: Ahoj.

LISTER: Promiň, tohle je konference agrofobní společnosti.

LISTER zatáhne závěs.

RIMMER: Co kdybychom vzali někoho zpátky?

LISTER se rozhlídne a čapne mýdlo.



Koridor na šestnáctém podlaží - přítomnost

Projdou zpátky škvírou. LISTER rozevře dlaň a z mýdla je tři miliony let starý prach.

LISTER: Ledaže bysme ho chtěli mít v prášku.

KOCOUR: Koho bys chtěl vzít zpátky?

RIMMER: Sebe.

KOCOUR se podívá na LISTEROVU dlaň.

KOCOUR: Jdeme na to!



Ubikace

RIMMER a LISTER leží každý ve své posteli.

RIMMER: Jakou to má cenu, když nemůžeš vzít nikoho zpátky?

LISTER: Viděl jsi tu fotku. Oženil jsem se s ní.

RIMMER: Co z toho budeš mít? Za tři týdny je z tebe radioaktivní prach! To si vem rovnou krabičku plutonia.

LISTER: Já s ní zůstanu.

RIMMER: Ty s ní zůstaneš? Kvůli třem nedělím s ní chceš přijít o život?

LISTER: Jo.

RIMMER: (Vyskočí z postele) Á, to se mi snad jen zdá. Copak jsi takový sobec?

LISTER: Cože?

RIMMER: A co já? Dal jsem ti nejlepší léta své smrti! To jsi celý ty. Tři roky, díky, kamaráde, já padám. Žádná lítost? Žádné sevření v hrdle? Kdepak, ty myslíš na Kochanskou a jediné, co tě teď svírá, jsou trenýrky.

LISTER: Já do toho jdu, Rimmere. V životě totiž moc šancí ke štěstí nemáš, takže je musíš využít všechny.

RIMMER: (Sedne si na židli) Sdílím kabinu s postavou z románu od Harlequina.

LISTER: Co by jsi dělal ty na mým místě?

RIMMER: Co já vím... dělej si, co chceš.

LISTER: Co jsi vlastně zač, Rimmere? Ty mě nemáš moc rád.

RIMMER: Nemám, jo?

LISTER: Ne.

RIMMER: Tak ne.

LISTER: Nemáš, viď, že ne? Nemáš mě rád.

RIMMER: Tak to si myslíš?

LISTER: Jo.

RIMMER: Tak já ti něco řeknu a možná z toho budeš v šoku.

LISTER: Co?

RIMMER: Máš pravdu. Nemám tě rád. Nemám rád ten tvůj typ. Ale z nějakého podivného důvodu... nevím, k čemu to všechno je. (Lehne si do postele) Mně nikdy v životě nic nevyjde. Jsem asi jediný na světě, kdo si koupí oříškovou čokoládu bez jediného oříšku.

LISTER: Tak už to chodí, Rimmere. Lidi potkáváš a opouštíš je. Když mi bylo deset, měl jsem kamaráda Duncana. Byl to fakt nejlepší kamarád. Všechno mě naučil. Ukázal mně, jak si nalepit zrcátka na boty, abych viděl holkám pod sukni. Kvůli práci se pak musel přestěhovat do Španělska. Kvůli práci, co odved` na jedný bance. Víckrát jsem ho neviděl. Ale furt na něj vzpomínám... pokaždý, když se podívám na boty.

RIMMER: Těžko bys mi to vysvětloval. Ani nevím, proč mě to překvapuje. Stejně mě každý nakonec nechá. Holky, rodiče... jednou jsem choval i lumíka. Měl jsem kluka moc rád. Postavil jsem mu i zídku, ze které moh` skákat. Nechtělo se mu ani za nic. Jednou o Vánocích jsem mu na prstu podával kus biskupského chlebíčku. Kousnul mě! Zahryznul se mi do prstu a nechtěl mě pustit. Tak jsem mu musel rozmáznout hlavu o stěnu ložnice. Z toho mi opravdu bylo moc smutno. Ten hnusák mi zničil tapetu s helikoptérami.

LISTER: Víš, možná je způsob, jak lidi z minulosti dostat sem.

RIMMER: Á, jak?

LISTER: Je tam rezervní stázová kóje, ne? Jednu osobu bysme mohli vzít a přesvědčit jí, aby se nechala uvést do stavu nevědomí.

RIMMER: A kdyby to všechno přežila.

LISTER: Jo. A až bude tady, tak jí stačí vzkřísit a máme to!

RIMMER: Paráda! Zachránil bych si život a nebyl mrtvý!

LISTER: Jenom si představ -- vrátila by se!

RIMMER: Vrátil bych se sem! Byl bych tu dvakrát -- jednou živý a jednou mrtvý -- jeden na všední dny a jeden na neděle.

LISTER: Hele! Vejde se tam jeden a bude to Chrissie!

RIMMER: Rimmsy!



Ubikace, příštího dne

LISTER se připravuje na výlet do minulosti. Balí si nějaké věci do batohu. Vstoupí KOCOUR, v křiklavém, zářivém, stříbrném smokingu. Zakryje rukou oči Marylin Monroe na plakátu na dvířkách LISTEROVY skříňky.

KOCOUR: Ááááúú! Nekoukej na mě, nebo zešílíš! (K LISTEROVI) Tak co? Vypadám v tomhle dost nenápadně?

LISTER po něm hodí oranžovou pracovní kombinézu.

LISTER: Vem si tohle.

KOCOUR: Cože?

LISTER: V tomhle budeš svítit na sto honů.

KOCOUR: Á, tímhle bych si ani neleštil boty!

LISTER: Hele, na těžařský lodi nemůžeš mít vohoz jako finalista z taneční soutěže.

KOCOUR: Ale takhle mě přece každý přehlídne!

LISTER: O to tady jde.

KOCOUR: Á, nikdo mi neřekne: ?Co je to za kluka? Vypadá božsky!?

LISTER: Navleč si to.

KOCOUR: Á, no, možná když trochu rozšířím klopy, nalepím pár flitrů a dám vycpávky...

LISTER: Oblečeš si to?

KOCOUR: Kde je náš dutohlav?

LISTER: Rimmer? V noci se vytratil. Nejspíš bude v minulosti a snaží se zachránit svojí kůži.

LISTER dýchne na sklíčko svých hodinek a otře ho rukávem.

LISTER: (K hodinkám) Slyšíš mě, Holle?

Pod sklíčkem LISTEROVÝCH hodinek je místo ručiček a čísliček displej, na němž se objeví HOLLY.

HOLLY: Á. Prosím tě, příště na mě nedýchej.

LISTER: Prima, tak jdem.

HOLLY: Ani trochu mě nebaví být hodinkami, co se houpou ze strany na stranu. A předem mě upozorni, než mě dáš do kapsy. Málem jsem měl smrt z toho, jak mě vyděsily ty tvé slepené karamely.

LISTER: No jo, bezva...

LISTER vytáhne z kapsy neforemnou špinavou hmotu...

HOLLY: Už zase.

...vyhodí ji do vzduchu a chytí do pusy.

LISTER: (Ke KOCOUROVI) Vem si to na sebe!

KOCOUR: Fuj.



Koridor na šestnáctém podlaží

Vstoupí LISTER následován KOCOUREM, který se směje pln očekávání.

LISTER: Tady to je. Hlavně se mě drž, jo? Slibuješ?

KOCOUR: Jo.

Projdou škvírou.



Sprchy - minulost

LISTER vstoupí první. Ve sprše stojí muž. Je docela překvapen, kdo ho to ruší.

LISTER: (Improvizuje) Ea, nechtěl byste polibkogram? Pardon.

Muž udiveně vrtí hlavou a LISTER utíká pryč. V několika sekundách je muž opět vyrušen. Tentokrát mu do sprchy vleze Felis Sapiens.

KOCOUR: Promiňte, neviděl jste tady náhodou takovýho mrňouse s copánkama?

LISTER: (Hlas zdaleka) Kocoure, pocem!

KOCOUR se chystá odejít. Sklopí oči a pohledem zavadí o mužství sprchujícího se nešťastníka. Rychle pozvedne zrak.

KOCOUR: Ea, to nic. Důležitý je charakter.



Odbavovací koridor

Olaf PETERSON, LISTERŮV dobrý přítel, který je skoro pořád namol, právě zaměřil dvě slečny z těžkými kufry. Přiběhl k nim zezadu.

PETERSON: Zdravím vás, božská stvoření. Zpátky z dovolené? Ukažte, jsou na vás moc těžké. Jmenuju se Olaf Peterson. V posteli jsem kanec.

Když se PETERSON chopí kufrů, z nedalekého výtahu vystoupí LISTER a KOCOUR.

PETERSON: Je to pro mě čest nést osobní zavazadla takovým krásným dámám.

Vtom LISTER zahlédne PETERSONA -- kterého neviděl dva roky -- a běží ho pozdravit.

LISTER: Petersone!

PETERSON: Ahoj.

LISTER: Jak se máš kamaráde? To se mi zdá, to seš fakt ty! Stejskalo se mi po tobě. Tak sakra dej mi pusu, ty smraďochu.

Políbí PETERSONA..

PETERSON: (Zděšen) To je jenom kamarád!

LISTER: (Nadšen) Jsem jako ve snu!

PETERSON: Neviděl mě od snídaně. (K LISTEROVI) Co blbneš?

LISTER: Stavim se potom u tebe.

PETERSON: (Snaží se to před děvčaty zachránit a odchází) Jasně.

LISTER: Ne, fakt slibuju, že se stavim u tebe na pokoji.

PETERSON: Listere, za tohle tě zabiju!

KOCOUR stojí u zdi, na níž je umístěn plakát zvoucí na maškarní. Pár oděný v maskách si ho jde přečíst a ujistit se, že se dnes večírek skutečně koná. KOCOUR je nezvyklými převleky mírně vyděšen.

LISTER: (Ke KOCOUROVI) To byl Peterson, můj kámoš. Bejvali jsme furt spolu. Jsem z toho vedle... kdo by tomu uvěřil, že zase všechny uvidim.

Zkříží ruce na prsou a jednou z nich se drbe v podpaží.

HOLLY: Á, Dave, měj trochu ohledy. Jsem jak v deštném pralese.

LISTER: Promiň, Holle.

Okolo projdou dvě krásné slečny. KOCOUROVA reakce se dala čekat.

KOCOUR: Vuááá! Páni, takhle blízko ženskejm jsem ještě nebyl! Mám chuť něco udělat, ale vůbec nevím, co. Ať je to, co chce, chce se mi to hrozně moc, uááá!



Koridor

Po chodbě jdou LISTER Z MINULOSTI a RIMMER Z MINULOSTI a povídají si o nedávném setkání s kapitánem HOLLISTEREM..

LISTER Z MINULOSTI: Roztrhals a spolknuls mu fotku jeho ženy.

RIMMER Z MINULOSTI: To já netušil. Myslel jsem, že je to reklama na ?Planetu opic?.

Zastaví se před automatem. LISTER zmáčkne tlačítko.

LISTER Z MINULOSTI: Dvakrát čaj.

RIMMER: (Zakrývajíc si své ?H? na čele prochází okolo) Dovolíte?

LISTER Z MINULOSTI: (K RIMMEROVI Z MINULOSTI) Podivej se, za ty houby se fakt omlouvám, do prčic. Já to neodhad... nejsem přece nezodpovědnej hajzlík.



Ubikace

RIMMER vstoupí do kajuty, propadne skrz desku stolu a skryje se pod ním. Za několik sekund, LISTER Z MINULOSTI a RIMMER Z MINULOSTI vejdou do kajuty.

RIMMER Z MINULOSTI: Proč jsi to neřek` kapitánovi?

LISTER Z MINULOSTI: Jo, abych dostal někoho do průšvihu.

RIMMER Z MINULOSTI: Cha, třeba aby osm neděl natíral loď?

LISTER Z MINULOSTI: Tak promiň.

RIMMER Z MINULOSTI: Dones skafandry.

LISTER Z MINULOSTI odchází. RIMMER pod stolem začne svou přesvědčovací akci.

RIMMER: Jen žádnou paniku, Arnolde. Buď v naprostém klidu. Za chvilku vylezu a chci, abys byl v pohodě. Připraven? Tak já jdu.

Vynoří hlavu z desky stolu. Jeho minulá verze zděšeně uskočí.

RIMMER: Ahoj. V šestnáctém podlaží je škvíra ve stázi. Já už jsem mrtvý, ale ty nejsi, a když tě zachráním, tak neumřeš a já taky ne, takže ty nebudeš mrtvý a já taky ne.

RIMMER Z MINULOSTI si podezíravě čichá ke svému kelímku, zda ho LISTER znovu nenadopoval.

RIMMER Z MINULOSTI: Já ti můžu rovnou říct, že vím, co jsi zač.

RIMMER: Opravdu?

RIMMER Z MINULOSTI: Jsi houba, viď, že jo?

RIMMER: Co že jsem?

RIMMER Z MINULOSTI: Halucinace. Zmiz odtud.

RIMMER: Ne, podívej. Já jsem přišel z budoucnosti, abych tě varoval, že za tři miliony let budeš mrtvý.

RIMMER Z MINULOSTI: Cha, no né, vážně?

RIMMER: Ano. Něco s tím teď můžeš udělat.

RIMMER Z MINULOSTI: A co navrhuješ? Vypustit veku? Víc vlákniny!?

RIMMER: Ty mě neposloucháš! Musíš projít stází.

RIMMER Z MINULOSTI: Koukej zmizet!

RIMMER: Já se brzo vrátím.

RIMMER se potopí zpátky pod stůl přemýšlet, jak své minulé já přesvědčit o nebezpečí, které mu hrozí.

RIMMER Z MINULOSTI: Klid, Arnie. Už je to pryč.

Dojde k umyvadlu a pro jistotu do něj vylije čaj z kelímku, který si s LISTEREM Z MINULOSTI dali v automatu. Kouká se na sebe do zrcadla, zda nenese známky nějaké choroby. Vstoupí kapitán, oblečený jako kuře. RIMMER Z MINULOSTI na něj nevěřícně kouká, neschopen uvěřit tomu, co vidí.

HOLLISTER: Rimmere.

RIMMER Z MINULOSTI: Kruci, teď je z Vás kuře!

HOLLISTER: Poslyš, chtěl jsem se omluvit. Oběma nám trochu ruply nervy... měl jsem toho fakticky moc.

RIMMER Z MINULOSTI, přesvědčený o tom, že vše, co vidí, je jen důsledek pozření další ?veselé houby?, se otočí na kapitána.

RIMMER Z MINULOSTI: Padejte vodsaď.

HOLLISTER: Já vím, že jsem ti neměl dávat to natírání, trochu jsem to přehnal.

RIMMER Z MINULOSTI: Ale jděte. To je zlé, kapitáne Calimero!

HOLLISTER: Cože? No jo. (Ukazuje svůj kuřecí převlek) Tohle jsem si... vzal na ten dnešní večírek.

RIMMER Z MINULOSTI: Napůl člověk, napůl kuře... Se mnou to ani nehne, protože já vím, co jsi zač. (Dělá slepičí zvuky) Ko ko ko ko ko!

Kopne kapitána mezi nohy. Ten se svíjí bolestí.

RIMMER Z MINULOSTI: A teď se vytrať, než ti vyrvu drůbky a narvu ti cibuli do toho tvého rozcapeného zobáku.

HOLLISTER: (Rozzuřeně) Rimmere, jako bych nic neřek`! Natírat budeš osm měsíců!

RIMMER Z MINULOSTI: To bude trochu problém, protože já od slepic rozkazy neberu.

HOLLISTER: Víš, co, Rimmere? Ty budeš natírat osm let!

RIMMER Z MINULOSTI: Jistě. Hned si to poznamenám, ano?

Vezme štětku a kýbl plný zelené barvy a na prsa kapitánova kuřecího převleku začne psát osmičku.

RIMMER Z MINULOSTI: Osm... let. Ták hezky.

Vrhne celý kýbl barvy kapitánovi do obličeje.



Kajuta Kochanské

Kristinina spolubydlící otevře dveře. Za nimi stojí LISTER a KOCOUR.

LISTER: Ahoj. Je doma Christine?

SPOLUBYDLÍCÍ: Ne, je ještě na dovolený.

LISTER: A kruci. A neříkala, kam jede?

SPOLUBYDLÍCÍ: Odjela na Ganymede, do Holiday Innu.

LISTER: Díky.

LISTER odchází. KOCOUR zůstává stát a zubí se na Kristininu SPOLUBYDLÍCÍ. Je to první žena, které stojí tváří v tvář. LISTER přeruší jeho rozjímání. Nejdřív mu zaklepe na rameno, a když KOCOUR nereaguje, čapne ho a vytrhne ze dveří.



Recepce Ganymede Holiday Innu

Nóbl, přepychové a uhlazené. Je tu rušno. Každý někam pádí, roboti nosí zavazadla... LISTER se obrátí na recepci. KOCOUR stojí uprostřed sálu a rozhlíží se.

LISTER: Hledám Kristinu Kochanskou. Je to opravdu velká kočka, fakt kus. Měla letět na Ganymede. Můžete mně říct, jestli jste jí neviděla?

Ke KOCOUROVI přijede na kolečkách kufr.

KUFR: Promiňte.

KOCOUR se zmateně rozhlíží.

KUFR: Ne, ne. Tady dole.

Podívá se dolů.

KUFR: Jo. Neviděl jste člověka, co ztratil zavazadla, asi tak stopětasedmdesát, vlasy šedý jak myš?

KOCOUR: Ne, neviděl.

KUFR: To snad ne. Vsadím se, že ho zase poslali na špatný letiště!

KOCOUR kouká, jak kufr odjíždí, a vrazí do příchozí dámy, jež má kolem krku kožešinu z lišky.

KOCOUR: Promiňte.

Když spatří kožešinu, okamžitě reaguje.

KOCOUR: Ááá! Ježiš! Chce tu paní uškrtit!

Vytrhne procházejícímu číšníkovi-androidovi sifon a začne s ním útočit na kožešinu. Vyděšená žena, přesvědčená o tom, že je napadena nějakým (hezky oblečeným) šílencem, začne prchat. KOCOUR z ní strhne kožešinu, hodí ji na zem a začne po ní dupat. Žena uteče.

KOCOUR: Nebojte se, paní -- ta už nikoho škrtit nebude!

Přichází LISTER s kouskem papírku, na němž má napsáno číslo pokoje KOCHANSKÉ.

LISTER: Kocoure, mám to, jdeme.

KOCOUR: Á, nech mě.

LISTER: Tak pojď už sakra! Tudy!

KOCOUR: Kam mě to táhneš?

LISTER: Tak neblbni a pojď!



Chodba hotelu

LISTER se zastaví přede dveřmi Kristinina pokoje. Zírá na květiny, na ceduli ?Nerušit?, na plaketu ?Pokoj novomanželů? na dveřích a na dvoje boty přede dveřmi. To je nezvratný důkaz. V pozadí začnou hrát smutné tóny.

LISTER: To už je vdaná.

Odvrátí se ode dveří. Zlomený a zničený. Pak si vzpomene...

LISTER: A co potom ta fotka?

KOCOUR ji vytáhne z kapsy a podá ji LISTEROVI.

LISTER: Já nejsem ženich. (Ukazuje na osobu, která stojí po druhém Kristinině boku) Ale tohle je ženich!

KOCOUR: No jo -- není tak hloupá, jak jsme si mysleli!

LISTER: Jak to že mě každá nechá kvůli úplnejm magorům? Jak to že dostanu kopačky kvůli chlapovi, co nosí rolák a kouří fajfku? A baští jenom přírodní jogurt! Je ohleduplnej, cituplnej, duchaplnej a Bůh ví, čeho všeho je ještě plnej. Je posedlej cenou nemovitostí a život tráví ve starožitnictví, kde hledá výhodný koupě a pije víno. Nikdy ne pivo, že jo, vínečko! ?Co si dáš k těm cornflakeům, zlato?? ?Dám si trochu vína, pusinko.? Do pytle!

Udeří hlavou o zeď, rozhořčený a naštvaný. KOCOUR mu položí ruku na rameno.

KOCOUR: To všechno ty poznáš z fotografie?

HOLLY: Ne, do kapsy ne, dobrý Bože! Tam je to hrozné. Máš tam díru. To je neskutečný pohled. Je to jako ten film -- ?Útok smrtících angreštů?.

LISTER: Nemám náladu. Jsem vyřízenej.

HOLLY: Taky jsem byl zamilovaný -- Sinclair ZX-81. Ale řekli mi: ?Holly, ta není pro tebe. Je stará a hloupá, už nevýkonná. Prostě nic pro tebe.?

LISTER: Co mi tím naznačuješ?

HOLLY: Pouze to, Davide, že je lepší prožít lásku než rozchod a i to je lepší než Olivie Newton-Johnová.

KOCOUR: Jak to?

HOLLY: Cokoli už je lepší než poslouchat Olivii Newton-Johnovou.

Vtom se otevřou dveře ?Pokoje novomanželů? a objeví se KOCHANSKÁ.

KOCHANSKÁ: Jé, ahoj. To jsi ty?

LISTER: (V krizi) Ahoj.

KOCHANSKÁ: Pojďte dál.

LISTER: (Panikaří) Ne, ne, ne, my jsme šli jenom kolem.

KOCHANSKÁ: (Pobaveně) Tak pojďte dál.

LISTER: Ne, ne, to je, to je fakt dobrý.

KOCOUR se rozhodne jít dál.

LISTER: Kocoure! Pojď, musíme jít!



Pokoj novomanželů

Vstoupí do přepychového pokoje. KOCOUR je potěšen vším tím luxusem.

KOCOUR: Aúúúáá! (Vrhne se ke stolu s jídlem)

KOCHANSKÁ: Zrovna jsem se vdala. (Ukáže LISTEROVI snubní prsten)

LISTER: No né, skvělý.

KOCHANSKÁ: Je ve sprše.

LISTER: Aha.

KOCHANSKÁ: Myslím, že se ti bude líbit.

LISTER: Jo, natuty.

KOCHANSKÁ: (Nalévá koktejl) Dáš si šroubováka?

LISTER: Já bych radši kladivo.

Hned nato se otevřou dveře koupelny a vyjde... LISTER. Starší, zarostlý jako na fotografii, oblečený do županu. Zubí se a zdraví své mladší já.

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Nazdárek, hochu.

KOCOUR: (Vykoukne zpoza LISTERA Z BUDOUCNOSTI a KOCHANSKÉ) Kde to jsme? Někde na sletu ošklivců?

LISTER: Odkud ses tady vzal?

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Z koupelny. (Směje se) Ty ze mě nemáš moc velkou radost.

LISTER: No, abych řek pravdu, tak ne. Víš, já jsem si totiž myslel, že se dneska budu ženit.

KOCHANSKÁ: Však ses oženil.

LISTER: Já ne. To von!

KOCHANSKÁ: Ale on je ty!

LISTER: Ne, já jsem já.

KOCHANSKÁ: A kdo je potom on?

LISTER: No on je on...

KOCOUR: (Gestikuluje s odcizeným stehnem kuřete) Když on je ty a ty jsi on a ty jsi ty, jsem já furt já? Kdo jí tohle kuře, co? Co se to sakra děje??

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Já ti to hned řeknu. Za pět let zase najdeš způsob, jak se vrátit v čase.

LISTER: (Ke KOCHANSKÉ) Takže nám to vyjde?

KOCHANSKÁ: Nakonec.

LISTER: A dostanu francouzáka od budoucí nevěsty?

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Ani náhodou. Šup zpátky do vesmíru.

Čapne LISTERA a KOCOURA a shromáždí je u dveří.

LISTER: (Ke KOCHANSKÉ) Tak hele, co mám teď dělat?

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Běž tam, odkud jsi přišel a počkej dalších pět let.

LISTER (Ke KOCHANSKÉ) To jsem byl vždycky takovej magor nebo jsem se změnil?

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Takovejhle jsi byl vždycky. Ven.

LISTER: Hele, člověče, ty jsi... ty jsi prožil posledních pět let mýho života. Nemoh` by jsi mi dát jednu jedinou, tu nejdůležitější radu?

LISTER Z BUDOUCNOSTI: (Přemýšlí) Ea. Ea, jasně. Za tři roky projdeš kosmickou bouří a dostaneš se do paralelního vesmíru. Zhmotníš se na přesný kopii Země v roce 1989. A budeš chtít jít do divadla. Ale nechoď na ?Pro svou ženu na kraj světa?.

Zavře dveře a směje pod vousy.

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Magor.

Na druhé straně dveří vytáhne KOCOUR uloupenou láhev vína. Oba se začnou smát.



Ubikace

ZDRAVOTNÍK doveze opásaného RIMMERA Z MINULOSTI oděného v nemocničním oblečení -- bílý plášť, ponožky, gumová čepice -- na vozíku do kajuty. LISTER Z MINULOSTI spí v posteli, aniž by si sundal skafandr,v němž natíral.

ZDRAVOTNÍK: Tak, a už jsme tady. Máte prázdný žaludek, vyměněnou krev. Měl byste odpočívat.

RIMMER Z MINULOSTI: Takže už sem nepřijdou?

ZDRAVOTNÍK: (Sundává pásy z vozíku) Jenom klid, ležte a trochu se vyspěte.

RIMMER Z MINULOSTI: (Kouká na LISTERA) Vidíte ho? Spí jak nemluvně. Až se zmátořím, tak ho snad zabiju.

ZDRAVOTNÍK: Kdybyste něco potřeboval, zavolejte Hollyho.

Zdravotník dá RIMMEROVI Z MINULOSTI do úst teploměr, pomůže mu z vozíku a odchází. RIMMER Z MINULOSTI si sedne na kraj své postele, totálně sklíčený. To, co se stalo pak, jeho stavu nijak neprospělo.

RIMMER: (Tlumený hlas) Nepropadej panice, Arnolde, přišel jsem na úžasnou věc a myslím, že ti to budu umět vysvětlit.

Jeho hlava se vynoří ze stolu. Jeho minulé já na něho civí se směsí strachu, šoku a příšerného zděšení ve tváři.

RIMMER: Ahoj.

RIMMER Z MINULOSTI: Ahoj?! Tentokrát se nebudu rozčilovat.

Snaží se udržet se pod kontrolou.

RIMMER: Výborně.

Vtom vstoupí LISTER a KOCOUR. RIMMER Z MINULOSTI pohlédne na LISTERA na palandě a pak na druhého u dveří.

LISTER: Jé, Rimmere, tady seš. Všude tě hledáme.

RIMMER: Teď ne, Listere.

RIMMER Z MINULOSTI: Dva Listerové! A divný chlap s velkými zuby!

KOCOUR: Hele, já jsem Kocour!

RIMMER Z MINULOSTI: No jasně, že jsi Kocour! Pojďte dál, posaďte se, místa je tu dost.

Teď přicházejí novomanželé, LISTER a KOCHANSKÁ.

LISTER Z BUDOUCNOSTI: Čau!

RIMMER Z MINULOSTI: (Zděšen) Tři Listerové!! Paráda!!! Třeba tady Lister by mohl zajít do ledničky a přinést láhev vína pro Listera a Listera!!!! Tady Rimmer nepije, protože je po smrti, ale já bych si sklenku dal!!!!!

HLAS: (RIMMERŮV hlas) Nechtěl bych tady nikoho poplést, ale já jsem Rimmer dvojník dvojníka Rimmera.

Vynoří se z prádelníku v rohu pokoje. Je oděn ve smokingu (vždyť byl právě na svatbě) a má knírek.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Já jsem Rimmer od toho Listera, co si vzal Kochanskou. Odtud dál to začíná být drobínek nepřehledné...

Všichni se začnou překřikovat.

LISTER: Takovýhle hadry jsi nikdy nenosil.

LISTER Z BUDOUCNOSTI: A co ten knírek?

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Mohli byste zmlknout?

RIMMER: Všichni máme právo říkat, co chceme.

KOCOUR: Tohle je k nezaplacení! Jak se Rimmerovi povedlo, že je tady teďka třikrát?

RIMMER Z MINULOSTI: (Ticho před bouří) Pánové! Ticho, prosím! Pánové, než kdokoli z vás něco řekne, chtěl bych něco říct já vám. (Úplně vybuchne) VYPADNĚTEEEEE!!!!!!

---
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: rimmer@cervenytrpaslik.cz

0.00179